Košatý folklór předpokládáme v oblastech zastrčených a zanedbaných, nejlépe hornatých, lesnatých a jinak neschůdných, nezřídka též chudých a jazyků civilizovaných neznalých. Z tohoto hlediska je Holandsko zemí z principu antifolklórní. Lid zvyklý cestovat po pěti kontinentech minimálně od 16. století a předělávat moře v pevninu ještě déle. Jakýpak folklór, když plácání strejců v námořnických putykách následně vycházela v nejproslulejších geografických žurnálech a věstnících ministerstev světových mocností?
Ale kdo hledá, najde. Našli i holandští folkloristé. Jen zájem byl jaksi subtilnější, jelikož Holanďani si nikdy nepotřebovali dokazovat, že mají právo existovat. Jednou vyhlásili, že jejich niederdeuytsch je jazykem svébytným a od němčiny odlišným a více problém neřešili. Germánské kořeny společné vlasti v nizozemském folklóru naopak hledali nacisti. Ambivalentní vztah Holanďanů k folklóru vystihuje předmluva Magdy de Bruin-Hüblové, tvůrkyně Bludného bruslaře. Píšu tvůrkyně, neboť kniha má kořeny spletité jako vrba na břehu Zaanu. Větší část tvoří výbor z knihy Eelka de Jonga, která sama je výborem z nejhezčího folklóru Nizozemí, přeloženým z holandských dialektů a fríštiny do současné nizozemštiny. To je ta méně spletitá část. Zbytek tvoří výbor ze sběrů Cornelise Bakkera, lékaře ve Waterlandu ( ale musíte klikat, mapa, ke které jsem předpokládal, že se dostanete, vypadá takto), který v letech 1897 až 1916 posílal sesbíraný materiál nederlandistovi G. J. Boekenoogenovi; respektive výbor z této sbírky provedl zaměstnanec etnografického Meertensova ústavu v Amsterdamu Theo Meder a z jeho knihy vybrala...
Je to prostě složité. Složité je v Holandsku všechno, protože dle de Bruin-Hüblové je Nizozemí etnická oblast výskytu Nizozemců, tedy Nizozemsko - ten stát, co mu všichni, včetně Nizozemců, říkají Holandsko - a Vlámsko v Belgii, které také umí překvapit.
Jasně rozlišené zůstávají oba zdroje především barvou, báchorky z Bakkerovy sbírky jsou vysazeny modře. Obsah však také nezaostává, jak lze posoudit v ukázce. Zatímco de Jong připravil opravdové pověsti o strašidlech, loupežnících a trudném údělu chudého člověka, Bakker zaznamenal báchorky, čímž jsou myšleny vtipy, zkomoleniny novinových zpráv z černé kroniky a historky "od vedle" - co se komu známému divného stalo. Jedna z nich ke například vyloupená pohádka o Alibabovi a 40 loupežnících. Honza na měsíci je úžasně surrealistická zkomolenina pohádky Honza Fazole, tuším bratří Grimmů. Tyto (občas) vysledovatelné náměty prostě k folklóru patří.
De Jongovy historky jsou přeloženy do spisovné češtiny, záznamy Bakkerovy jsou přeloženy lidovým dialektem, vycházejícím z poudaček J. Š. Kubíny. Sám bych na to nepřišel, ale autorku popudily předchozí recenze. Dobrý nápad, doslovným přeložením do spisovného jazyka by se mnohé z nich staly prostě debilními. Zajímavou teoreticko-překladatelskou otázkou by byla ekvivalence regionů, potažmo dialektů. Možná, že charakteru terénu by lépe odpovídalo nářečí třeboňské pánve. Třeba by ho nikdo nepoznal, stejně jako jsem já nepoznal nářečí podkrkonošské. Každopádně je třeba překladatelku pochválit za to, že dokázala zvládnout "waterlandštinu" - Severní Holland je proslulý nesrozumitelností svých dialektů, navzdory tomu, že je národní ikonou a vzorem holandství.
V předmluvě autorka píše, že holandský folklór nemá žádná specifika, zná postavy a motivy, které jsou známé i okolním národům. Některé ukázky, přece jen ukazují na holandskou mimořádnou provázanost s mořem - podemletá země, která se za bouře proboří do moře, lodě unášené čarodějnicemi do cizích zemí, převážení dobytka na pastviny pramicemi. Čechy určitě překvapí holandský čert, který buďto "není" nebo je to postava záporná, která se pokusí do pekla nejprve dostat podvedeného chudáka a svou morálně-sanační úlohu začne vykonávat teprve až podvedený chudák odolá jeho nástrahám. Čertovy rohy jsou vždy viditelné v zrcadle. Autorka píše, že naopak český čert je výjimkou. Dokázali jsme si je, pekelníky, dobře vychovat. Za to nemáme krtkodlaky, ale co už s krtkodlakem, když se akorát přežere a chcípne? Ani mariáš to neumí.
Závěrem nezbývá než vyzdvihnout grafickou úpravu Jany Skálové, která použitím ilustrací Adriany Rohde Kabele a motivů z nich udělala z knihy umělecké dílo. Čert na bruslích je prostě boží! Často se nevidí aby grafická úprava natolik vylepšila knihu.
Poznejte vzdálené Nizozemí, včetně jeho tradičního pohrdání Němci, řevnivosti s Frísy a nevraživosti mezi konfesemi. Překladatelka si dala záležet a přeložila místní jména tak, aby se dala najít na mapě, kromě výše odkázané mapy Waterlandu jsem nalezl slušné mapy některých obcí Severního a Jižního Hollandu. Rozjímáním nad podrobnými mapami Nizozemí objevíte mnohá specifika tohoto národa, třeba proč opilí Nizozemci nepadají do kanálů.
Vydalo Argo v roce 2005.
