Knihu Ateš Periša z deseti jiných vybrali, sestavili a do češtiny přeložili Anežka Kindlerová a Jaroslav Otčenášek. Něco článků Anežky Kindlerové lze nalézt v časopise Na Východ, který je ostatně i vítanou doporučenou četbou k rozvití znalostí o tématu knihy. Jaroslav Otčenášek se specializuje na chorvatskou literaturu, ale zabývá se i přistěhovalectvím v etnologicko-sociologické perspektivě. Překladatelé knihu doplnili závěrečným teoretickým doslovem, jakož i slovníčkem krajových slov, která v textu pro větší exotičnost ponechali. Jejich již tak povedené dílo, završil Ján Petrovič svými obrázky. Jeho kresby z krátkých čárek vdechly život nejen medvědovi, co rozsápal dřevorubce, který si stěžoval, že mu smrdí z tlamy. Stejným stylem nakreslil i mapu Bosny a Hercegoviny.
Autoři do této sbírky vybrali méně známé pohádky, takže patrně okrouhali Srby, jejichž pohádky v češtině vyšly. Na čtenáře čekají motivy všeobecné, slovanské, turecké i obecně islámské. Narazí na Hodžu Nasredina známého v celém islámském světě, jeho krajovou (křesťanskou) variantu Hera, ale i na pestrou paletu rolníků vítězících nad paši, agy a kádími. Občas je problém určit, odkud vítr vane, protože nejeden srbský chlapec, by raději do služby k nějakému křesťanovi než k popovi.
Kromě všeobecné skepse k zástupcům duchovna a rasové zášti (moderně politické nekorektnosti), která je obecně znakem lidové tvorby, možná překvapí drsnost a jistá morální pokřivenost. V českých pohádkách se zloděj hrdinou prostě nestal a proradní kamarádi Statečného kováře si alespoň symbolický trest zasluhují. Je ovšem třeba dodat, že se jedná o vyprávění sebraná, velkým literátem nepřekovaná a mnohdy viditelně nedotažená. Za druhé, i v případě Boženy Němcové je její autentický zápis Čertova švagra mnohem smířenější s korupcí a nespravedlností než filmové verze, která nám lidovou realitu zakrývá závojem blahobytných postojů.
Co bude s tou armádou nápadníků?
"Nic se neboj, já to zařídím", řekla Fatima a celou armádu nápadníků za chvíli rozsekala.
Jak říkal před smrtí Ateš: Ej, vidíš, vidíš. Kdokoli kdy věřil ženě, špatně skončil. A působením transsexuálních kouzel Šehrezádiných strážců se ženou může stát každý muž a naopak dívka mužem, pokud pro to všechno dělá ? motiv, se kterým se v českých pohádkách také nesetkáte. Překvapivě jedna pohádky naopak vypráví o tom, že muž nikdy ženskou práci zastat nedokáže.
Po genderově rozkolísaném odstavci je čas zmínit, že kromě pohádek kniha obsahuje humorky a legendy. Humorky jsou delší vtipy či minipovídky. Všechny velice úderné:
Proč mi věšíte dítě, když se mu nechce?
Slavnému soudu se ale chce! povídá kat
Tak pověste slavný soud, když se mu chce!
Poslední kratičký oddíl s pěti záseky tvoří legendy. Přestože bez lingvistického vzdělání, mám pocit, že legendami jsou jen první dvě. Zajímavé jsou přesto všechny. Třetí dokonce tím, že je v ní motiv duše vylézající z úst v podobě brouka, podobně jako v sámském muži, který si koupil svědění.
Podnětné, zajímavé, čtivé, hezky ilustrované. Ke kávě nebo panáku travarice ideální. Pohádka Slepičí hlava a srdce dokonce vypadá jako zdroj Tří veteránů.
Vydalo Argo v roce 2006.
