80 %

Aly, Götz - Hitlerův národní stát

Více informací k této knize najdete v detailu
Götz Aly se v češtině představil knihou Konečné řešení, která ukazovala vyvražďování evropských Židů v kontextu konkrétních "malých" rozhodnutí, jako následek válečných neúspěchů, ambicí konkrétních úředníků i ad-hoc flikování spíše než dopředu ukutých ďábelských projektů špiček Třetí říše. Aly je totiž velkým nepřítelem německého výkrutu: "To my ne, to oni", volajícího po nerušené přítomnosti a klidném svědomí. Stejná a v tomto ohledu pro Němce mnohem bolavější je jeho nová kniha s podtitulem: "Loupení, rasová válka a nacismus", ukazující, že až 95% Němců a Rakušanů těžilo z arizací majetku a podobně z hospodářské devastace okupovaných zemí. Jak sám autor píše: Tato kniha by měla ukázat symbiózu národního státu a zločinu.

Aly je zásadně proti izolování kruté stránky nacismu od ostatních aktivit, které jej činí v očích Němců atraktivním. Bez servítků a na příkladech ukazuje, jak SRN a EU staví na nacistických sociálních vynálezech je vidět, že v tom neshledává žádné výhody. Ostatně připomíná, že NDR potřebovala na uhlídání 17 miliónů Němců 190,000 tajných agentů na plný úvazek a ještě jednou tolik na vedlejší, zatímco Gestapo mělo v roce 1937 sedm tisíc spolupracovníků (SD výrazně méně) na 60 miliónů Němců. Jak se to mohlo stát? Rozsáhlou loupeživou válkou a rasovou válkou nacismus zajistil dosud nepoznanou míru rovnosti a sociálního pokroku.

V úvodu autor připomíná další, podstatný a dosti málo známý fakt: Třetí říše byla otázkou dravého mládí: V roce 1933 bylo Mengelemu 21, Heydrichovi 28 a Göringovi 40. Průměrný věk vedoucích osobností strany na střední úrovni byl 34 let. Prostor uvolněný milióny padlých v první světové válce dal křídla mladým dravcům, kteří chtěli výše za každou cenu.

Spojení mladých, ambiciózních politických špiček se střední třídou císařského úřednictva vedlo ke grandiózním finančním kouzlům. Aly upozorňuje, že téma financování nacismu je v literatuře i archívech velice důkladně zamaskováno. Většina archivních dokumentů týkajících se finančních operací byla zcela záměrně zničena. ... Jak v NDR tak SRN existovala státním zájmem odůvodněná jednotná tendence k odstranění všech podkladů, z nichž by se daly odvodit restituční nároky. Na východě i na západě se tak stalo ve prospěch všech Němců. Za vlády Helmuta Schmidta byly na výslovný podnět spolkového ministra financí páleny tisíce svazků obchodních spisů Říšské banky. V dalším textu se ukáže, proč byly tyto dokumenty důležité a jak byly v době Třetí říše ošetřovány "mezivládní smlouvy", aby se obešla Haagská úmluva o vedení pozemní války a přesto bylo možné obsazená území vyrabovat.

Kontinuální sociálně politické podplácení tvořilo základ vnitropolitické soudržnosti v Hitlerově národním státu. Od válečné daně bylo do roku 1943 osvobozeno 70% příjemců platu, dělníci a 53% úředníků nezaplatilo ani fenik až do konce války. V rukou lidu se nacházelo velké množství peněz, které nebylo za co utratit. Tak se zrodil systém úvěrových poukázek, které sloužily jako rekviziční poukázky a Třetí říši umožnily nechat okupované země zaplatit vše, co v nich bylo ukradeno tak, aby to vypadalo, že jejich občané dostali zaplaceno. Pro ilustraci: Již v na začátku října 1940 si říšský protektor stěžoval na vykupování protektorátu. Česká koruna byla kurzově znehodnocena o třetinu. Brát se však dalo i tam, kde by to nikdo nečekal: Za prvé tři měsíce roku 1943 poslali vojáci 18. armády z leningradské fronty 3,000,000 balíčků. A že to byly balíčky, v jednom smělo být 2,000 vajec... Jeden voják poslal z Ukrajiny za dva dny 20 balíčků - v jednom byly dva soudky medu v dalším ona vejce.

Vývoz slanečků a dalších potravin vedl k tomu, že již v roce 1942 byla značná část Norů podvyživená. Jakpak v tomto světle vypadají nadšení obhájci jednotné Árijské krve? V Belgii musely zůstat otevřeny malé obchůdky s luxusním zbožím a hospůdky, aby se vojáci wehrmachtu mohli důkladně rekreovat. Holandsko zaplatilo 8.3 miliardy RM (1RM odpovídá dnes zhruba 10 Euro), ale dalších 4.5 miliardy RM šlo na soukromé nákupy vojáků (prostřednictvím poukázek). Tři pětiny nákladů na okupaci představovalo obohacení německých soukromníků pašováním a šmelinou.

První a nejhorší finanční zátěž nesli pochopitelně Židé. Aly naznačuje souvislost konference ve Wansee s potřebou dávat byty a nábytek vybombardovaným Němcům. Příkladů ekonomického pragmatismu je více: Nuceně nasazení byli v zásadě okradeni o všechno. Navíc tento systém zabraňoval růstu kupní síly. Pokud by pracovaly německé ženy, mohly by si pak za skutečnou mzdu kupovat zboží, nasazení dostávali jen potvrzení o výši konta.

Za první světové války zahynulo 5.4% ruských válečných zajatců, za druhé zahynulo jen do února 1942 60%! Příklady jsou z Francie, Bulharska i Maďarska: ...28.4. 1944 se Scheffer zajímal o stav zlatých a devizových rezerv (Na tomto místě mi v lednu 2004 vedoucí pracovník Maďarského státního archívu zakázal další prohlížení fondu "Maďarská národní banka"). Co se dá k tomu dodat? De-arizace je prevít a rozbila už nejednu pračku, totiž banku. Jediné Rumunsko, patrně díky své armádě dokázalo vytáhnout z Německa několik desítek tun zlata na zbraně. Zlato v hodnotě 20 miliónů CHF dokonce těsně před přeběhnutím na sovětskou stranu. Aly rozkrývá také pozadí vyvraždění Židů na Rhodu, o kterém nevěděl ani Simon Wiesenthal.

Aly je výjimečný nejen popisovanými událostmi, ale i závěry, které se nebojí vyvozovat: Holocaust zůstane nepochopen, dokud nebude analyzován jako nejdůslednější masová loupežná vražda moderní historie. Problémem Evropy zůstává, že špína za nehty zůstala nejen skoro všem Němcům, ale také mnoha příslušníkům poražených a spřátelených národů. Souhlas (s nacismem) většinou nevyplýval z ideologického přesvědčení, nýbrž spíše byl stále nanovo vykupován systematickým uplácením prostředky sociální dobročinnosti. Obyčejní Britové a Američani dali na válku neporovnatelně více než Němci, kteří de-facto (s výjimkou daně na chlast a tabák) nedali nic. V Třetí říši nemálo lidí uvěřilo pocitu, že v blízké budoucnosti budou peníze ležet na ulici. Chovali se podle toho a Aly proto uzavírá: Kdo nechce mluvit o výhodách pro milióny obyčejných Němců, ten by měl o nacionálním socialismu a holocaustu mlčet.

Vydalo Argo v roce 2007.





Diskuze k této recenzi:


Jak se Vám líbila tato recenze?
Oznámkujte jako ve škole
 1     2     3     4     5    Odeslat
Tato recenze ještě nebyla hodnocena.

Bookmark and Share
Knihovnice.cz je na sociálce... ne na úřadu, ale na sociálních sítích. Přidejte se k nám na Facebooku a Twitteru.

Facebook Knihovnice.cz Twitter Knihovnice.cz
Chcete zde
inzerovat?
Napište si o ceník
na adresu
Aktuálně Vám nabízíme
1064 recenzí
  (1012 ohodnocených)
1091 knih
  (960 ohodnocených)
a celkem 30899 čtenářských hodnocení
články pro RSS
Přidej na Seznam

PageRank ukazatel
R e k l a m a
Prodejte svoje knihy jiným čtenářům v online antikvariátu TrhKnih.cz
Antikvariát mezi lidmi
Zde může být Vaše reklama. Kontakt: reklama@knihovnice.cz
R e k l a m a
Starší kusy
(1) Snad Ti nedělají starost cizí názory?
Byl oblíbený citát Feynmanovy první ženy Arlene a zároveň i název knihy vzpomínek, příhod a postřehů R.P. Feynmana. Navzdory úvodu R. Leightona, Feynmanova dvorního zapisovatele a uspořadatele této ...
(2) Zlatý kompas
(3) Setkání s Rámou
Knihovnice.cz podporuje
Rosteme s knihou
Vydavatelství audio knih
Celé Česko čte dětem
Spřátelené weby
© 2004-2019 Alžběta Červená, Radek Červený, Václav Čermák. Všechna práva vyhrazena.
Publikování nebo šíření obsahu Knihovnice.cz je bez našeho výslovného souhlasu zakázáno.


TOPlist
Knižní startér - dejte šanci talentovaným autorům a zajímavým projektům