string(533) "1064 - You have an error in your SQL syntax; check the manual that corresponds to your MySQL server version for the right syntax to use near '' at line 15 - SELECT s.cena, s.cena_puvodni, DATE_FORMAT(s.datum_do, '%e.%c.%Y') AS datum_do, s.get_kod, k.autori, k.titul, k.nakladatelstvi, SUBSTR(k.rok_vydani, 1, 4) AS rok_vydani, ko.nahled, ko.obrazek FROM sleva AS s LEFT JOIN sleva_kniha USING(id_sleva) LEFT JOIN kniha AS k USING(id_kniha) LEFT JOIN kniha_obrazek AS ko USING(id_kniha) WHERE s.id_sleva= " Diskuze - McEwan, Ian - Betonová zahrada | Knihovnice.cz

Diskuze k recenzi: McEwan, Ian - Betonová zahrada

recenze, BoboKing, 16. května 2005, hodnocení recenze

Když si otevřete v knize CULT FICTION heslo McEwan Ian, tak je tam hned na počátku napsáno "McEwan - básník perverznosti". Autoři této skvělé encyklopedie zcela zaručeně museli v tomto případě vycházet z knihy Betonová zahrada. Knihu lze komentovat slovy perverzní, šokující svými nápady a činy, a je tak plná pubertální erotiky, že z ní až přetéká. Autor se vlastně snaží jen o jedno - šokovat. A to se mu daří už od první věty " ... náš táta neumřel mou vinou, ale někdy mě přepadne pocit, že jsem mu k tomu dopomohl."

Celý článek

Nově v diskuzi

  • Ikona Yoker 23.8.2009

    Předem musím říci, že tuto reakci píši protože mě recenze, které jsem dosud četl, neuspokojují. Jsem si však jist, že podobný názor již někdo vyslovil.

    K tomu, aby se člověk mohl ke knize zasvěceně vyjádřit, musí ji nejen přečíst, ale musí ji i "procítit" a "prožít" s spolu s postavami. U většiny autorů recenzí však člověk spíš cítí, že byli pouze nezúčastněnými a indiferentními čtenáři: Zabývají se detaily a klíčové věci jim unikají. Na konkrétním příkladu Betonové zahrady to řeknu asi takto:

    Přečtete několik stránek a pak číst přestanete. Dojdete si do koupelny pro tu červenou stoličku, odemknete dveře do sklepa a pomalu sestupujete po schodech. Venku plane červenec, ale tady je chládek. Máte spoustu času ... Posadíte se na stoličku. Z dálky k vám slabě doléhá křik dětí. Najednou si uvědomíte dokonalé ticho v domě. Už dávno nečtete. Myslíte na své sourozence. Žádné složité myšlenky. Opíráte se o bednu plnou betonu. V tom betonu, který vás chladí do zad, ale není zalita matka Sue: Ne, je to vaše matka. Nespěcháte. Pomalu otevřete svůj deník a začnete psát: "Milá maminko ..."

    Už rozumíte co mám na mysli ? Musíte tam být s nimi. Musíte se stát JEDNÍM Z NICH. Jejich pocity musí být vašimi pocity.

    A teď k věci. Tím základním tématem v Betonové zahradě je RODINA. Žijeme v ní 100 000, možná milion let. Taková věc se zadře pod kůži. Až budete v duchu vznášet námitky proti tomu, co si přečtete v této poznámce, vzpomeňte si, prosím, na děti z dětských domovů. Jejich myšlenkou číslo jedna je vždy otázka: "Dostanu se odtud do nějaké rodiny?" Oni si nedávají žádné podmínky, jaká by ta rodina měla být! S přimhouřením oka lze říci, že JAKÁKOLIV rodina je lepší než dětský domov.

    Rodinu tvoří otec, matka a děti. Ty děti jsou většinou jejich společné. Ale nemusí být. Někdy jsou jen jednoho z nich. Nebo je to nějaký mix. A jsou dokonce rodiny, kde (některé) děti nejsou ani jednoho z rodičů. I tyto rodiny většinou fungují stejně dobře jako ty, kde jsou všechny děti vlastní. To, co jsem řekl na začátku odstavce, vyjádřím teď trochu jinak, obecněji:

    "Rodinu tvoří muž, který hraje roli otce, žena, která hraje roli matky, a děti."

    Teď pár slov k rodině v Betonové zahradě. Za normálního stavu by otec mohl pracovat třeba jako dělník, zedník apod. Matka - pokud by nebyla doma (4 děti!) - by mohla být třeba prodavačkou, uklízečkou. Nejspíš na půl úvazku. Snad by mohli vykonávat i významější povolání - proti tomu však svědčí jeden nepřímý důkaz: nikde není zmínka o domácí knihovně. Dříve (a ještě v 70. letech) byla známkou kulturní úrovně právě knihovna. Nicméně takových rodin je ve společnosti poměrně dost. Za normální situace by rodina z Betonové zahrady nebyla nijak zvlášť vyjímečná. Snad je jen trochu uzavřenější.

    Rodina však není v normální situaci: oba rodiče jsou nemocní a nemohou chodit do práce. A tak se rodina propadá ještě o stupínek níže. Základní funkce rodiny - t.j. výchova dětí a péče o ně - je však nepochybně zachována: matka vaří, uklízí se, děti mají co na sebe, chodí do školy, je dohled nad tím, jak se učí. Otec se stará o zahrádku. Rodina pořádá společné akce. Děti mají hračky a knihy. Sue chodí do knohovny.

    Ještě k tomu otci: Jeho rozhodnutí zabetonovat celou zahradu chápu spíš jako hledání řešení tam, kde rozumné řešení není - on cítí, že se o ni již není schopen starat. Já bych na jeho místě nedělal nic, což je možná ještě horší: něco dělat je asi lepší než rezignovat. Co byste dělali vy na jeho místě?

    Pak otec zemře a vše zdánlivě plyne dál jako dříve. Jen s Jackem jsou trochu potíže: už nad sebou nemá otce, který by ho usměrnil. Zahrada zpustne.

    Teď je řada na matce. Jak se její stav horší, přesouvá činnosti, které vykonávala, na děti. Především na Julii. Do poslední chvíle vše funguje - byť omezeně - tak jak by mělo: I když matka už vůbec nic nedělá.

    Zlom nastává v okamžiku, když matka zemře. Rodina se rozpadá: nikdo neuklízí, Julie donese potraviny, ale nikdo neuvaří, děti se spolu téměř nebaví - každý je se svými myšlenkami sám, Tom půl dne brečí, ale nikdo ho neutěší - Julie, za kterou většinou jde, ho odhání, Jack se přestal mýt, nikdo nevynýší odpadky.

    Tak to nějakou dobu pokračuje. Až do okamžiku, kdy Jack řekne Julii: "Pojď, uklidíme kuchyň." Najednou se vše začíná otáčet. Jack ještě myje zvenčí okna a holky uvnitř už vaří první teplé jídlo.

    Pár dnů nato se Jack musí opřít o futro, když vstoupí do kuchyně - tak je ohromen! Co vidí? Julie má na klíně Toma, mazlí se s ním, krmí ho jako malého, povídá si s ním. K čemu tak převratnému tam došlo? No, Julie se chopila role matky. Chová se tak, jako by Tom byl její syn. Nic víc a nic méně.

    Aby rodina byla kompletní, je však zapotřebí ještě otec. Julie, která to jako žena jasně cítí, se snaží vhodného muže nalézt. Zkouší Dereka. Ale ukáže se, že Derek není ten pravý: muž, který hladí své sako a říká mu Mourku, se v očích ženy shodí víc než kdyby jí dal facku.

    S Derekem se ale jasně vynořuje ještě jedna závažná věc: pokud do rodiny přijde muž zvenčí, dozví se o matce ve sklepě. Julie se s ním už nebude moci nikdy rozejít, protože by vše prozradil. V této situaci se i ta největší puťka postaví na zadní a řekne NE! Žena chce mít vždy možnost od muže odejít. A tak se dostáváme k jádru celého příběhu: Jediný muž, kterého bude moci Julie v budoucnu opustit - pokud to bude zapotřebí - je Jack. Jack ji vydírat nebude. A tak to musí být Jack. Není jiná možnost. Jack tedy bude hrát roli otce. Tím je rekonstrukce rodiny završena.

    Nyní je již jasné, proč spolu Julie a Jack souloží: to matka a otec dělají. Přesně řečeno: musí dělat. Tím potvrzují své role. Pokud spolu přestanou souložit, je rodina okamžitě v ohrožení. Za prvé: přes noc se obvykle urovnají neshody, které se mezi nimi vyskytnou. Za druhé: pokud se v blízkosti objeví vhodný cizí muž / žena, lehko se může stát, že jeden z rodičů od rodiny odejde.

    Zkrátka: normálně nikdo se svým blízkým příbuzným nespí. Máme na to velmi účinné instinkty. Ale pokud není jiná možnost, tak to lidé obvykle udělají. Takový příklad je, myslím, i v Bibli (sestry spí se svým otcem, protože tam jiný muž není). Občas se takové příklady vyskytovaly v Jižní Americe mezi bílými osadníky izolovaně žijícími v pralese. Je zkrátka lepší mít nějaké děti - byť s trochu vyšším rizikem vady - než žádné (1).

    Podle mě je základním smyslem Betonové zahrady kritika stavu společnosti. To opravdu hrozné není, že spolu Juli a Jack spí, ale skutečnost, že společnost, která se o osud rodiny nestará, která nechá rodinu bez jakékoliv pomoci až do naprostého rozkladu, přispěchá v okamžiku, kdy se jim podaří rodinu zrekonstruovat, a začne je rozstrkávat do dětských domovů a polepšoven a trestat je.

    (1) Jako podpůrnou četbu doporučuji některé z klíčových publikací sociobiologie jako: Matt Ridley: Červená královna, Jan Zrzavý a další: Jak se dělá evoluce, Matt Ridley: Původ ctnosti, Richard Dawkins: Sobecký gen.

  • Ikona chiquiitaa 28.5.2008

    Tahle knizka je opravdu hodne povedena. Libi se mi jak jednoduchym stylem pise autor o tak nechutnych vecech, misty je to opravdu morbidni, mam na mysli matku pohrbenou v betonu ve sklepe....Po precteni nekterych knih jejich obsah casem uplne zapomenu, ale myslim, ze u tehle urcite ne a tak by to melo byt:P

moje knihovnice

Přidejte se a získáte

  • Možnost zapojit se do diskuzí
  • Přehled o komentářích a reakcích na vaše příspěvky
Založte si účet

Dále chystáme:

  • Vlastní digitální čtenářský deník
  • Vstup do soutěží o zajímavé ceny
  • Slevy na knihy a výhodné nabídky
  • Možnost hodnotit knihy a autory
  • Možnost psát recenze
Knižní startér - dejte šanci talentovaným autorům a zajímavým projektům

Diskuze

  • Ikona Yoker 23.8.2009

    Předem musím říci, že tuto reakci píši protože mě recenze, které jsem dosud četl, neuspokojují. Jsem si však jist, že podobný názor již někdo vyslovil.

    K tomu, aby se člověk mohl ke knize zasvěceně vyjádřit, musí ji nejen přečíst, ale musí ji i "procítit" a "prožít" s spolu s postavami. U většiny autorů recenzí však člověk spíš cítí, že byli pouze nezúčastněnými a indiferentními čtenáři: Zabývají se detaily a klíčové věci jim unikají. Na konkrétním příkladu Betonové zahrady to řeknu asi takto:

    Přečtete několik stránek a pak číst přestanete. Dojdete si do koupelny pro tu červenou stoličku, odemknete dveře do sklepa a pomalu sestupujete po schodech. Venku plane červenec, ale tady je chládek. Máte spoustu času ... Posadíte se na stoličku. Z dálky k vám slabě doléhá křik dětí. Najednou si uvědomíte dokonalé ticho v domě. Už dávno nečtete. Myslíte na své sourozence. Žádné složité myšlenky. Opíráte se o bednu plnou betonu. V tom betonu, který vás chladí do zad, ale není zalita matka Sue: Ne, je to vaše matka. Nespěcháte. Pomalu otevřete svůj deník a začnete psát: "Milá maminko ..."

    Už rozumíte co mám na mysli ? Musíte tam být s nimi. Musíte se stát JEDNÍM Z NICH. Jejich pocity musí být vašimi pocity.

    A teď k věci. Tím základním tématem v Betonové zahradě je RODINA. Žijeme v ní 100 000, možná milion let. Taková věc se zadře pod kůži. Až budete v duchu vznášet námitky proti tomu, co si přečtete v této poznámce, vzpomeňte si, prosím, na děti z dětských domovů. Jejich myšlenkou číslo jedna je vždy otázka: "Dostanu se odtud do nějaké rodiny?" Oni si nedávají žádné podmínky, jaká by ta rodina měla být! S přimhouřením oka lze říci, že JAKÁKOLIV rodina je lepší než dětský domov.

    Rodinu tvoří otec, matka a děti. Ty děti jsou většinou jejich společné. Ale nemusí být. Někdy jsou jen jednoho z nich. Nebo je to nějaký mix. A jsou dokonce rodiny, kde (některé) děti nejsou ani jednoho z rodičů. I tyto rodiny většinou fungují stejně dobře jako ty, kde jsou všechny děti vlastní. To, co jsem řekl na začátku odstavce, vyjádřím teď trochu jinak, obecněji:

    "Rodinu tvoří muž, který hraje roli otce, žena, která hraje roli matky, a děti."

    Teď pár slov k rodině v Betonové zahradě. Za normálního stavu by otec mohl pracovat třeba jako dělník, zedník apod. Matka - pokud by nebyla doma (4 děti!) - by mohla být třeba prodavačkou, uklízečkou. Nejspíš na půl úvazku. Snad by mohli vykonávat i významější povolání - proti tomu však svědčí jeden nepřímý důkaz: nikde není zmínka o domácí knihovně. Dříve (a ještě v 70. letech) byla známkou kulturní úrovně právě knihovna. Nicméně takových rodin je ve společnosti poměrně dost. Za normální situace by rodina z Betonové zahrady nebyla nijak zvlášť vyjímečná. Snad je jen trochu uzavřenější.

    Rodina však není v normální situaci: oba rodiče jsou nemocní a nemohou chodit do práce. A tak se rodina propadá ještě o stupínek níže. Základní funkce rodiny - t.j. výchova dětí a péče o ně - je však nepochybně zachována: matka vaří, uklízí se, děti mají co na sebe, chodí do školy, je dohled nad tím, jak se učí. Otec se stará o zahrádku. Rodina pořádá společné akce. Děti mají hračky a knihy. Sue chodí do knohovny.

    Ještě k tomu otci: Jeho rozhodnutí zabetonovat celou zahradu chápu spíš jako hledání řešení tam, kde rozumné řešení není - on cítí, že se o ni již není schopen starat. Já bych na jeho místě nedělal nic, což je možná ještě horší: něco dělat je asi lepší než rezignovat. Co byste dělali vy na jeho místě?

    Pak otec zemře a vše zdánlivě plyne dál jako dříve. Jen s Jackem jsou trochu potíže: už nad sebou nemá otce, který by ho usměrnil. Zahrada zpustne.

    Teď je řada na matce. Jak se její stav horší, přesouvá činnosti, které vykonávala, na děti. Především na Julii. Do poslední chvíle vše funguje - byť omezeně - tak jak by mělo: I když matka už vůbec nic nedělá.

    Zlom nastává v okamžiku, když matka zemře. Rodina se rozpadá: nikdo neuklízí, Julie donese potraviny, ale nikdo neuvaří, děti se spolu téměř nebaví - každý je se svými myšlenkami sám, Tom půl dne brečí, ale nikdo ho neutěší - Julie, za kterou většinou jde, ho odhání, Jack se přestal mýt, nikdo nevynýší odpadky.

    Tak to nějakou dobu pokračuje. Až do okamžiku, kdy Jack řekne Julii: "Pojď, uklidíme kuchyň." Najednou se vše začíná otáčet. Jack ještě myje zvenčí okna a holky uvnitř už vaří první teplé jídlo.

    Pár dnů nato se Jack musí opřít o futro, když vstoupí do kuchyně - tak je ohromen! Co vidí? Julie má na klíně Toma, mazlí se s ním, krmí ho jako malého, povídá si s ním. K čemu tak převratnému tam došlo? No, Julie se chopila role matky. Chová se tak, jako by Tom byl její syn. Nic víc a nic méně.

    Aby rodina byla kompletní, je však zapotřebí ještě otec. Julie, která to jako žena jasně cítí, se snaží vhodného muže nalézt. Zkouší Dereka. Ale ukáže se, že Derek není ten pravý: muž, který hladí své sako a říká mu Mourku, se v očích ženy shodí víc než kdyby jí dal facku.

    S Derekem se ale jasně vynořuje ještě jedna závažná věc: pokud do rodiny přijde muž zvenčí, dozví se o matce ve sklepě. Julie se s ním už nebude moci nikdy rozejít, protože by vše prozradil. V této situaci se i ta největší puťka postaví na zadní a řekne NE! Žena chce mít vždy možnost od muže odejít. A tak se dostáváme k jádru celého příběhu: Jediný muž, kterého bude moci Julie v budoucnu opustit - pokud to bude zapotřebí - je Jack. Jack ji vydírat nebude. A tak to musí být Jack. Není jiná možnost. Jack tedy bude hrát roli otce. Tím je rekonstrukce rodiny završena.

    Nyní je již jasné, proč spolu Julie a Jack souloží: to matka a otec dělají. Přesně řečeno: musí dělat. Tím potvrzují své role. Pokud spolu přestanou souložit, je rodina okamžitě v ohrožení. Za prvé: přes noc se obvykle urovnají neshody, které se mezi nimi vyskytnou. Za druhé: pokud se v blízkosti objeví vhodný cizí muž / žena, lehko se může stát, že jeden z rodičů od rodiny odejde.

    Zkrátka: normálně nikdo se svým blízkým příbuzným nespí. Máme na to velmi účinné instinkty. Ale pokud není jiná možnost, tak to lidé obvykle udělají. Takový příklad je, myslím, i v Bibli (sestry spí se svým otcem, protože tam jiný muž není). Občas se takové příklady vyskytovaly v Jižní Americe mezi bílými osadníky izolovaně žijícími v pralese. Je zkrátka lepší mít nějaké děti - byť s trochu vyšším rizikem vady - než žádné (1).

    Podle mě je základním smyslem Betonové zahrady kritika stavu společnosti. To opravdu hrozné není, že spolu Juli a Jack spí, ale skutečnost, že společnost, která se o osud rodiny nestará, která nechá rodinu bez jakékoliv pomoci až do naprostého rozkladu, přispěchá v okamžiku, kdy se jim podaří rodinu zrekonstruovat, a začne je rozstrkávat do dětských domovů a polepšoven a trestat je.

    (1) Jako podpůrnou četbu doporučuji některé z klíčových publikací sociobiologie jako: Matt Ridley: Červená královna, Jan Zrzavý a další: Jak se dělá evoluce, Matt Ridley: Původ ctnosti, Richard Dawkins: Sobecký gen.

  • Ikona chiquiitaa 28.5.2008

    Tahle knizka je opravdu hodne povedena. Libi se mi jak jednoduchym stylem pise autor o tak nechutnych vecech, misty je to opravdu morbidni, mam na mysli matku pohrbenou v betonu ve sklepe....Po precteni nekterych knih jejich obsah casem uplne zapomenu, ale myslim, ze u tehle urcite ne a tak by to melo byt:P

  • Ikona Jana 3.2.2008

    Četla jsem Sobotu a už nic od tohto autora nemusím..fakt zttráta času

    • Ikona BoboKing BoboKing 4.2.2008

      Ale Sobota, taky nelíbilo, ale Betonová zahrada za (asopň) pokus určitě stojí. Jinak jsem zvědavý, jaký bude ten film Pokání, co přišel do kin.

  • Ikona lulu 12.1.2006

    beton

    ahoj..dneska jsem dočetlu tuhle knížku a musim říct, že se mi fakt líbila.. ikdyž to občas bylo nechutný.. ale fakt stojí za přečtení... :))

  • Ikona Jan Šála 22.8.2005

    Přečněte si to - stojí to za to!

    Aby ste si tuto knihu opravdu užili, radím vám aby ste na čas odložili jšechny své morální předsudky a společenské názory. Jak by řekla dnešní mládež: TATO KNIHA BYL FAKT ZÁHUL!

    • Ikona BoboKing BoboKing 22.8.2005

      ANO,ANO! Je fakt, že tato jeho prvotina i přirostla k srdci nejvíce. Další knihy jsem četl taky, ale nebyly už tak... šokující. Dost se mi líbila jeětě kniha Snílek. A komu se líbila Betonová zahrada, vřele doporučuji Vosí továrnu od Bankse. TATO KNIHA JE FAKT ZÁHUL TAKY!

      • Ikona koffein 22.8.2005

        komu se líbila Vosí továrna od Bankse, ať si přečte "O holčičce, co si ráda hrála se sirkami" od Gaétana Soucy. Ale samozřejmě také jiné věci od Bankse, např Líc a rub nebo Most. Bomba ! :)

    • Ikona MIdnight_ice_tea 22.1.2008

      Betonová zahrada je moc dobrá kniha!...nějaký ten šoking je čas od času potřeba,..a hlavně po počátečním šoku se do příběhu tka dostanete, že už dopředu jste zvědavíá co udělá jack,když julie udela to a tamto,..a to ej to správné napětí ze čtení...to se vám s červenou knihovnou nestane:D...
      ja doporučuju, stejně jako Bukowskiho Zápisky starého prasáka....