Nakladatelství Academia předvádí vydáváním edice Paměť optimální příklad spolupráce Akademie věd a jejího vydavatelství. Nejen, že vydává memoáry jejích proslulých členů, ale umožňuje též vydávat práce uložené v jejích archívech. Takovým případem jsou, v narážce na "Vědecké deníky" Michaela Faradaye, i vědecké deníky Albíny Dratvové, které si tato třetí univerzitní docentka na v našich zemích a třetí členka České královské společnosti nauk vedla v letech 1921 až 1961.
Osobně je mi podezřelé, že by byla dvakrát třetí, zvláště když ve společnosti nauk byla první ženou Marie Curie-Sklodowská, která jistě nebyla první českou univerzitní docentkou. Nicméně, ony i tři ženy, které knihu připravily: Klára A. Čápová, Libuše Heczková a Zuzana Leštinová, byly dle jejich vlastních slov čtyři. Vrtochy rukopisu Dratvové do tištěné podoby převedla grafička-sazečka Klára Šimečková. Povšimněte si, že tato numerická hříčka nám do literatury vnáší cenné genderové vybalancování Tří mušketýrů!
Knihu pokřtila uroložka Blanka Míková a Oleg Heczko z Fyzikálního ústavu AV ČR. Z citátu: "Věda bez filozofie by byly podivnou," vycítíme, proč řekl, že kniha se nečte snadno. Ostatně, samotná Dratvová byla nesnadnou osobností. Ve svém deníku si poznamenala, že se obětovala pro práci, což ji zachraňovalo od skutečného života. Z textu však vysvítá i vědecká rivalita a nesmlouvavost ke kolegům. Dratvová žila sama (s matkou), jak bylo v dobách první republiky vyžadováno. [Soudilo se, že pohled na těhotnou vyučující by v žácích smetl poslední zbytky lidství a práce do nich investovaná by přišla vniveč.] Deníky končí neorganicky v roce 1961, Dratvová umírá až v roce 1969. V roce 1961 ji však vystrnadili z jejího pro samotnou ženu prý příliš rozlehlého bytu na Rašínově Nábřeží. Dratvová rozdala svou písemnou pozůstalost a odjela dožít do domova důchodců v Terezíně, kde zemřela zcela zapomenutá. Podivný osud, zvláště uvážíme-li, že již od roku 1927 působila na ministerstvu školství, kde tvořila středoškolské osnovy.
| nápověda
