Příběhem svého posmrtného života nás v románu provádí Eddie, letitý údržbář ještě letitějšího zábavného parku Ruby Peir, jehož jeho slovy promarněný život jednoho slunného zářijového dne ukončí nehoda na jedné ze zdejších atrakcí. Eddie, starý podsaditý, kulhající stařec, se po svém skonu na zemi ocitá ke svému překvapení zpátky v Ruby Pier, ale v parku zcela opuštěném, kde potkává jednu z jeho postav v minulosti, živou atrakci z pavilónu kuriozit - Modré muže. Jeho první postavu z pěti, kterou po smrti v "ráji" musí navštívit. Každá z nich mu odvypráví svůj příběh, který má vždy spojitost z jeho vlastním životem. A tím mu taky odpoví na otázky, které mu za jeho života nikdo nemohl zodpovědět.
Pět setkání, pět různých a překvapivých pravd, které Eddiemu pomalu odkrývají jednu ze základních pravd života, a to že nikdo není ostrov. K tomu směřuje celý příběh a je to vlastně hlavní pointa, kterou nám chce Albom předložit. Naše životy jsou velmi, ale velmi vzájemně svázané, a i když si myslíme, že svůj život naprosto promarňujeme, vždy se dá najít jedna skrytá příčina, proč tomu tak osud chtěl. Autor se snaží naznačit, že nic se nedá dělit jen na černé a bílé. Že různých pravd je několik, ale tu jedinou pravou nemusíme nikdy zjistit. A od toho tu je našich pět starých přátel, kteří na nás budou po smrti čekat.
"Pět starých přátel" není tedy jen příběhem o tom, co nás asi, dle autora, čeká po nevyhnutelném, tedy po smrti. Je to i nádherně poskládaný příběh jednoho života v pěti různých časových etapách, které zásadně ovlivnily hrdinův samotný osud. To vše dokázal Albom vložit do tohoto citlivého, a emočně dokonale vyváženého příběhu, který se čte sám. A přitom se dokázal vyvarovat sentimentálním a srdceryvným scénám, které by z tohoto námětu šlo určitě udělat. Myslím, že všechny čtenáře, kteří si stejně jako já oblíbili jeho román "Úterky s Morriem", i tento novější Albomův román příjemných překvapí.
