boboking
[13.02.2007]
Recenze
S dovolením vkládám svůj text:
“On snad začal opět fetovat“: tak na tom se po přečtení prvních stran knihy „Puls“ s úsměvem na tváři shodla většina kingomanů z mého okolí. Toto tvrzení je založené na faktu, že King fetující a chlastající psal jinak (krvavěji a geniálněji), než když přešel do režimu abstinence. Mnoho jeho fandů je dnes rozděleno na dva názorové proudy, a to že král hororů, který do začátku 90. let minulého století dle jeho slov nebyl nikdy střízlivý více než 4-5 hodin denně, psal jinak, než když pak s touto závislostí začal bojovat. Prostě mnoho čtenářů si myslí, že nadrátovaný King dokázal naše noční můry převést na papír působivěji, než King střízlivý. Z toho důvodu prvních pár stránek z knihy „Puls“ mne přivedlo k názoru, že král hororů si možná opět našel cestu ke starým kamarádům. Už od prvních kapitol jeho románu „Puls“ (orig. Cell, 2006) se na nás vyvalí celé sudy krve a šílenství. Lidstvo je zdecimováno během pár dní od jevu zvaného Puls, který nastal 1. října v 15:03 východní času. Jevu, který šíří mobilní sítě, a kde každý příjemce signálu ztratí v sobě poslední kousky inteligence a lidství, a změní se ve vraždící zvíře. Tím vším nás od prvních chvil Pulsu provádí hlavní hrdina příběhu, mladý výtvarník Clayton Riddell, který v Bostonu právě uzavřel svoji smlouvu života s komiksovým vydavatelstvím. Jeho štěstí ale trvalo jen do oné odpolední minuty, než ve frontě na zmrzlinu před ním stojící slečna po zvednutí mobilního telefonu vlastními zuby roztrhala krk ženě před ní, než ho napadl muž s kuchyňským nožem, než auta se stala zbraní na čtyřech kolech, z nebe nad Bostonem začala padat letadla, a policisté pro zachování lidskosti začali vystřelovat mozky všem, kteří nevypadali normálně. Tak totiž fungoval Puls, udělal z jeho příjemců pouhé krvelačné zombií.
Většina čtenářů se hned po přečtení anotace shodla na tom, že King vytvořil variantu na svůj vrcholný román „Svědectví“ (orig. The Stand), jen místo vojensky upraveného smrtícího viru chřipky teď na zničení lidstva stvořil technologicky důmyslnější smrtící mobilní signál. Použil při tom ale trochu odlišný styl. Zatímco „Svědectví“ je komplexně vystavěný příběh popisující apokalypsu světa detailně ve všech krocích, „Puls“ nám přestavuje pouze jednostranný příběh tří lidí (Claye, Toma a Alice), kteří se vyhnuli signálu a jsou po zkáze Bostonu na cestě na sever do New Hampshiru a Maine. Toto šetření se netýká pouze místa a děje, ale hlavně charakteristiky jednotlivých postav. Jedním z nejdůležitějších prvků Kingovy stavby příběhu pro navození větší hrůzy je právě jeho mistrná charakteristika postav. Jeho snaha o co nejdůvěrnější přiblížení hrdiny nám čtenářům, abychom později ještě více emocionálně prožívali jeho zkázu. Zde nic takového není. Touto strohostí se vyznačuje většina knihy. Čtenář neví nic o tom, co se děje mimo okolí našich hrdinů, nezjistí nic o původci signálů, ani o jeho motivaci, proč se „zombií“ shlukují do hejn, proč telepaticky ovládají přenosné CD přehrávače atd. Střízlivostí příběhu bych snad uvažoval, že „Puls“ měl být vydaný jako dílo z dílny Richarda Bachmana. Krátké, úderné, krvavé a brutální. Pro mnohé tato strohost má své opodstatnění, a vidí v ní genialitu. Já osobně toto zosobnění se s postavami postrádám.
Příběh na mne působil jako vysílání CNN z válečné zóny. Mnoho krve a brutality, ale pocit zúčastněného děsu a beznaděje ve mně nevzbuzoval. Připadal jsem si tak trochu ošizený, jako majitel nového červeného Ferrari, který ale zjistí, že pod tou blýskavou karmínovou červení se skrývá motor z fábie. Myslím, že potenciál daný příběhem King nevyužil ani na polovic.
BoboKing
