články

Rozhovor: Rozhovor se spisovatelem Františkem Kalendou

Nedávno ti nakladatelství Vyšehrad vydalo tvůj druhý román, bylo jednodušší prosadit si rukopis více než u prvního?
Těžší, ale mohl jsem si za to sám. První román jsem vydal u malého, neznámého nakladatelství, když jsem neměl žádnou zkušenost. A v případě Ordálu, svého druhého románu, jsem si stanovil za cíl, že mi ho musí vydat významné nakladatelství. Znamenalo to dlouhé měsíce hledání, přesvědčování a především zklamání. Je celkem demoralizující, když ti přijde pět minut od zaslání ukázky rukopisu zpráva, že se jim to nezdá dost dobré. Přitom dobře víš, že si to nemohli ani přečíst.

Jak tě napadají všechny ty románové postavy? Stojí ti podvědomě předlohou někteří současní lidé?
Jistě, často i velmi vědomě. Přiznám se k takovému hroznému zvyku; když hledám postavy, občas jen tak jezdím metrem, autobusem nebo nejradši vlakem a pozoruji lidi. Jak se chovají, co říkají, jak vypadají. Případně zapletu rozhovor a snažím se z nich dostat co nejvíc. Pak si napíšu poznámky a i z toho mi mohou vzniknout románové postavy. Chci, aby byly živé, takže vychází z živých lidí. I když samozřejmě žádná románová postava není identická jako konkrétní člověk, kterého jsem takhle "zpracoval".

A jak je to s příběhem? Napadl tě hned, nebo po částech, které jsi pak postupně musel skládat dohromady?
Hned mě napadají spíš střípky příběhu. Trávil jsem dlouhé týdny tím, že jsem se snažil dát je dohromady a udělat z toho jeden celek. A i během psaní se pak příběh trochu sám proměňoval a při opravách jsem si musel dávat pozor, aby do sebe všechno zapadalo.
Někdy jsem s tím měl až komické potíže. Třeba jsem pořád zapomínal na jednu zdánlivě důležitou postavu; němého sluhu hlavního hrdiny. Nakonec jsem se jí musel zbavit a ještě po třetím, čtvrtém přečtení jsem nacházel podivné pasáže, kde se nebohá ex-postava zjevila, protože jsem si toho dřív nevšiml a nestačil ji vymazat. Vlastně jsem onoho chudáka literárně zabil. Naštěstí byl němý a nemohl si stěžovat.

Jak se na psaní koncentruješ, co ti pomáhá rozvíjet fantazii?
Mám na to pár osvědčených způsobů. Hodně rád sedím vedle místnosti plné diskutujících lidí a píšu pod vlivem jejich "šumu". Pak pomáhá sklenička dobrého vína nebo cidru, pohodlná židle a hlavně výhled. Taky místa, kde není internet; sám si ho stejně musím vypínat, jinak mi pořád odvádí pozornost a já nikdy nic nedodělám.

Není obtížné zachovat jednotný (k ostatním) specifický charakter (který se však vzhledem k událostem může lehce vyhrocovat/ztlumovat) jednotlivých postav?
Je to zatraceně obtížné, zvlášť u těch méně významných postav. Při opravách se to musí doladit; některé postavy se mi v Ordálu opakovaně chovaly jinak, takže jsem musel přepisovat celé pasáže.

A co tvůj stylistický jazyk? Máme v něm hledat něčí inspiraci?
Nedokážu zhodnotit svůj stylistický jazyk objektivně, protože je pro mě přirozený. Když jsem s psaním začínal, měl jsem vždycky období, kdy mi říkali, že píšu třeba jako Pratchett nebo Tolkien; podle toho, kdo mi právě ležel na stole. Dneska už mi to nikdo neříká, takže to asi bude směsice všech vlivů.
Ale vůbec by mi nevadilo, kdyby v mém stylu byla aspoň lehce patrná stopa mých největších vzorů.

Kde čerpáš nápady pro lokální umístění svých příběhů?
Obecně mám rád místa, která nikdo nezná a jsou nedotčená turismem, i když by si pozornost zasloužila. Takže většinou mě zaujme nějaká lokace, o kterou se začnu zajímat do detailu, prozkoumám ji z "dálky", a když mám možnost, vyrazím zjistit, jaké je její skutečné kouzlo. Ale může to být i obráceně; poloostrov Mani, kde se odehrává část mé první knihy Despota, mě před lety fascinoval tak, že jsem o něm prostě musel psát. A přitom jsem předtím neměl ponětí, že existuje.

Jací jsou tvoji oblíbení spisovatelé a které naopak příliš nemusíš?
Výčet by byl asi hodně dlouhý a navíc se některá jména mění spolu s tím, co zrovna čtu. Ale kdybych měl mluvit o zásadních vlivech, byl by to určitě William Makepeace Thackeray a především jeho skvělý Barry Lyndon, kterého Stanley Kubrick, můj režisér číslo jedna, tak nádherně zfilmoval. Tolkiena zmiňuji obvykle a mám velkou slabost také pro Grahama Greena a vůbec existencialisty. Ze současných spisovatelů musím jmenovat Umberta Eca, Neila Gaimana nebo George R. R. Martina.
A které spisovatele nemusím? Hlavně autory plytké a "mysteriózní" literatury. Bývaly doby, kdy mi dost vadil Dan Brown, protože se jeho knihy prezentovaly skoro jako další bible. Ale uznávám, že ten přinejmenším umí psát a konstruovat příběh - na rozdíl od autorky nepochopitelného "bestselleru" Padesát odstínů šedi. Ze zvědavosti jsem nakonec zkusil část přečíst, ale něco tak hrozně kostrbatého jsem dlouho neviděl. Divím se, že její cílová skupina nesáhne po někom, kdo alespoň umí napsat čitelnou větu.

Co říkáš na lidi, kteří nečtou? Myslíš, že je to může nějak poznamenat? :-)
Nevadí mi. Někteří lidé si stěžují, že populace přestává číst a radši se věnuje třeba seriálům. Tvrdím, že to jsou zejména ti lidé, kteří četli nekvalitní knížky. Kdo má rád dobré knihy, rád se podívá na dobrý seriál, ale nevylučuje se to spolu navzájem. A kdo místo čtení červené knihovny sleduje červenou knihovnu v televizi nebo na počítači, vlastně jenom našel lepší médium pro své preference. Navíc je tu nástup elektronických knih, které se mi sice esteticky nelíbí, ale jsou natolik praktické, že mohou pomoci spoustě lidí, co dosud neměli na čtení dost času. Takže nevěřím apokalyptickým předpovědím, podle kterých lidstvo postupně odpadne od knih.

Pracuješ momentálně na nějakém díle?
Ano, věnuji se dalšímu historickému románu. Prozradím, že tentokrát bude komornější; odehrává se většinou v prostředí jednoho zapadlého kláštera na severu Portugalska v roce 1320. Zdánlivě na periferii, a přesto uprostřed sporu mezi papežem a františkány a také velmi blízko politickým intrikám v království.

Jaký je Tvůj názor na různé literární akademie a kurzy tvůrčího psaní? Měl jsi něco takového zapotřebí? Studuješ nějaké knihy o tvůrčím psaní? Nebo myslíš, že je to jen o talentu a o čtení?
Knihy o tvůrčím psaní považuji leda za snadný způsob, jak si někdo vydělává peníze. Rozdávat moudra na papíře umí každý a já tedy osobně podle příruček psát nedokážu. Na druhou stranu chodil jsem na kurz tvůrčího psaní na střední k Jiřímu Dědečkovi a má to několik základních výhod: autor píše pravidelně, sdílí svoje výtvory s ostatními, musí se naučit vydržet kritiku a taky dokázat číst nahlas, co sám napsal. A to není vůbec jednoduché.
Proto pořádám kurzy tvůrčího psaní i já každé pondělí večer v pražském TimeCafé; ne abych někoho naučil psát, ale aby autoři zkusili překonávat hranice sebe samotných. Jsou to hlavně hranice studu a uzavřenosti. Sám s tím bojuji dodnes, proto to pomáhá i mně jako lektorovi.

Jaké to je mít svá vlastní autorská čtení? Jsi rád středem pozornosti? Považuješ se za extroverta nebo introverta, co se cítí jistě jen na půdě toho, čemu doopravdy rozumí?
Podobně jako v případě toho tvůrčího psaní je to pro mě překonávání vlastních hranic, a proto skvělá zkušenost. Popravdě jsem spíš introvert a větší množství cizích lidí mi dělá problém; nejradši bych se schoval pod stůl a předstíral, že tam vůbec nejsem. Ale na druhou stranu mám hrozně rád čtenáře a vím, že nemůžu psát knížky, aniž bych s nimi byl v blízkém kontaktu. Kromě toho nemám žádné peníze na reklamu a autorská čtení jsou jedním z mála prostředků, jak o sobě dát trochu vědět a přitom se seznámit se zajímavými lidmi. Takže pocity z toho mám dva zároveň: strach i nadšení. Doufám, že ten druhý převáží.

Jakým směrem chceš, aby se tvá tvorba dál ubírala? Co máš ještě do daleké budoucnosti v plánu?
Chci trochu experimentovat. Historický román je krásný žánr a mně osobně díky nadšení pro dějiny nejbližší, ale nechci být autorem jednoho tématu. Když budu mít čas, štěstí a dost odvahy, pustím se úplně mimo žánr a uvidím, jestli na to mám. Taky bych rád někdy zkusil napsat scénář pro film nebo nejlépe divadelní hru.
No a určitě neopustím téma knih pro děti; pokud se mi podaří u někoho vydat čtenářsky úspěšného Psa, kocoura a sirotka, zkusím si rozmyslet další. Rozčiluje mě, že autoři mají dnes potřebu dělat z dětí idioty a předkládají jim ploché knihy bez příběhu. Proto doufám, že některý nakladatel dá šanci jinému pohledu na dětskou literaturu, kde je příběh na prvním místě a kde se dětem všechno neprimitivizuje a neidealizuje. No a pak už bude na publiku, čemu dá přednost.

A závěrem: co bys poradil těm, kteří by rádi jednou vydali svou knihu, ale zdá se jim to jako věc zhola nemožná?
Jestli cítí, že knihu chtějí napsat, ať to udělají a neohlíží se na vydání nebo současnou krizi. A pokud už je napsaná, ať mají hlavně trpělivost a nenechají si vysát naději. Potká je spousta negativních odpovědí, někdy i vyložené nepřátelství. Ale když to budou zkoušet dost dlouho a uvnitř vědět, že jejich kniha stojí za vydání, povede se jim to. Ordál odmítalo jedno nakladatelství za druhým. A pak se to najednou zlomilo ve chvíli, kdy už tomu nikdo jiný mimo mě ani nevěřil.

Obálka románu Ordál
Obálka románu Ordál
Autor František Kalenda
Autor František Kalenda

28.01.2013
Jarmila Flaková
Bookmark and Share
Knihovnice.cz je na sociálce... ne na úřadu, ale na sociálních sítích. Přidejte se k nám na Facebooku a Twitteru.

Facebook Knihovnice.cz Twitter Knihovnice.cz
Chcete zde
inzerovat?
Napište si o ceník
na adresu
Aktuálně Vám nabízíme
1064 recenzí
  (1012 ohodnocených)
1091 knih
  (963 ohodnocených)
a celkem 30959 čtenářských hodnocení
články pro RSS
Přidej na Seznam

PageRank ukazatel
R e k l a m a
Pačutová, Iveta - Vykupitel duší
Titul: Pačutová, Iveta - Vykupitel duší
Sleva: 50 % (ušetříte 199 Kč)
Cena: 200 Kč

Prodejte svoje knihy jiným čtenářům v online antikvariátu TrhKnih.cz
Antikvariát mezi lidmi
Zde může být Vaše reklama. Kontakt: reklama@knihovnice.cz
R e k l a m a
Starší kusy
(1) Patagonský expres
Brněnské nakladatelství Julius Zirkus v své ediční řadě ARTIGAS vydává zajímavá díla jihoamerických autorů. Jejich posledním počinem je cestopisný román chilského autora Luise Sepúlvedy Patagonský ...
(2) Dvě staré babky
(3) Velké dějiny zemí Koruny české VI.
Knihovnice.cz podporuje
Rosteme s knihou
Vydavatelství audio knih
Celé Česko čte dětem
Spřátelené weby
© 2004-2019 Alžběta Červená, Radek Červený, Václav Čermák. Všechna práva vyhrazena.
Publikování nebo šíření obsahu Knihovnice.cz je bez našeho výslovného souhlasu zakázáno.


TOPlist
Knižní startér - dejte šanci talentovaným autorům a zajímavým projektům