"S elegancí ježka" se dá charakterizovat jako filozofující román o smyslu života. Ne o jeho hledání, protože obě aktérky příběhu v něm mají jasno (a prozradí nám to už na počátku knihy). Hlavními postavami jsou tedy dvě ženy, které sice spojuje stejná adresa, ale jinak patří do diametrálně odlišných světů. Jednou je čtyřiapadesátiletá Renée trávící většinu života jako domovnice v luxusním pařížském domě v čísle 7 na ulici Grenelle. Tou druhou je dvanáctiletá Paloma, žijící se svojí vlivnou a bohatou rodinou v čísle 7 na ulici Grenelle. Obě dvě mají pevně dané své postavení, které se navenek snaží potvrzovat, ale ve skrytu žijí zcela odlišným životem.
Pokud bych měl soudit, tak prim v příběhu hraje především Renée, která do vínku nedostala ani krásu, ani bohatství. Jednou z mála radostí jejího života, vlastně celým jeho smyslem, je touha po vědění. Nikdo by v té malé, tlusté, ošklivé domovnici s kuřími oky a vypaseným kocourem nehledal intelekt, který má načtena všechna filosofická díla a směry, největší světová literární díla, teorie umění atd. A nejen načtena, ale především pochopena. Jejím nejdůležitějším pochopením světa a jeho řádu je nesnažit se zviditelnit ve společenském postavení, které vám život nepřiřadil. Pohledem Renée můžeme nahlížet na náš svět, naše trapné a přetvařující se bytí, které musí hrát roli především společensky akceptovatelnou. Není to pohled nějak přehnaně kritický, spíše ironický až dojemný, i když sem tam dloubavý.
Jejím mladším protějškem je Paloma, která má na svůj věk rovněž výjimečný intelekt, díky čemuž se rozhodla v den svých třináctých narozenin spáchat sebevraždu.
Ke knize jsem přistupoval s jistým despektem, s obavou, do čeho jsem se to natlačil. Pojem filozofie ve mne evokuje pouze jedinou větu z dob svých socialistických studií, a to že marxismu-leninismus je jedinou cestou ke světovému míru. Tím mé edukační procesy v oblasti filosofie skončily. Ale Barberyová nám ji ústy Renée podává lidsky a přístupně, tedy žádným intelektuálně snobským stylem, ale stylem člověka, který mimo ruských a japonských klasiků a filmů má slabost například i pro Seana Conneryho v thrilleru "Hon na ponorku".
"S elegancí ježka" je dílo o radosti ze svých skrytých tajemství a starostech z jejich odkrývání. Dílo psané s lehkou vzdušností, příběh, který spočívá především na vnitřních monolozích postav. Příběh spíše dojemný, než šťastný, s koncem, který jen dává za pravdu tvrzení, že když překročíte vám dané společenské hranice, osud s vámi zatočí. Ale i přesto život stojí za to žít. To na konci potvrzuje i Paloma ve svém deníku: "... právě tohle je možná život: spousta beznaděje, ale také chvíle krásy, ve kterých čas neubíhá stejně."
Tento výborný příklad moderního francouzského díla, který se vyvaroval zbytečného patosu, vydalo nakl. HOST v Brně v překladu Petra Christova.
| nápověda
