"Kosmické proudy" se jako u většiny autorových děl zaobírají jistým spíše společenským problémem než vesmírnou akcí. V tomto případě bychom to mohli brát jako problém nadřazenosti, přímo rasismu. Příběh se odehrává na planetě Florina, která je vlastně vazalskou planetou planety Sark. Vládci Sarku, tzv. Zemani, mají v područí Florinu z jediného důvodu - kyrtu. Je to přímo zázračná surovina, která se nachází na jediném místě v galaxii, právě na Florině. Je to velmi žádané zboží obrovské tržní hodnoty. Bez jeho vlastnictví by byl Sark naprosto bezvýznamnou a chudou planetou. Proto na Florině zavedl přímo otrockou vládu, kdy zničil jakýkoliv samostatný úsudek jeho obyvatel systémem výhod pro intelektuálně vyzrálé Floriňany (tzv. měšťany), který ale je konečné formě výhodný pro zemany, a ne Florinu.
Do tohoto poklidného bohatství ale vstoupí katastrofická zpráva jistého výzkumníka z Mezihvězdného úřadu pro kosmoanalýzu, pocházejícího z neznámé planety zvané Země, která je až na pár míst zcela zamořená radiací. Ta zpráva je tak zdrcující, že někdo ze Sarku si ji ponechá pro sebe k vydírání, a Pozemšťanovi pomocí psychosondy "vypálí" paměť. Jeho tělo bez paměti pak odhodil v polích kyrtu. Paměť se mu začíná pomalu vracet... Ale kdo a proč to provedl? Bohužel do hledání pravdy se vrhne i mocná a rozpínající se říše z Trantoru.
Ačkoliv je Asimov bohem sci-fi, jeho díla nejsou založená na akčních a nervy drásajících galaktických bitvách či bojích s vetřelci. Příběhy má založené více na logice a psychologii. Klasickým případem je i právě román "Kosmické proudy". Přestože děj neoplývá plazmatickými bitvami, ani krvavými útoky, Asimov dokáže čtenáře připoutat ke knize. Jeho pohledy na lidské pokolení budoucnosti jsou víc než zajímavá. Smutné možná je to, že lidstvo je stále nepoučitelné. A už zde se taky objevuje ta často hledaná mytologická planeta zvaná Země, která podle některých legend snad byla místem vzniku lidského pokolení.
Kniha právě vychází po letech v druhém vydání, které nakl. Argo a Triton nabízí jak v paperbackové i hardcoverové verzi. Překlad Jindřicha Smékala byl převzatý z prvního vydání a doplněný o biografický doslov Martina Šusta.
