články

Rozhovor: Rozhovor s osobností - Petr Eisner

Mladý český autor, který se nebojí riskovat. Na vlastní pěst jezdí po celém světě, plynně hovoří anglicky, portugalsky, má vysokoškolské vzdělání, ale v kanceláři pražského business centra ho nenajdete. Pro někoho neznámá tvář, pro čtenáře Knihovnice nadějný spisovatel, jehož knihy čtete jedním dechem - Petr Eisner.

V listopadu spatřila světlo světa Vaše druhá kniha. O čem tato novinka je? Jak byste ji představil našim čtenářům?
Já jsem si ten žánr pojmenoval jako "ekoscifi", ale to je samozřejmě jen takové moje pracovní označení :-). Kniha naráží na horký problém ekologie a odehrává se v blízké budoucnosti. Nejedná se tam ale o žádné UFO ani nic nadpřirozeného, i když asi záleží, jak je kdo schopen věci chápat, jak jim rozumět. Já jsem se snažil, aby bylo vše logické a srozumitelné, přestože právě to, že často nejsme schopni věcem správně porozumět, nás nutí vytvářet mystéria a bát se jich. Zvlášť u věcí, které jako lidé nejsme schopni ovládnout.
Kniha je o tom, že lidé už vůči Zemi překročili jistou hranici a tak se dávají do pohybu věci, které jsou přirozené, ale velmi tvrdé. Prostě zákon akce-reakce. Je to velmi rychlé. Prostě "obranný reflex". Je na člověku, jestli prozře nebo ne. Tak jako tak je už na mnoho věcí prostě pozdě. Svět čeká rychlá změna. Čím bude vykoupená a kdo a jak ji bude nebo nebude moci ještě ovlivnit už nebudu prozrazovat.

"Obranný reflex" vychází půl roku po Vaší první knize - to je krátký čas. Jak dlouho jste na knize pracoval?
Záleží od kdy se ta práce počítá. Psát jsem začal až v lednu 08, ale předtím už jsem to nosil pár měsíců v hlavě. Když je to donošeno do správného stavu, tak to pak poměrně rychle vychrlím. Pak si dám pauzu a pak to znovu upravuju. První verze byla hotová ještě než vyšly Rychlé lodě, ta finální v září.

Nakladatelství Jota, ve kterém obě knihy vyšly, Vás přirovnává k českému Stephenu Kingovi. Co si o tom myslíte?
No...:-)). To mi v jistém smyslu samozřejmě zalichotilo. První kniha tak možná v některých bodech může působit, ale já sám bych se k nějakým přirovnáním neodvažoval. Zvlášť s takovými velkými jmény. Všichni víme, co King píše, je to jasná škatulka a v ní bych nerad uvíznul. Myslím, že mířím trochu jinam. Rychlé lodě do pekel byla prostě první kniha neznámého autora a potřebovala zřejmě pro čtenáře nějaké vodítko, přirovnání, aby věděli, kam je její stránky zhruba povedou. Ale Kingem se necítím (v žádném slova významu). :-)

Děj první knihy (Rychlé lodě do pekel) se odehrává v Jižní Americe, kde velmi naturalisticky popisujete děj. Byly pro vás inspirací osobní zkušenosti z cestování?
Bohužel a bohudík ano. Jelikož jsem cestoval sám (kniha je z velké části autentickým cestopisem) užil jsem si dosyta věcí, které mě inspirovaly k napsání Rychlých lodí. Nebudu prozrazovat, co konkrétně to bylo, abych některé čtenáře nevyděsil a jiné nezklamal, ale přiznám se k tomu že napsání této knihy byla v podstatě léčba z dovezených brazilských traumat. Teď už vím, že to co se stalo, mělo opravdu smysl, ale to člověk zužitkuje, jen pokud ty nástrahy osudu přežije.

Hlavní postava tohoto románu je mladík znechucený současným světem, hledající únik. Byl to i Váš případ?
No, v podstatě byl a je. Stereotypy ve kterých "musíme" žít mě prostě hrozně svazujou. Musíš platit tohle a tamto a proto musíš dělat tohle a tohle..., Nakonec jedeme na kolotoči, na kterém se nám vůbec nelíbí, jen proto, že ho sami roztáčíme. Samozřejmě se dá seskočit, ale to chce hodně odvahy a vnitřní síly.

První část této knihy je spíše popisná, dobrodružství s velkým spádem přichází až následně s velmi rychlým koncem. Byl to Váš záměr, nebo se kniha vyvíjela postupně během psaní?
Ano, byl to záměr. V první verzi rukopisu to bylo ještě markantnější. Chtěl jsem, aby to bylo tak, jak se to v životě prostě stává. Tj. Nic se neděje..., pohoda, ... nuda..., (člověk je jakoby strnulý, nevnímá věci okolo, nečte znamení..) a najednou BÁC! Strašná rána, překvapení, honění bycha, ...no a často taky rychlý konec. Chtěl jsem aby byl v knize tento "úder" patrný. Vypořádání se se sebou a svým životem, uvědomění, smíření... to jsou hodnoty, které pak honíme ve zlomcích času, protože jsme se předtím dlouhou dobu flákali a zabývali se úplnýma kravinama (třeba jízdou na kolotoči)...

Rád cestujete, které země jste procestoval a kde se Vám nejvíce líbilo?
Byl jsem v U.S.A., tedy spíš na Hawaji, samozřejmě v Brazílii a po Evropě křížem krážem. Naposled v Portugalsku. Nádhera. Ale taky skutečně miluju Anglii.
Nedokážu asi říct, kde se mi líbilo nejvíc. Všude je něco krásného a naopak. Nejvíc mi dala asi právě Brazílie, protože je tak různorodá. Je ale těžké říct, že se vám líbilo někde, kde vám šlo o život. Ale ano, když se nad tím zamýšlím, tak přes to všechno bylo tím nej místem Rio de Janeiro. Tam prostě "něco" je. Mám z toho husinu, kdykoli si na to město vzpomenu.

Kam bude pokračovat Vaše další cesta?
Indie, případně jihovýchodní Asie. To bych moc rád. Na pár měsíců...:-). Taky bych rád projel Státy, když teď padly ty víza, ale to by byla poměrně dražší záležitost.

Působíte na mě dojmem člověka, který se nebojí riskovat a rád zkouší nové věci. Jste schopen se během hodiny sebrat a zmizet na druhý konec planety? Nebo zvažujete a dopředu plánujete?
No, to je otázka podmínek. Schopen jsem. To ano. Ale protože to vyžaduje nějaké prostředky, musím plánovat a šetřit. Během cesty ale plánování nemám rád. Je skvělé prostě nevědět, co přijde a rozhodovat se podle toho, co člověk momentálně cítí. Je skvělé nic nemuset. To je ale opravdu dost velký luxus. Chce to mít čas i nějaké prostředky. S riskem záleží na situaci. Někdy se hodně bojím, jindy se vrhám střemhlav.

Máte za sebou poezii, divadelní hru, jak jste se dostal k psaní beletrie?
K tomu jsem asi nějak dozrál. Psal jsem už dávno, ale byly to menší věci. U velké jsem nedokázal vydržet. Takže to byly povídky, pohádky a tak podobně. A samozřejmě ty básničky. První celistvá věc, která by se dala samostatně publikovat byly až Rychlé lodě. Na nich jsem zjistil, že to dokážu dotáhnout a to mi otevřelo nový obzor. Není nic horšího, než něco rozepsat do půlky a pak odpadnout a odložit to. Mám pár takových věcí a cítím vyloženě odpor se k nim vracet a dodělávat je. Ty prostě uvízly v čase, který už minul.

Nyní pracujete jako koordinátor vzdělávání v organizaci o.s. Pohoda. V čem spočívá tato práce? Jak probíhá Váš den?
To se může lišit. Buď připravuju a organizuju vzdělávací akce - kurzy, semináře, přednášky, které v rámci organizace nabízíme, nebo sám někde lektoruju. Jedná se o nabídku témat pro pracovníky v sociálních službách (a nejen pro ně). Já sám se zabývám hlavně sexualitou lidí s postižením, která u nás potřebuje velkou osvětu.
Vedu tým lektorů a lektorek a snažíme se vytvořit zajímavou nabídku kurzů. Máme všichni hodně praxe a vlastních zkušeností a na tom se dá dobře stavět. K tomu jsem také začal na částečný úvazek pracovat jako asistent s lidmi s postižením, abych si styk s praxí stále udržel.

Věnujete se také výtvarnému umění. Můžete nám představit svoji tvorbu, a kam se na ni můžeme zajít podívat?
Éééé...., no to nevím. Já ty věci nedokážu moc popsat. Nějaké obrázky jsou k vidění na internetu jako příloha Dobré adresy, ale opravdová výstava asi jen tak nebude. Já sám v těch věcech nemám moc ambice a kdykoli nějaká výstava byla, tak to nebyla moje zásluha. Prostě to někdo zorganizoval, já jsem jen dodal obrázky.

Zajímalo by mne také, jaké knihy rád čtete?
Mám rád knihy, které přinášejí nějaké nové pohledy. Nové vnímání světa. Myšlenky, které jdou jinudy, než je obvyklé. Proto mám rád knihy Trumana Capoteho nebo Jamaicy Kincaidové. Taky mám rád cestopisy, historické věci, které mají ducha a nakonec pohádky. Tam je tolik moudrosti. Někdy jen zírám, jak jsou ty podobenství v současném životě stále aktuální a jak je to nadčasové. Moc rád si čtu taky poezii.

Inspirujete se i v knihách jiných autorů?
Jisté věci na mě mají určitě vliv, ale že by to byla vyloženě inspirace, to ne. Mám dost vlastních témat, se kterými se chci vypořádat, ke kterým chci něco sdělit.

Na co se můžou čtenáři těšit nyní? Chystáte další knihu?
V hlavě toho chystám spoustu. Teď v myšlenkách živím hned tři příběhy, které bych chtěl ze sebe dostat. Pro jeden z nich se asi brzy rozhodnu. Po novém roce bych rád zase začal psát. Favoritem je Milující sestra, původně divadelní hra, kterou jsem napsal už v roce 2002 a je to moje srdeční záležitost. Rád bych ji přepsal do románu, ale na to musí nastat ten správný čas, abych to nezkazil. Abych v tom příběhu vydržel než bude hotový. Ale jsou tu taky témata, týkající se mojí profese, která mě hrozně lákají, takže možná nakonec začnu psát něco jiného, prostě podle toho, jak to budu cítit. Hlavní je mít na to čas a místo v hlavě, což je někdy dost problém. Rozhodně bych v budoucnu rád ukázal i jinou tvář psaní, než jakou mají první dvě knihy.

Jak bylo těžké najít nakladatelství pro Vaši první knihu? Proč zrovna nakladatelství Jota?
Když jsem se doptával známých lidí z oboru, zrazovali mě, že to nemá cenu, že je dnes nemyslitelné se někam dostat. Jak už jsem u kreslení mluvil o slabých ambicích, tak ani tady jsem nebyl schopen někam se vehementně cpát a prosazovat se. Takže jsem jenom lehce cvrnknul a čekal. Poslal jsem rukopis mailem do tří nakladatelství, které jsem si vytipoval podle knih, které vydávají. Jotu jsem měl na prvním místě, protože s jejím průvodcem RoughGuide (o který jsem přišel v Salvadoru) jsem cestoval po Brazílii, kde mi v hlavě začal krystalizovat příběh Rychlých lodí do pekel. Známí mi říkali, že se musím pořád připomínat a volat a znovu a znovu posílat rukopis, ale já jsem nic z toho neudělal. Jen jsem čekal. Za nějaký čas přišla odpověď a o knize se začalo jednat. Od poslaní rukopisu do vydání knihy uběhlo jen necelých 8 měsíců. Nedokážu posoudit jestli to bylo štěstí, ale rozhodně to byla šance. Nevím jak to jinak chodí, moje zkušenost je tahle a jsem za ni vděčný.

Kniha se dočkala slušného úspěchu - najednou se o Vás píše, dáváte rozhovory, Vaše knihy jsou podrobovány recenzím... :-) Jak vnímáte tuto popularitu?
Popularita..., to je strašné slovo:-)). No je to samozřejmě příjemné, zvlášť když Lodě měly vesměs velmi pozitivní recenze i jiné ohlasy. Ale dokážu si představit, že bych mohl dostat taky pěkně na frak:-). Pro mě je úžasný ten pocit, že vím, že si stovky cizích lidí, které neznám, tu knihu koupily a měly z ní nějaký prožitek, že jsem jim to mohl vyprávět a že to v nich nějakou dobu přetrvá. To je ta smetana. To je bonus k tomu, že kniha byla napsána a já jsem ze sebe dostal to, co jsem potřeboval. Jinak doufám, že mě nějaká divoká "popularita" nestihne, i když je mi jasné, že některým věcem se prostě nelze vyhnout, když jde člověk s kůží na trh.

Jaké podmínky mají, podle Vás, začínající autoři v České republice?
To opravdu nedokážu posoudit. Jistě je nevýhoda, že je náš trh tak malý a mnoho věcí se asi českým nakladatelům prostě nevyplatí. Ten náš malý český trh je navíc přesycen spoustou knih, dobrých i méně dobrých. Na druhou stranu dnes existuje možnost vydat si poměrně levně knihu sám a rozdat ji přátelům. Záleží na tom, kam autor směřuje a co ho uspokojí. Jestli už to že knihu napíše, nebo že ji dál přečtou jeho známí a nebo až to, že ji má číst mnoho dalších cizích lidí.

Co byste poradil začínajícím autorům?
Aby psali. Stojí to za to. Podle mě nezáleží na tom, jestli to pak vyjde nebo ne. Věci mají svůj účel a svou cestu si najdou a nemusí to být vydání v několikatisícovém nákladu. Když má člověk co říct a ví jak, tak to prostě řekne.

A na závěr poněkud otřepaná otázka, nemáte pro naše čtenáře nějaký zajímavý tip na knižní dárek?
A víte že nemám:-). Já se do předvánočního knihkupectví vyloženě bojím. Nejen, že nevím, kde mi hlava stojí, ale slintat na mnohé překrásné knihy, které si prostě těžko kdy budu moct koupit je pro mě sebemrskačství. Mám pro sebe teď k Vánocům jednu vyhlídnutou, ale v té jsou jen fotky a téměř žádný text. Jen pastva pro oči.

Petr Eisner na obálce nové knihy Obranný reflex
Petr Eisner na obálce nové knihy Obranný reflex
Petr Eisner
Petr Eisner
Petr Eisner v Portugalsku
Petr Eisner v Portugalsku
Obraz Petra Eisnera - Hodigitrie
Obraz Petra Eisnera - Hodigitrie
Obraz Petra Eisnera - Kudy
Obraz Petra Eisnera - Kudy
Obraz Petra Eisnera - Marabu
Obraz Petra Eisnera - Marabu
Obraz Petra Eisnera - Nicollete
Obraz Petra Eisnera - Nicollete
Obraz Petra Eisnera - Pokání
Obraz Petra Eisnera - Pokání

12.01.2009
Tereza
Bookmark and Share
Knihovnice.cz je na sociálce... ne na úřadu, ale na sociálních sítích. Přidejte se k nám na Facebooku a Twitteru.

Facebook Knihovnice.cz Twitter Knihovnice.cz
Chcete zde
inzerovat?
Napište si o ceník
na adresu
Aktuálně Vám nabízíme
1064 recenzí
  (1007 ohodnocených)
1091 knih
  (957 ohodnocených)
a celkem 30445 čtenářských hodnocení
články pro RSS
Přidej na Seznam

PageRank ukazatel
R e k l a m a
Autissierová, Isabelle - Náhle sami
Titul: Autissierová, Isabelle - Náhle sami
Sleva: 35 % (ušetříte 91 Kč)
Cena: 168 Kč

Prodejte svoje knihy jiným čtenářům v online antikvariátu TrhKnih.cz
Antikvariát mezi lidmi
Zde může být Vaše reklama. Kontakt: reklama@knihovnice.cz
R e k l a m a
Starší kusy
(1) Noční hlídka
(2) Odměna
(3) Manželství do 158 liber
Kniha, jež vyšla v novém vydání jako "Manželství do 158 liber", nás zavádí do nezvyklého milostného propletence. Nejedná se ani o milostný trojúhelník, ale čtyřúhelník. Dvě manželské dvojice, které ...
Knihovnice.cz podporuje
Rosteme s knihou
Vydavatelství audio knih
Celé Česko čte dětem
Spřátelené weby
© 2004-2017 Alžběta Červená, Radek Červený, Václav Čermák. Všechna práva vyhrazena.
Publikování nebo šíření obsahu Knihovnice.cz je bez našeho výslovného souhlasu zakázáno.


TOPlist
Knižní startér - dejte šanci talentovaným autorům a zajímavým projektům