Opatrně s některými pojmy
Jako začínajícího autora mě těší, když si moji knížku někdo přečte a ještě si navíc dá tu práci napsat na ni recenzi. Díky za ni!
Milénium falešných proroků jsem psal s jistou dávkou nadsázky jako „prázdninové čtení“, jehož charakteristickým rysem měla být především čtivost a svižný styl. Vidím, že tento záměr se celkem zdařil. Alespoň mi to recenzent přiznává ve své kritice. Jeho připomínka, že podobné „dílko“ by mohlo mít lépe propracované postavy, je rozhodně podnětná.
Až dosud je vše v pořádku a není žádný důvod na recenzi reagovat. Kdyby se v ní však neobjevilo tvrzení, že v knize je prý cítit „jistý antisemitismus“. S takovým slovem raději opatrně!
V knize žádný antisemitismus (tradiční předsudky a zášť vůči Židům) není a to ani v náznaku. Recenzent se například nezmiňuje, že v příběhu vystupují dvě ústřední postavy „židovského původu“ – profesor Liedermayer a pražský rabín. Jejich role jsou veskrze pozitivní, což nelze vždycky říci o Beckerovi a ostatních. Také stát Izrael je v příběhu situován do role oběti, oklamané přáteli a vháněné do válečného konfliktu. Z knihy tak v žádném případě nemohou vyznívat jakékoliv předsudky či zášť vůči Židům a dokonce ani vůči Izraeli (což navíc není totéž).
Na problematickém slově recenzent zřejmě „uklouzl“, když se snažil popsat svůj dojem, že můj příběh vyznívá proarabsky a že některé mé fikce jsou v tomto směru provokující. Někomu mohou připadat dobré, jinému k smíchu, dalšímu třeba k pláči. Mohou i naštvat. Tento dojem nikomu neberu. S antisemitismem však tyto fikce a dejme tomu i proarabská pointa nemají nic společného. Antisemitou by tak musel být každý, kdo se jakkoliv kriticky dotkne tématu Izraele. To by však zcela změnilo význam tohoto slova a antisemity by musel být celý zástup umělců, intelektuálů i obyčejných občanů židovského původu z Izraele i mimo něj.
František Emmert
