V příběhu "Bohabojné ženy" (orig. Las piadosas, 1998) nás autor zavede do léta roku 1816, na břeh Ženevského jezera, kde se na své spanilé jízdě bezstarostným životem objevila pětice lidí, jako slavní a skandální básnici Lord Byron a P. Shelley v doprovodu dvou slečen a Byronův tajemník Dr. Polidori.
Pokud jen trochu více znáte literární historii, poznáte, že se jedná o skutečné lidi, a i skutečný děj. Během tohoto pobytu byly světu dána dvě díla - jedna ze slečen, Mary později Shelleyová - zde napsala příběh "Frankenstein", které se považuje za první dílo skutečné moderní fantastiky, a dr. Polidori upíří povídku "The Vampyre". Toť historie, která je opředena jistou mlhavou záhadou. A právě toho využívá Andahazi, který vytváří svoji vlastní variantu, jak a proč zde tyto díla vznikla. Dokonale čtenáře mystifikuje právě tím, že naprosto šikovně žongluje s reáliemi, a vy jako divák si musíte vybrat, co je a není pravda. Ale nejdůležitější je, v jakém stylistickém hábitu své povídání nám předkládá. Jeho jazyk, který věrohodně kopíruje styl gotických románu, je protkán krásnou květomluvou, kde hlavní prim hrají pocity a emoce. A v této dokonale záhadné atmosféře se odehrává příběh, který vás přiková k židli a nepustí. Hrdiny příběhu nejsou oba slovutní poeti, ale Dr. Polidori. Ten je vyobrazený jako nešťastný člověk, který se v okolí takových slavných tvůrců cítí jako méněcenný. Po příjezdu do vily na břehu se stane součástí mystického příběhu slavných svůdných dvojčat Legrandových, spíše trojčat, když dostává od jejich neznámé třetí sestry záhadné dopisy, kde se dozvídá neuvěřitelnou, šokující pravdu o jejich osudech a potřebách. Tato třetí sestra, kterou nikdy nespatřilo lidské oko, je ... hříčkou přírody, zrůdou děsivých tvarů a hlavně potřeb. Hnanou potřebou důležitou k jejímu životu, kterou ale může poskytnout jen muž během vrcholu jeho extáze.
Jeho kniha byla čtenářsky i kritiky velmi kladně přijata, ale je pravdou, že i mnohými nařčena za prachsprostou pornografii. Stejně jako například v díle moderního francouzského autora Michela Houellebecqa, i zde závisí čistě na čtenáři, kdy sexuální scény začne brát jako umělecký prvek děje, a kdy za pornografii.
Je ale faktem, že Andahazi tímto svým faustovsky laděným thrillerem, trochu založením na klasickém kontrastu zrůdnosti těla a krásy ducha, ze sebe udělala jednu z veličin současné argentinské literatury, a na většinu čtenářů toto démonické dílo zanechalo trvalou vzpomínku.
Knihu vydalo v roce 2000 nakl. JOTA v překladu a s doslovem Jana Mattuše.
| nápověda
