Přestože jsou laviny údajů občas únavné, nejsou samoúčelné. Teprve detailní líčení dějinné situace na území dnešní románské Evropy a Blízkého východu, spolu s ekonomickými reáliemi dává čtenáři možnost pochopit, jakým způsobem templáři fungovali, odkud se brali oni sami a odkud jejich nepřátelé. Kniha ukazuje ekonomické, mocenské a náboženské sítě i značně protikladné tlaky, které vyvolávaly.
Templáři (Chudí rytíři Krista a Šalomounova chrámu) vznikli ve vcelku skromných podmínkách ze skupinky poutníků, která se uvolila dohlížet na bezpečí poutníků ohrožovaných lupiči a nájezdy seldžuckých Turků. Dle zápisu kronikáře Viléma z Tyru se tak událo v roce 1118 (Barber tento údaj upravuje na 1119). Jeruzalémský král Balduin II. daroval zázemí a jeruzalemský patriarcha přijal sliby chudoby, čistoty a poslušnosti od skupiny, z níž nejvýznamnější byli Hugo z Payns a Godefroi ze Saint-Omeru. Koncil v Troyes roku 1129 ustavil oficiální řeholi templářského řádu. Již od počátků řádu byl jeho mocným přímluvcem a propagátorem svatý Bernard z Clairvaux. Cisterciácká střídmost se ostatně odrazila v řádové řeholi. Templáře definovala jako mnichy, ale jejich prvořadým úkolem byla ochrana poutníků a boj proti nevěřícím. Johanité měli formálně prvořadý úkol v charitativní práci. V této souvislosti je zajímavé poznamenat, že obdoby rytířských řádů - muslimské ribáty, které kombinovaly život v modlitbách s bojem ve jménu víry, existovaly na hranicích muslimského světa již od 7. století.
Především politická zběhlost a aktivita svatého Bernarda (traktát O chvále nového rytířstva) a prvních velmistrů pomohly v krátkém čase vybudovat z templářského řádu jeden z pilířů latinského křesťanstva. Slabá francká království v zámoří byla záhy na jejich síle existenčně závislá. Řádoví rytíři sice umožňovali existenci těchto útvarů, ale zároveň je proměňovali v teokratická území, na kterých pro světské feudály jaksi nebylo místo. V průběhu let se místní šlechtické rody stávaly jejich významnými nepřáteli. Lokální držby zároveň otupovaly chuť templářů do dobrodružnější vojenské činnosti, což jim mnohdy přinášelo kritiku a nepřátele z řad západních teologů a vznešených účastníků křížových výprav.
Horentní sumy potřebné k vydržování armády v Palestině, spolu s nutností vše do těchto oblastí dovážet, nutily templáře vyvíjet silnou aktivitu na západě. Templáři prosluli jako velice asertivní bojovníci za svá práva či nejrůznější výhody a patřili k obávaným a nenáviděným sousedům feudálů i církve. Nutnost také templáře přinutila vypilovat na svou dobu nesmírně efektivní ekonomické nástroje. Pověstným se stalo zejména bankovnictví, zahrnující systémy účetnictví, které templáři prováděli i pro francké království. Potřeba držet Svatou zemi v křesťanských rukách však držela nenechavé ruce (alespoň převážně) dále od jejich majetku.
Obrat samozřejmě přinesl pád křesťanských států ve Svaté zemi. Roku 1299 se mamlúkům vzdal Akkon - poslední město na palestinském pobřeží. Záhy byl vyklizen hrad ´Atlíd a Tortosa. Ostrůvek Ruad, na němž drželi templáři posádku jako nástupiště pro případné znovudobytí Svaté země byl mamlúky dobyt v roce 1302. Již v roce 1307 zahájil francký král Filip IV. Sličný zatýkání templářů na základě vykonstruovaného obvinění. Jeho trik nakonec zcela nevyšel, neboť papež Klement V. na koncilu ve Vienne (1311-1312) jejich majetek převedl johanitům.
Barber se příliš nevěnuje samotné likvidaci templářů, o procesu s nimi napsal knihu v roce 1978. Zhruba stejně prostoru je zasvěceno procesu mýtizace templářů od soudobých kronikářů až po Foucaltovo kyvadlo. Na několika stránkách je rozebírán Scottův Ivanhoe. Templáře na územích českých králů podchytil v doslovu Libor Jan (zde jeho text o Řádu německých rytířů v přemyslovském státě).
Kromě historie jednoho řádu kniha přináší zajímavé exkurze do nepříliš známé historie středověku. Čtenář se dočte o vzniku Portugalska, bojích muslimů s Mongoly i vzniku Řádu německých rytířů. Anebo praktické informace o převážení koní do Palestiny a rozloze statků potřebných k vydržování jednoho rytíře. O všemožná překvapení není nouze. Kupříkladu, přelom 12. a 13. století, tedy období, ve kterém byla latinské státy vytlačeny až na pobřeží, templáři strávili válkami s křesťanskými Armény v Kilíkii.
Vydalo Argo v roce 2006.
| nápověda
