Argentinský spisovatel F. Andahazi patří mezi nejčtenější jihoamerické autory současnosti. Mohli jsme se už seznámit s jeho díly Anatom a Bohabojné ženy, které si získaly mnoho a mnoho příznivců. Na druhou stranu možná i odpůrců. V Andahaziho díle je cítit autorův jihoamerický temperament, který je ještě okořeněn jeho maďarským původem. Erotice se ve svých dílech zásadně nevyhýbá, ba spíše naopak. Proto už u jeho prvního díla Anatom, které bylo nominováno na argentinskou literární cenu, vypukla velká vřava mezi porotci, protože někteří v Anatomovi viděli pouhou pornografii. Nakonec dostal finanční odměnu spojenou s cenou, ale samotnou cenu Nadace Fortabat nezískal. Jeho zatím čtvrtý román Vlámské tajemství (El secreto de los flamencos, 2002) v tomto ohledu viditelně pokulhává. Ne že by v příběhu erotika zmizela, ale jde spíše o duševní než fyzický vztah.
Další typický prvek pro jeho tvorbu je mystifikace. Rád říkám, že Andahazi je tzv. Maestro Mystificatoro. Při čtení jeho příběhů nevíte, kdy jde o historickou skutečnost a kdy o pouhou fikci. Stejné je to i v tomto díle. Nejste si jisti, jde-li o skutečné malíře, nebo ne (tedy nejste-li kunsthistorik.) Hlavními hrdiny jeho knihy jsou vlámští a italští malíři 15. století. Kromě jejich vzájemné rivality je spojuje jediná věc nalezení skutečné barvy Secretus Coloris in Statu Puro. Příběh se odehrává jak v upadajících Bruggách, tak ve Florencii, v dílnách jednotlivých mistrů. Každý mám něco, co vede k vytvoření Secretus Coloris in Statu Puro , skutečné barvy. Florenťan Francesco Monterga má jedinečný spis , který obsahuje návod na výrobu barvy, ale zakódovaný, a celý život se marně snaží šifru rozluštit. Starší z bruggských bratrů Van Manderových zase umí vytvořit barvu, ale ta ho na vrcholu slávy připravila o zrak, a od té doby už ji nikdy nevytvořil, a ani svému bratrovi výrobu nechce prozradit. Proto každý navzájem touží po tajemství toho druhého. Pro jeho získání jsou schopni všeho. Prostředky nemají omezení, špionáž, vraždy, či sexuální vydírání. Z toho důvodu může kniha místy připomínat historický thriller, možná i špionážní román. Je opravdu těžké definovat, kam žánrově knihu zařadit. Temné tajemství a brutální vraždy by knihu mohly přiřadit také do gotického románu, ne-li hororu. Stejně tak bych klidně knihu mohl nazvat alternativní historií.
Nic to ale nemění na faktu, že Andahazi je mistr vypravěč, jeho příběh má napětí, i když se vlastně odehrává pouze ve dvou dílnách malířských mistrů, své postavy zavádí až na okraj duševního napětí a hrůzy, a nelze opomíjet stálý pocit jisté sexuální zvrácenosti hrdinů. K tomu připočtěte i jeho umění mystifikace, kdy se až niterně bráníte zjistit pravdu o skutečných historických reáliích, protože ty Andahaziho jsou skvělejší.
Velkým plusem knihy je i její vydavatelství Odeon, které se v edici Světová knihovna opět snaží doplňovat knihy o fundované předmluvy, či doslovy. Doslov Mariany Houskové je skvělou třešničkou na tak dobré knize.
| nápověda
