Próza začínající autorky Petry Soukupové se značně vymyká kontextu současné české literatury. V centru autorčina vyprávění je životaběh několika hrdinů: obyčejných lidí formálně propojených rodinnými vztahy, avšak lidsky vzájemně velmi vzdálených. Jejich příběhy se naplno a autenticky protnou pouze jednou: při víceméně náhodně vzniklé prázdninové cestě k moři.
Tvarem i myšlenkou tato próza odkazuje k Virginii Woolfové a její - dnes již klasické - próze K majáku. Nejde ale o napodobivé formální cvičení: z autorčiny výpovědi lze vyčíst (vzhledem k jejímu věku) až překvapivě niterný prožitek rozpadu mezilidských vztahů a nemožnosti plnohodnotné komunikace ani mezi nejbližšími.
Opět nás tedy čeká fantastický náhled do světa vědy, zejména fyziky a astronomie. Začíná se vždy zlehounka, někdy i velice primitivními výklady, ale stačí chvíle nepozornosti a na další stránce už ...
| nápověda
