Z poměrně chladné středy 11. března 2009 učinilo nakladatelství Argo pravý svátek středověku. V luxusních prostorách Foesterovy síně fary u sv. Vojtěcha na Novém Městě v Praze uspořádalo představení edice Memoria medii aevi - Paměť středověku mapující autentické středověké prameny v češtině dosud nevydané nebo vydané v dobách tak dřevních, že jejich shánění vyžaduje známosti v nejednom antikvariátě. Edice si neklade malé cíle. Vedle literatury britských ostrovů a románských oblastí, či pramenů k dějinám křížových výprav se hodlá zajímat o literární a historické prameny oblastí, jejichž politické i kulturně-historické vazby k českému státu byly v minulosti velmi úzké (německé i slovanské oblasti Říše, Polsko, Pobaltí). To vše pak v úpravě pro běžného čtenáře, jak říkal náš dějepisář pro polovzdělance, který nerozumí latinsky, ba dokonce ani nedokáže vyjmenovat litevská knížata nebo saské kurfiřty.
První vlaštovkou bylo vydání kroniky Franků Řehoře z Tours - O boji králů a údělu spravedlivých. Loni v létě následovala zpráva o Dobytí Lisabonu a reconquistě Portugalska a nyní se pytel roztrhl hned s třemi tituly: Církevními dějinami národa Anglů Bedy Ctihodného, Kronikou Dětmara z Mersenburgu a dvěma knihami o Walesu z pera Geralta, hádejte odkud.
Kromě autenticky historického interiéru a zimy jako za oltářem, která se hodí jak k faře tak ke středověku nakladatelé připravili velice dobrá vína. Horké chvíle tak zažívala hlavně redaktorka edice Magdalena Toufalová, patrně si byla dobře vědoma, že přítomným překladatelům a autorům předmluv a doslovů nic neodpustila a mohli by jí to vrátit.
Vlastní předvedení pak bylo středověce polopatické a téměř až barokně spektakulární. Mezi hudebními vsuvkami Michaela Pospíšila a Ritornella dali Tereza Tuasingerová a Justin Svoboda přítomným okusit, zač byl toho ve středověku loket, formou dramatizovaného přednesu. A tak jsme s Bedou naslouchali o podivném případu zmrtvýchvstání, s Dětmarem a jeho bratrancem Wernerem jsme se účastnili nepříliš povedeného únosu šlechtičny, abychom nakonec s Geraltem naverbovali nějaké křižáky ve Walesu. Petru Šourkovi se povedl výběr i dramatizace, takže naladění diváci se po kratším váhání vcelku ochotně připojili k závěrečnému staroanglickému kánonu nejen o kukačce. Pokud bude edice Paměť středověku pokračovat tak, jak byla uvedena, o šťastnou budoucnost se bát věru nemusí.
