Diskuze k článku: Kniha jako koníček, či kniha jako smysl života?

jizerka   [30.09.2006]
Není života bez knížek....
Je to tak. Nedovedu si život bez knížek představit. A o perspektivy čtení...nemám obavy. Vidím lidi číst, hodně jich chodí do knihoven - mladí staří.... přestože mají doma počítače, dojdou si do knihovny pro knížku. Zajímám se o literaturu ze všech stránek, čtu ankety, sleduji novinky, tedy např. i magazín ČT Knižní svět. Tam se také ptají všech možných kolemjdoucích a jen velmi málo odpoví, že nečte, že nemá čas. Čas není výmluva. Na čtení si ho prostě udělám. Je to natolik důležitá součást mého života že prostě čas na čtení mám. Na knížku se těším a vím, že veliká spousta lidí se mnou. Čtení není můj jediný zájem, ale největší...to ano. A protože z vlastní zkušenosti vím, že není třeba člověka vodit za ručičku, ve výběru knížek, nežehrám na nedostatek lidí (rodičů, učitelů), kteří mládež mají poučovat. Zároveň také z vlastní zkušenosti vím, že příklady netáhnou....ani rodičovské...jak se s oblibou tvrdí. I když možná ve starším věku i můj syn číst začne...možná....kdo ví?
Honza   [29.09.2006]
Elektronika
O tuhle informaci se musím podělit, už aby tohle zařízení fungovalo i u nás, v kapse si mohu nosit celou knihovnu, kdekoliv si budu vždycky mít co číst, číst na co zrovna budu mít chuť a náladu, prima!! Jen ty ceny jsou hrozivé.
29.9.2006
Na trh přichází elektronická čtečka knih
Ve Spojených státech přichází od 1. října na trh nová čtečka elektronických knih firmy Sony. Zároveň otvírá Sony na internetu prodejnu elektronických knih. Internetový obchod Sony Connect bude nabízet čtenářům 10 000 knih od šesti nejvýznamnějších amerických nakladatelství, včetně HarperCollins a Simon and Schuster.

Nová elektronická čtečka knih napodobuje kvalitu papíru. Bude se v Americe prodávat za 350 dolarů. Elektronické knihy běžně stojí asi o čtvrtinu méně než tradiční knihy na papíře.
Liška   [30.09.2006]
Elektronika
No nevím není nad klasiku.Pěkně ji mít u sebe a dotýkat se papíru a prolistovávat.Ale je to věc názoru.
dankzd   [11.09.2008]
čtení
Každý si musí najít to své...Já čtu celý život jako cvok-dle manžela bych četla i potištěný toaletní papír.Je to jako dýchání, jako sex, jako ... Když si d
onesu nové knihy z knihovny-jsem jako narkoman a mám orgasmus knižní.
boboking   [12.09.2008]
To dankzd
No tedy, moc dobře popsaná touha po psaní!
Honza   [01.10.2008]
Literární slast.
Nemusí být libido jen sexuální, takové literární libido může někdy vhodně pomáhat vytvářet harmonii vztahu. Milenka kniha je snesitelnější než nevěra biologická.
Ještě dodám, líbí se mi tato myšlenka:
Románový rozhovor autora s profesorem Avenariem - v románu Nesmrtelnost- Milan Kundera (úryvek):
„Přesto lituju, že skoro všechny romány, které byly kdy napsány, jsou příliš poslušný pravidla jednoty děje. Chci tím říci, že jejich základem je jeden jediný řetěz činů a událostí příčinně spojených. Ty romány se podobají úzké ulici, po níž někdo žene bičem postavy. Dramatické napětí je skutečné prokletí románu, protože proměňuje všechno, i ty nejkrásnější stránky, i ty nejpřekvapivější scény a pozorování v pouhé stupně vedoucí k závěrečnému rozuzlení, v němž je soustředěn smysl všeho, co předcházelo. Román je stráven v ohni vlastního napětí jako snopek slámy."
„Když tě slyším," řekl nesměle profesor Avenarius, „bojím se, aby tvůj román nebyl nuda."
„Copak všechno, co není bláznivý běh za konečným rozuzlením, je nuda? Když chutnáš toto nádherné stehno, nudíš se snad? Pospícháš k cíli? Naopak, chceš, aby kachna do tebe vstupovala co nejpomaleji a aby její chuť nikdy nekončila. Román se nemá podobat cyklistickému závodu, ale hostině o mnoha chodech.
TomiFK   [30.09.2006]
No jestli je to tohle http://i.n.com.com/i/ne/p/2006/sonyreader_500x502.jpg, tak to vypada jako obycejny pdacko...cili pochybuju, ze se to chytne
TomiFK   [30.09.2006]
No precetl jsem si ted o tom neco vic a musim uznat, ze to neni zas tak spatny. Hlavne ta vydrz je hodne zajimava. Kdyby se to opravdu masove rozsirilo a podporovali to vydavatele i u nas, nebo treba i cesky noviny...no v tom pripade by to urcite stalo za hrich...
Honza   [01.10.2006]
K elektronice
Život je nesmírně pestrý, domnívám se, že jako doplněk pro člověka, který není zrovna důchodce trávící ,z důvodů již neschonosti se pohybovat, čas v křesle obýváku s knihovnou při ruce, se zdá, pro vyplňování denních hluchých časových míst, jako vynikající doplněk příruční krabička se spoustou myšlenek, mohu své vědomí zaplňovat příjemnějšími myšlenkami, než se emotivně vzrušovat nad profláknutým časem. Nosit s sebou jedinou knihu, není zase vždy to úplně nejvýhodnější, alespoň podle mě osobně,
nálada během dne se mění, v daný okamžik právě na to, co mám u sebe na čtení, nemám tu správniu chuť. Snad to by bylo, jako doplněk, dobré řešení. V jiných, klasických, případech samozřejmě kniha ve své fyzické podobě je nenahraditelná.
Jazzy   [28.09.2006]
kniha jako koníček
Měla jsem období, kdy jsem nepustila knihu z ruky a spolubydlící na intru na mě musely několikrát zavolat, abych je začala vůbec vnímat. Dokázala jsem se zcela odpoutat od okolního světa a ponořit se do světa fantazie. Na druhou stranu ale přišlo období, kdy jsem byla myšlenkami z knih přehlcená a nemohla jsem žádnou vzít do ruky (ani tu osvědčenou !!!) a začíst se. Po pár větách jsem knihu odkládala. Teď čtení beru jako malý svátek, protože času moc nemám. Zabořím se do křesla, přikryju dekou a ponořím se do děje. Po přečtení rozhovoru T.Fojtíka s p. Noskovou se mi zalíbilo krásné slovní spojení LITERÁRNÍ OBŽERSTVÍ. Také se tak cítím. V knihovně jsem častým hostem, protože než investuji do knížky, chci vědět, jestli mi něco osobního přinese a osloví mě. Mám bohužel málo místa a připadá mi barbarské strkat knížky z nedostatku prostoru do krabic kamsi do skříně.
A jinak díky za to, že existuje Knihovnice.Úžasně mi rozšiřuje autorskou základnu a inspiruje. DÍKY DÍKY DÍKY
liška   [27.09.2006]
KNIHA
Tak já si bez knihy nedovedu život představit co už v tom mám narváno peněz a nelituji toho.Právě nemohu pochopit lidi kteří nečtou.Prostě kniha patří k životu.
Honza   [27.09.2006]
Literatura
Kdesi jsem našel hezkou myšlenku, tedy není moje ale líbí se mi, vyjadřuje i moje vidění světa ve vztahu k literatuře. Tak se podělím se všemi, kteří sem zavítají:
Literatura vyžaduje volný čas, ale stále více dospělých, nemluvě o dětech, žijí frenetickým životem a čas nemají. Literatura vyžaduje soustředěnost, ale televize a film nás naučily přijímat zábavu zhuštěně . I v kině ztrácíme trpělivost, když je film delší než dvě hodiny. Literatura vyžaduje klid a reflexi a schopnost být sám, avšak telekomunikační revoluce nám umožňuje, abychom se obklopovali nekonečným proudem zábavné stimulace , která funguje jako izolace mezi námi a našimi myšlenkami. Literatura závisí na ochotě zastavit se u určité věty, těšit se z určitého obrazu, číst si určitou pasáž znovu a znovu, ale záplava slov v informačním věku vede k přesycení, nikoliv k vzniku potěšení z jednotlivých výrazů a formulací.
Láma   [29.09.2006]
Nemám co dodat
chtělo by se říci, nicméně přece jen k té frenetičnosti doby: přiznám se, nejsem profesionální škarohlíd, přesto mě znepokojuje. A trochu mi zatrnulo, když jsem stejné obavy četl černé na bílem v knihách jako například Éra prázdnoty či Kde končí pustina, ale zvláště v knize Filosofie tváří v tvář zániku, jejímž autorem je nedávno zesnulý filosof Milan Machovec. Ne že bych se v takové literatuře vyžíval, ale že jsem tvor hloubavý, nedokážu tyto všelidské problémy míjet bez povšimnutí. A tak, abych zase na chvíli přišel na jiné myšlenky, si čtu o pozoruhodné postavě evropských duchovních dějin, Františkovi z Assisi, který prý, když jeho společníci jednou reptali na nepřízeň počasí, jim s úsměvem odpověděl: počasí je vždycky dobré, akorát je pokaždé jiné.
Dá se k tomuhle vůbec něco dodat?
pedro   [27.09.2006]
S potěšením jsem si přečetl tuhle diskusi, která se tu rozvinula během mojí dovolené, kdy jsem se na Knihovnici nemohl podívat. Není co bych dodal, vše už tu bylo řečeno, takže jen dobrý pocit, že nejsem se svými radostmi a starostmi sám. A poděkování těm, kteří knihovnici vymysleli a udržují v chodu.
Lucrecia   [25.09.2006]
Knihomolové
Ahoj knihomilovníci,řadím se taky k vám,čtu neustále-čím dál víc.Mám pocit,že už žiju hlavně v příbězích z různých dob a s různými hrdiny,kteří už patří do mé rodiny..(Ten rým nebyl úmyslný..)
marta-b   [20.09.2006]
Můj profesor literatury
vždycky tvrdil, že pokud si člověk na něco čas udělat chce, tak si ho udělá. Doba je sice uspěchaná a plná jiných podnětů k trávení volného času, ale je fajn, když se najdou podobní knihomilové jako se sešli v téhle diskusi (a na Knihovnici všeobecně :o), kteří si mezi čtením spíš musí udělat čas na život, než během života čas na čtení :o) Taky stále čtu a čtu a čtu, jak tu zaznělo o pár příspěvků níž, ale stíhám i žít :o) A najít ten správný poměr mezi těmito dvěma světy (literaturou a životem) je asi to nejpodstatnější.
Tomáš Fojtík   [20.09.2006]
Děkuji za příspěvky
Článek, kolem kterého se strhla tahle nádherná diskuze jsem vlastně ani neměl v úmyslu napsat. Jel jsem domů metrem a přemýšlel o tom, co mi čtení dává. Vzal jsem do ruky blok a začal myšlenky sepisovat. Doma jsem tomu dal formu a článek odeslal do Knihovnice s tím, že to je takové plácání, sentimentální patetické žvanění. Když jsem však zjistil, kolik lidí si ho přečetlo a kolik lidí mělo potřebu na něj reagovat, byl jsem moc mile překvapen. Jsem strašně moc rád, že takoví lidé navštevují Knihovnici, že je na světě tolik bláznů, kteří knihám zasvětili svůj život a koníček povýšili na něco mnohem krásnějšího, co se možná ani nedá popsat. Je asi bláhové si myslet, že by knihy pro někoho mohly znamenat smysl života. Ale je vidět, že pro mnohé znamenají strašně moc. Mám příjemný pocit, že se kolem Knihovnice tvoří skvělá parta lidí, nadšenců, kteří knihu po přečtení neodhodí, ale chtějí se o pocity z ní podělit s ostatními. Kniha je večná, a žádné nové technologie, včetně internetu, ji nezahubí. Jak je vidět, internet dokonce pomáhá šířit slávu knih. Teď mě napadl přesný výraz pro to, co pro mne knihy znamenají: posedlost. Ale moc krásná posedlost. Ještě jednou díky za všechna krásná slova ve vašich příspěvcích.
Petr   [15.01.2008]
Pěkný příspěvek. Taky chci začít číst, "zaspal" jsem 30 let. Ale když stojím v knihkupctvi před morem kníh, tak se mi točí hlava /doslovně/, a nevím kde začít...když pomyslím co jsem do tetka dělal, že jsem nečetl.
helena k   [19.09.2006]
Je fajn, že ten spolek knihomolů pořád existuje. Tady si nepřipadám jako exot, který sebou pořád a kamkoli vláčí nějakou knihu. Máme obrovskou výhodu oproti ostatním, nikdy se nenudíme.
Aja   [18.09.2006]
Tady se konečně cítím "normální"
Milí přátelé a milovnící knih,
jsem velmi ráda za tuto diskusi, protože i já mám někdy pocit, že patřím do kategorie "nenormálních" lidí, kteří s sebou stále vláčejí nějakou tu knížečku (či objemnější svazek). Všichni kolem mě si už naštěstí zvykli, že nevyrážím z domu bez knížky, že větší radost než sebehezčí hadřík mi udělá nová knížka a že se náš maličky byteček stále plní knihami půjčenými, darovanými, ale především těmi koupenými. Bohužel patřím do kategorie "syslíků", kteří musí mít knížku doma, aby se z ní mohli radovat. Naštěstí mám partnera, který je taky "syslík", i když v jiné oblasti. Shromažďuje kolem sebe neuvěřitelné množství filmů. Takže se vlastně krásně doplňujeme. Naši známí vybírají novou sedačku do obýváku, nový jídelní stůl... no a my nové police pro naše malé miláčky :-)
Tak jako někdo chodí shoppovat (pojem, který nedávno použila má kamarádka, ve smyslu jít se podívat po obchodech s oblečením), já obcházím knihkupectví a antikvariáty nebo slídím na internetu po novinkách nebo aspoň po námětech na nové autory.
Přeji Vám (a vlastně i sobě), aby bylo normální mít čtení, jako životní koníček.
Honza   [17.09.2006]
Také děkuji
Přiznám se, že tato diskuse, kterou jsem objevil dnes, mě pohladila po duši, také za ní děkuji. Myslím, kniha by neměla být jako koníček, ani plným smyslem života, měla by být ale nezbytnou součástí života. Kdesi na webu jsem našel tuto citaci o literatuře, moc se mi líbila:
: "Literatura vyžaduje volný čas, ale stále více dospělých, nemluvě o dětech, žijí frenetickým životem a čas nemají. Literatura vyžaduje soustředěnost, ale televize a film nás naučily přijímat zábavu zhuštěně. I v kině ztrácíme trpělivost, když je film delší než dvě hodiny. Literatura vyžaduje klid a reflexi a schopnost být sám, avšak telekomunikační revoluce nám umožňuje, abychom se obklopovali nekonečným proudem zábavné stimulace, která funguje jako izolace mezi námi a našimi myšlenkami. Literatura závisí na ochotě zastavit se u určité věty, těšit se z určitého obrazu, číst si určitou pasáž znovu a znovu, ale záplava slov v informačním věku vede k přesycení, nikoliv k vzniku potěšení z jednotlivých výrazů a formulací".
Jsem čtenář asi netypický, čtu, čtu, stále něco čtu, mám stále k dispozici, a to si hlídám, něco po čem toužím si přečíst, vybírám si podle momentální nálady, pamatuji na každodenní hluchá časová místa, čekání na úřadech, civění v MHD, u lékařů v čekárnách, je mi líto této neužitečné doby. Prostě knihou vyplňuji denní časový prostor, nemusím se vztekat a stresovat při jakémkoliv delším čekání. Z takové té touhy po čtení mám stále rozečtených několik knih. Zvědavost po nové knize mě vždycky přemůže k nedočtení předchozí, pak se k ní vracím, vyhovuje mi to. Že v mém okolí zase tolik lidí není, kteří čtou knihy, moc hezké pocity ve mě vyvolala tato diskuse, díky, vidím, že čtenářů knih je stále ještě hodně.
Láma   [18.09.2006]
Nemám co dodat
a vlastně bych podepsal každé slovo, ne-li přímo každé písmenko. Pokud jste čtenář netypický, tak to už jsme dva. My latinící amatéři říkáme: nunquam et nusquam sine libro, nikdy a nikde bez knihy. Čas je velmi vzácný a život velmi krátký. Naštěstí jsem nepropadl mámení televize, kterou zapínám jen tehdy, když je tam něco, co pokládám za přínosné, jinými slovy tedy velmi zřídka, a po skončení pořadu ji zase hezky vypnu a chutě se vracím ke knize. Už ani do knihovny nemusím, neboť mám vydatné vlastní zásoby, které jen tu a tam doplním o nějakou tu literární pochoutku.
Ještě, není-li to tajemství, co nejčastěji čtete?
Honza   [18.09.2006]
Reakce
Náhoda, zaskočil jsem na oběd a našel reakci na můj názor, díky, jsem rád, když se potkám, i vurtuálně, s někým kdo má ušlechtilou duši. Je v Brně pdmračná obloha, nicméně Váš mailík mi prosvětlil den. Dnes jsem utratil opět nějakou tu sotvku za Deníky od Viginie Woolfové, očekávám příjemné čtení. Hodně mi v orientaci po dnešním světě pomáhá literatura MUDr. Koukolíka. Na něho pohlížím s posvátnou úctou. Jako bonbonek přikládám citaci od Balzaka z Šagrénové kůže, užasná. Mějte se moc krásně, zdraví Honza B.

Balzac:
Suďte tedy, jak krásný je asi život člověka, když může vštěpovat všechnu realitu do své myšlenky a tak přenášet do své duše zdroje štěstí, dobývat z ní tisíc ideálních požitků zbavených vší nečistoty? Myšlenka je klíč ke všem pokladům, poskytuje rozkoše lakomce, ale nepřináší s sebou jeho starosti. Proto jsem se povznesl nad svět a mé rozkoše byly vždycky požitky intelektuálními. Pozorovat moře, národy, lesy, hory — to bylo celé mé hýření! Všechno jsem viděl, ale v klidu, bez únavy; nikdy jsem po ničem netoužil, na všechno jsem čekal.
Procházel jsem se vesmírem jako zahradou patřící k domu, jehož jsem byl vlastníkem. Co lidé nazývají hořem, láskou, ctižádostí, ranami osudu, zármutky, jsou pro mne pojmy, které měním ve snění; nepřipustím, aby mi užíraly život, dramatizuji je a rozvíjím dál; bavím se jimi, jako bych četl v jakési vnitřní vizi román.
Láma   [18.09.2006]
Díky za ten citát z Balzaca. Šťastný člověče, Vy máte čas číst i beletrii?! Takový sklon jsem kdysi míval také, jenže pak jsem se zahloubal do knih o antice a středověku, až jsem nakonec beznadějně uvízl v dějinách filosofie. Tohle téma mě docela zmámilo a důvodně se obávám, že při své úpornosti jsem v něm uvázl na hodně dlouho, přinejmenším do konce života. A to jsem se při svém dlouhém vedení teprve začal prokousávat Platónem . . .
Zase ten Koukolík! Když jsem před lety začal pročítávat jeho eseje v časopise Vesmír, v první chvíli jsem měl zlost. Jenže pak jsem si řekl, do háje, ten člověk má vlastně pravdu! Potřebujeme přece někoho, kdo by nám občas bez obalu připomněl, že my lidé jsme vlastně jen nahé opice, které se halí do těch svých civilizačních bederních roušek ani ne tak ze studu, jako spíše z nedostatku upřímnosti či co já vím. A tak jsem si nakonec na ty jeho kousavosti zvykl, nebo si to aspoň namlouvám. Koukolík v tom našem prasečím žitečku, však až já ho potkám, ať si mě nepřeje, já mu . . . no ano, vlastně mu upřímně poděkuju.
No a jste-li z Brna, tož to jsme taky dva.
Zdravím Vás, jakož i všechny účastníky těchto sympatických stránek. Jen houšť a větší kapky!
anonym   [18.09.2006]
Martin
Svatá pravda. Jen jednou jsem si s sebou nevzal knihu. Ve čtrnácti na lyžařský soustředění. Už druhý den jsem trpce litoval. Přežil jsem to, ale dodnes mám z toho trauma a na každou cestu si s sebou beru tolik knih, že bych je nemoh přečíst ani za půl roku.:) Jeden nikdy neví. Jinak to praktikuji jako přispěvatel Honza. Čtu a čtu a čtu. Takže to zas tak netypický mezi čtenáři nebude.
Dragon   [16.01.2008]
Také jsem rád za tuto diskuzi, kterou jsem objevil až včera. Co se mě týče, jsem ještě mladý čtenář, ale knihy i přesto miluji. Nelíbí se mi, že ostatní mí vrstevníci knihy odsuzují a dávají místo nich přednost televizi a internetu. Ano na internet se také rád podívám, ale číst z obrazovky se vážně nedá. A televize? To mě přešlo už před lety. Navíc když se díváte na film, tak už si nemůžete nic jiného představit. Zkrátka už to je dané. Ale v knihách, tam si mohu všechno představit podle svého. A proto až budu starší a pořídím si vlasní dům (nebo byt), chtěl bych si zařídit knihovnu a až budu starý (např. v důchodu), chtěl bych si ještě pořídit křeslo, ve kterém bych si mohl v klidu všechno přečíst.
Element x Dragon   [16.01.2008]
Chyba
Pardón, nejsem už Dragon ale Element. Jen tak pro informaci.
Michala   [16.01.2008]
Lepší číst hned. Kdopak máme jistotu, že se dožijeme důchodu :-)
pedro   [17.01.2008]
A já mám pocit, že s přibývajícím věkem nějak volného času ubývá. Teď mám obavu, že v tom důchodu (pokud se ho dožijem, jak píše Michala) ho bude ještě míň.
Honza   [08.02.2008]
Důchod a knihy
Že v důchodu je málo času? Vlastní vina každého důchodce. Do této diskuze jsem přispíval mezi prvními, jsem už důchodce, myslím, že mnoho lidí neumí žít. Věnují mnohdy spousty času věcem nepodstatným, utápí se v maličkostech, ani sami sobě si nepřiznají jak chaoticky utrácejí čas. Když jsem zatím zdráv, mám přece celý rok dovolenou, jen si umět organizovat život. Mám spoustu volného času i na knihy, jsem v důchodu zatím šťasný, i s tím chudobným důchodem. Na čtení nejlepší období života!!
boboking   [09.02.2008]
TAk nějak si to rýsuji ve vzdálené budoucnosti i já. Tedy jestli ještě v té daleké budoucnosti bude existovat něco jako důchod.
emde   [17.09.2006]
díky...
Díky za tuhle diskusi a mnoho krásných slov o knihách - už jsem své chování a vztah ke knížkám začala považovat za obsesi - teď ale vidím, že jsem naprosto v pořádku :o) Taky neznám větší pocit blaha, než když si nesu domů novou knihu, nebo naopak nějaký douho sháněný poklad z antikvariátu, taky mi nestačí knihy jen půjčené, nemám ráda loučení s nimi, toužím po tom, aby se mnou doma bydlely. Taky si některé pro mně důležité tituly pořizuji dvakrát(co kdyby si je někdo půjčil a pak už nevrátil - no,hrůza!) Taky neustále rozšiřuji dlouhý seznam knih, které musím nutně přečíst - a v tomhle mi hodně pomáhá knihovnice.
A mám ještě jednu drobnou úchylku-někdy má pěkná knížka tak příšernou obálku, že to nemůžu rozchodit a vyrobim ji přebal nový -já vím, že to není na knížce to nejdůležitějí.... V tomto směru mi připadají krásné knihy, které vydává Argo.
A tak, jak plyne život, moje milované knížky mi naprosto nekompromisně ubírají místo k žití, ale čím více o ně všude zakopávám, tim více je miluji - a je to vztah oboustranný - ony mi ti bohatě vracejí.
anonym   [17.09.2006]
Obálky
S tim souhlasim. Už se mi stalo, že jsem přebal hodil doma hned do koše.:) Někdy je to až zarážející, jak to tu knihu zhyzdí. To ovšem neplatí o Argo. Ty si na tom daji vždy tak záležet, že se jim občas stane, že je kniha lepší než její obsah.
Robert   [15.09.2006]
Tak som doma.
Táto stránka je pre mňa veľký objav. Čítam tu slová, ktoré mi znejú ako hudba a hladia moju dušu. Patrím medzi vás bibliofilov a vášnivých čítateľov. Knihy milujem a sú mi od malička vzácnym sprievodcom a darom. Bez kníh si neviem život predstaviť. Do kníhkupectva alebo knižnice vchádzam ako do "chrámu" s bázňou, radosťou. Sú to moje najobľúbenejšie miesta na svete, miesta najlepšieho relaxu. Keď si chcem urobiť radosť alebo oddýchnúť idem do dobrého kníhkupectva.
Ešte také malé porovnanie. Žijeme s manželkou už niekoľko mesiacov v Brne a prirodzene, že človek tak porovnáva. Výchádza to určite tak, že tak Česko ako Slovensko majú svoje plusy a mínusy. Ale pre mňa je teraz veľké plus, že žijem v krajine dobrých kníhkupectiev, knižníc, v krajine, kde sa o dosť viac hovorí o knihách a viac číta ako na Slovensku. Verte neverte nepomerne viac ľudí s knihou v ruke či už na ulici, v tramvaji, v kaviarni a pod. vidím tu ako som vídaval v Bratislave. Teší ma ten pohľad a pocit.
Akcie ako Knihotoč, Celé Česko čte dětem alebo pasovaní prvňáčkov na rytíře knihy a pod. sú super a na Slovensku žiaľ neznáme.
Teším sa, že som tu našiel to spriaznených duší.
Podľa nejakých zahraničných prieskumov Česi venujú najviac času čítaniu kníh v rámci Európy.
Tomáš Fojtík   [17.09.2006]
Slovensko
Možná máte pravdu, ale chtěl bych říct, že jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četl byla od slovenské autorky. Jmenovala se Kniha o hřbitově a už jsem si pořídil i slovenské vydání. Zde na Knihovnici je její recenze. Navštěvuji pravidelně slovenské knihkupectví v Praze a mám pocit, že se u vás vydává kvalitní literatura. Jinak jsem rád, že jste přidal další pohled na literaturu. Protože v knihách pracuji, není pro mne návštěva knihkupectví návštěvou chrámu, ale spíš takovou pracovní inspekcí... Návštěvou chrámu je pro mne, když se podívám do nějakého dobrého antikvariátu.
Týna   [15.09.2006]
Myslím, že už tu bylo napsáno spoustu krásných vět na téma člověk a kniha. Já se jen můžu připojit s tím, že jsem taky vášnivý čtenář, ikdyž občas mám nějaké hluché období,kdy prostě chvíli nečtu. A pak se to zase rozjede a neumím to zastavit. Ale nejhorší je ta touha knihy vlastnit. Už nechci ani chodit do knihovny, protože jakmile přečtu nějakou dobrou knihu, musím ji mít a pak dlouho hledám a sháním, dokud ji nevlastním. A ještě - to prázdno, které cítím, když něco krásného dočtu, je nesnesitelné. Přemýšlím dlouho nad tím, co jsem četla a pak ještě déle nad tím, co budu číst teď ... protože mám strach, že ta další kniha se vůbec nevyrovná předcházející. A proto ráda zabloudím na tyto stránky, protože mě vždy obohatí o spoustu dobrých tipů. A za to děkuji všem.
Mila   [12.09.2006]
Já si bez knih neumím představit život. Největší rozkoší je, když si o dovolené roztáhnu plátěné křeslo na zahradu, kolem sebe štos za rok nashromážděných knih, které musím přečíst a teď vybírám, čím začít. Mám taky sešitek, kde si zapisuji zajímavé tituly z nabídek i z !Knihovnice".Mám podobné pocity jako Vy tady, ta radost, když si koupím nebo vypůjčím knihu,nebo když jdu z knihovny, tak už po cestě vytahuju z tašky a listuju. Občas si koupím i jeden titul 2x, aby se mi neošmatal. Prostě jsem úchyl.
helena k   [11.09.2006]
Knihy jsou pro mě jako vzduch a voda a jídlo, protože já se bez knížek neobejdu. Provázejí mě od dětství. Maminka mi kupovala knihy k narozkám, k vánocům i jen tak. Když jsem začala sama chodit do knihovny, už mě nemohlo nic udržet. Jednu dobu jsem četla všechno bez rozdílu. Později mi začala období oblíbených autorů, oblíbených stylů a témat. Každé to období mi něco dalo a zanechalo směs oblíbených románů. Teď už hledám v knihách spíš zábavu a rozptýlení. Občas mám jednu rozečtenou knihu doma a jednu v práci. Občas odloženou, protože mi nesedla do nálady. Pokud mě román zaujme, čtu a čtu a práce stojí. No stejně se říká, že není zajíc a neuteče. Neznám nádhernější pocit, než otevřít novou knihu a vydat se za dobrodružstvím neomezovaném časem a prostorem.
Tomáš Fojtík   [11.09.2006]
Milá Heleno, děkuji vám za reakci na článek. Jste přesně můj člověk. Otevřít knihu, nasát onu nezaměnitelnou vůni, pohladit ještě neomakaný papír, to je jeden z nekrásnější pocitů, jež jsem zažil. Není místo, kde bych nebyl schopen číst knihu. Kolikrát se mi stalo, že jsem přejel autobusem či metrem jen proto, že jsem se nebyl schopen odtrhnout od děje. Kolikrát se mi ve vaně stane, že čtu, čtu a čtu, aniž bych si uvědomil, že voda už dávno vychladla. Naposledy tento víkend s knihou Šibumi.
Petra   [11.09.2006]
Kniha smysl života
Já osobně čtu hodně, myslím si, že nadprůměrně, ale nemyslím si, že čtení je smysl života. Beru knížku jako ukratitele dlouhých chvílí a zdroj poučení, prostě je to můj velký koníček. Taky si knížku beru všude sebou, každý den totiž dojíždím do práce a koukat hodinu ve vlaku z okna je nuda. A to nemluvím o těch 20 minutách v metru, kde koukáte prakticky jenom do zdi. Žiju s člověkem, který v životě přečetl jen pár knih, občas po nějaké sáhne na moje doporučení, ale nemyslím si, že to, že nečte je překážka v našem vztahu. Vychází mi maximálně vstříc (už mám slíbenou zbrusu novou knihovnu) a pravidelně od něj k čemukoli dostávám knihu. Abych to shrnula - kniha je pevnou součástí mého života.
Tomáš Fojtík   [11.09.2006]
Milá Petro, děkuji za reakci na článek. Přál jsem si vyprovokovat diskuzi: je možné, že by někdo zasvětil kupováním a čtením knih celý svůj život? Před dvěmi lety jsme likvidovali knihovničku z jedné pozůstalosti a nacházeli v ní neuvěřitelné perly, které byly koupeny v době mezi dvěmi světovými válkami a mě napadlo: kolikrát se k těmto knihám jejich majitelé vrátili? Jenže, myslím, že na této vášni je nejkrásnější vědomí, že ty knihy mám, že se na ně mohu koukat. Je to posedlost? Možná, ale krásná posedlost.
marta-b   [11.09.2006]
Pro mě je kniha smyslem života,
protože bez knížky bych to snad ani nebyla já. Nerozečítám sice vícero knih najednou, ale o to víc se mi prodlužuje seznam knížek, které se teprve přečíst chystám. Literaturu miluju, a i když bohužel nepracuju v oboru (knihovnictví je jedním z mých dosud nesplněných snů), snažim se sledovat všechny novinky, nepropásnout žádnou důležitou knižní událost a hlavně se knížkama obklopovat všude, kde to je možný.
Knížka se mnou cestuje do práce, na dovolenou, na procházky přírodou, dokonce i k doktorovi, aby mi zpříjemnila čekání, prostě všude :o) Je to velký kus mého já.
Musím se přiznat, že bych třeba nedokázala žít s někým, kdo nečte. Takže v podstatě i při hledání partnera sehrála velkou roli kniha :o) Teď jsme doma dva knihomilové a jsme spokojený oba :o)
Tomáš Fojtík   [11.09.2006]
Souhlas
Milá Marto, děkuji za příspěvek k mému článku. Myslím si stejně jako vy, že v partnerství je důležité, aby oba partneři sdíleli lásku ke knihám. Pokud to tak není, ten toutou vášní nepostihnutý nikdy nedokáže pochopit, proč se měsíčně utrácejí tisíce za knihy, které pak zůstanou do konce života v poličce. No, možná to nejsou tisíce, ale daleko od reality nejsem. Zrovna dnes jsem si domů odnesl knihu Shakespeare: a jeho svět a nechal jsem za ní bratru šest stovek. A protože pracuji v knihkupectví, odolává se mi strašně těžko.
Petra   [12.09.2006]
Tisíce za knihy
Jak už jsem psala výše, mám partnera, který je nečtivec, ale mě chápe. Ze začátku se na mě taky díval podivně, když jsem přišla s knihkupectví, měla jsem tři nové knihy a v peněžence o tisícovku míň, ale už si zvyknul. On má taky svého koníčka - počítačové hry. A věřte mi, že to vyjde dráž než knihy. Ale taky mu to toleruju a ke všemu dostává hry, já na oplátku zase knížky. Prostě i partnerství čtenáře a nečetenáře může skvěle fungovat.
Peťule   [28.02.2007]
Úplný souhlas, to samé já a můj přítel a už to tak několik let funguje. Úplně stejný případ :)
Jozef Zummer   [07.09.2006]
P. S.
Mea culpa: nedopatřením jsem příspěvek určený k tomuto článku přiřadil ke článku Svátek knihy. Omlouvám se.
Jozef Zummer   [07.09.2006]
Vážený pane Tomáši Fojtíku
mohu Vás potěšit. Jsem na tom ještě hůř než Vy. Jsem knižní závislák, avšak jedním dechem dodávám, že jsem za tuto závislost hluboce vděčen osudu. Dále pak dodávám, že se budu zuby nehty bránit jakýmkoli pokusům přistoupit na léčení této závislosti. Došlo to tak daleko, že za dobrou knihu jsem ochoten dát takřka jakoukoli sumu, i za cenu následného dlouhodobého hladovění (beztak mám nadváhu).
Seznam rozečtených knih se hrozivě prodlužuje, což mě uvádí v naprosté zoufalství. Je to způsobeno i tím, že jsem při své úpornosti zvyklý dělat odbočky k jiným knihám, k odkazům na internetu (ďáblovo dílo!), odtud zase k jiným knihám a jiným odkazům. To mě nutí to vést si v počítači bibliografii a rejstřík, sice bych se v tom jinak dočista utopil.
A tak si kladu provokativní otázku: do háje, co na tom, že mám čím dál víc rozečtených knih? Kdo mě vlastně nutí, abych je dočetl právě teď? Zdali není dosti na tom, že (alespoň zatím) neztrácím nit přemýšlení o tom, co tam hledám a doufám nalézat?
Nicméně, respektujme právo lidí nečíst, lidí jinak založených, kteří mají odlišný způsob vnímání světa, způsob ani horší, ani lepší, i když bychom s nimi neměnili za nic na světě.
Ty dva tucty grafických značek, co prý kdysi vymysleli pragmatičtí féničtí kupci, to je zřejmě ten nejúžasnější výdobytek člověčenstva, srovnatelný snad jen s ovládnutí ohně či objevem zemědělství. Vše, co přišlo po tom, je jen důsledek, konec konců i ten zlořečený internet.
Jen si na závěr nemohu odpustit drobnou, leč dost důležitou poznámku: počet přečtených knih vypovídá pramálo o charakteru člověka. Nebo snad, u všech všudy, že bych se mýlil?
Tomáš Fojtík   [11.09.2006]
Díky za inspiraci
Děkuji za příspěvek. Ani já nechci upírat lidem svobodně se rozhodnout, jestli chtějí nebo nechtějí číst. Když se chtějí ochudit o tu krásnou možnost vžít se po určitý čas do osudu někoho jiného, jejich volba. Jen mi to přijde hrozně líto. Díky za inspiraci s bibliografií, budu si muset něco obdobného také zavést, dnes v noci na mne opět spadli knihy z poličky nad postelí, což bylo doslova "znamení zhůry". Mimochodem - co čtete zrovna teď?
J.Z.   [11.09.2006]
Co zrovna čtu?
No, jak pravím, nedá se říci, že čtu, ale mám rozečteno:

1. Wheatcroft, Nevěřící
2. Heer, Evropské duchovní dějiny
3. Fülöp-Miller, Moc a tajemství jezuitů
4. Novotný, O Platónovi

A v mezičase překládám z angličtiny Dějiny západní filosofie, od B. Russella. To by jeden nevěřil, že filosof může psát tak poutavě o filosofii. Však budete-li mít zájem, mohu Vám poslat pár ukázek z překladu a uvidíte sám, že filosofie není žádný suchopár, jak se často má za to.
anonym   [11.09.2006]
Jaký je Novotnýho O Platónovi? Pořád na to koukam a nemůžu se rozhoupat, abych si to koupil a začal to číst.
J.Z.   [12.09.2006]
Já už mám etapu koukání a rozhoupávání za sebou. Rád bych Platónovi aspoň trochu porozuměl a Novotný je k tomu dobrým průvodcem. Jen nezapomínejme, že každý, kdo jde tímto směrem, jde do kopce a hodně strmého, čili dřina. Ale vyplácí se: ten rozhled stojí za to a fascinuje čím dál víc, přesněji řečeno, čím výš víc. A že jsem musel Novotného pracně shánět a že jsem za něho vyplázl náležitý peníz? Inu, za všechno se platí.
Petr   [27.02.2007]
Prosba
Milý čolověše,kniha O Platónovi se dá koupit v knihkupectví?Myslel jsem,že je to archivní kousek,sehnanatelný jednou za uherský rok v antikvariátu.Kde jste jej viděl.děkuji.odpovězte prosím na meil.
Martin   [11.09.2006]
Bez knihy si to vůbec nedovedu představit. Co bych dělal? Kupuju je na tucty, ikdyž to nestíhám číst, protože si nedovolim to nekoupit. Co kdybych to později, až mě to začně zajímat, už nesehnal. Ta hrůza. Vím, že existujou lidi, co nečtou. Upřímně jich lituju. Připravujou se o podstatnou část krásna, které lze na světě zažít a přitom za minimální námahy. No vlastně je to někdy fuška porozumět textu, ale nemusí se začínat hned s Heideggerem. Knihy kupuju a čtu,a nehodlám s tim přestat. Jenom se bojím, abych nedopad jako profesor Kien v Canettiho Zaslepení, který mě právě zaměstnává před spaním.:)
Honza   [19.09.2006]
Počet přečtených knih.
Vážený pane Zummere,
jen krátce k Vaší poznámce. Máte pravdu, počet přečtených knih vůbec nemůže vypovídat něco o charakteru člověka. Jsou tací, kteří zhltnou neuvěřitélná kvanta knih, já sám je nechápu, nedokážu to, a také jde o to, co kdo čte, jaký druh literatury, a z toho lze vyvodit úsudek, co literatura člověku dává, zda a jak jej duševně mění, ovlivňuje, do jaké míry mu pomáhá k lepšímu, pravdivějšímu nazírání na svět a jeho místo v něm. Nu, počet přečtených knih zdaleka nevypovídá o čtenářově kvalitě. Už jen z těchto skutečností lze vnímat jak široký je pojem četba literatury.

Bookmark and Share
Knihovnice.cz je na sociálce... ne na úřadu, ale na sociálních sítích. Přidejte se k nám na Facebooku a Twitteru.

Facebook Knihovnice.cz Twitter Knihovnice.cz
Chcete zde
inzerovat?
Napište si o ceník
na adresu
Aktuálně Vám nabízíme
1064 recenzí
  (1012 ohodnocených)
1091 knih
  (963 ohodnocených)
a celkem 31077 čtenářských hodnocení
články pro RSS
Přidej na Seznam

PageRank ukazatel
R e k l a m a
Zde může být Vaše reklama. Kontakt: reklama@knihovnice.cz
R e k l a m a
Starší kusy
(1) Mstitel
(2) Leonardův kabinet
(3) Koza, která žere hady
Miroslav Nožina je odborníkem na etnologii jihovýchodní Asie a drogovou problematiku. V souvislosti se svými specializacemi je také ostříleným cestovatelem - již v roce 1993 se účastnil mírové mise ...
Knihovnice.cz podporuje
Rosteme s knihou
Vydavatelství audio knih
Celé Česko čte dětem
Spřátelené weby
© 2004-2020 Alžběta Červená, Radek Červený, Václav Čermák. Všechna práva vyhrazena.
Publikování nebo šíření obsahu Knihovnice.cz je bez našeho výslovného souhlasu zakázáno.


TOPlist
Knižní startér - dejte šanci talentovaným autorům a zajímavým projektům