80 %

Barret, Louise; Dunbar, Robin; Lycett, John - Evoluční psychologie člověka

Více informací k této knize najdete v detailu
Nouze naučila Dalibora housti a tři členy Liverpoolské univerzity přinutila sepsat více než pětisetstránkovou učebnici základů evoluční teorie aplikované na člověka, protože komplexní text, který by se dal použít v úvodním vysokoškolském kursu, nebyl k dispozici. Vzhledem k tomu, že všichni tři - Louise Barrettová, Robin Dunbar i John Lycett - dlouhá léta studenty týrali originálními pracemi, je výsledná publikace nečekaně bohatá, mnohasměrná a nebojící se vrtat do ošemetných otázek. Čtenáři, který se nebojí rozsáhlého textu přináší hluboké shrnutí téměř všeho kolem evolučních vlivů na lidské chování.

Mnoho vody již uteklo od dob, kdy rozpor mezi zděděným a naučeným byl pokládán za základ všeho dalšího. Kniha se vyjadřuje k oddělování oblasti kultury a přírody v chování člověka jako k falešné dichotomii. Proces učení je stejně důležitým mechanismem evoluční dědičnosti jako genetický kód. Ovšem, nenechává se pod tímto heslem unést do opačného tábora a pojmenovává i naturalistický blud (Def.: Způsob jakým věci jsou, je způsobem, jakým by být měly.). To ocení zvláště humanitně vzdělaní čtenáři, kteří občas mívají pocit, že jsou biologickým přístupem dehonestováni. Kniha se naštěstí nedrží konstruktivního dialogu všude, kupříkladu v otázce evoluční teorie je nesmlouvavá: Evoluce není teorie, ale fakt - to je první věc, kterou je třeba jasně říci.

Velmi výstižně je pojmenován a rozebrán přístup evolučních psychologů (EP) a (lidských) behaviorálních ekologů (HBE) s ohledem na jejich obvyklý základ - tj. původní vzdělání. Rozebrány jsou též rozpory a pseudospory mezi těmito dvěma přístupy. K ilustraci: EP předpokládá, že svět na který jsme adaptováni již neexistuje - jsme "lidmi doby kamenné jedoucími v dálničním pruhu", zatímco HBE ukazuje, že lidské chování vytváří ve skutečnosti adaptivní výsledky i v moderním světě. Nejsou žádné solidní důkazy, že současné lidské chování je maladaptivní (laicky řečeno vadné).

Z denního tisku i bulvárních časopisů víme, že lidé se chovají nemravně, ba i zvrhle, a to v duchu taoismu tím více, čím precizněji definujeme, jak by se lidé měli chovat normálně. Normálno/morálno pak definují ti, kteří se do pozice, kdy ho mohou udávat, dostali rozhodně nenormálně/nemorálně. Ti, kteří to vědí, zpravidla mlčí, a pokud nemlčí, většinou umlknou navždy. Ostatní, okouzlení kázáním o vodě čekají, kdy začne chutnat jako víno úspěchu. Evoluční teorie často přichází s tím, že voda se ve víno nepromění a odtud, ze stejného pramene jako překvapení nad stále stejnými zprávami v novinách, pramení nenávist k ní.

Poučeného čtenáře proto nepřekvapí otázka: Proč je pro samice výhodnější pářit se s tím, kdo je atraktivní pro ostatní samice? Účelně však připomene, že člověk může zvyšovat svou fitness nejen produkcí zdatného a zdravého vlastního potomstva, neboť evoluci běží o vnoučata, nikoli o děti.

Proč se lidé zabíjejí byla kniha, která přinesla v češtině náhled na práci skupiny Dalyho a Wilsonové. Zde je toto téma rozvito studiem příbuzenských vražd v anglické královské rodině a mezi orknejskými jarly. [Pro slušný zisku se vraždí hlavně příbuzní - cizí se vraždí pro pár šupů.] Ve Švédsku se třeba nepotvrdilo zjištění Dalyho a Wilsonové, že více vraždí nevlastní rodiče, tam více vraždil jediný rodič nebo rodič s psychiatrickou diagnózou. O spletitosti této problematiky svědčí i to, že data Sahlinse o "nepodstatnosti biologie" na příkladu adopcí, hezky ilustrují příbuzenský výběr.

Velmi nedogmaticky a bez jednoznačného zdůvodnění v knize zůstává letité téma lovu velkých zvířat. Víme, že tímto druhem lovu lovec získá méně energie než kdyby sbíral, navíc velké zvíře sám neuhlídá a musí jej rozdat. Důvod tohoto počínání tedy jaksi pomáhá budovat status lovce (jehož vliv na fitness je netriviální). Podobně si status budují melanéští zahradníci pěstováním obřích, ale nejedlých jamů.

Partnerské soužití, monogamii a grafy závislosti, kdy už se vyplatí ženám polygamie, shrnu několika citáty: Sám fakt, že monogamie musí být v moderních společnostech vynucována zákonem, podporuje předpoklad, že preferovaný stav je polygamie. ... Navíc stoupající počet rozvodů způsobuje, že významný počet třicátníků je vržen zpátky na trh s partnery. Takoví lidé často postávají v klubech a na jiných místech, kde se odehrávalo jejich první pubertální dvoření, ale je na nich vidět, že tam jaksi vůbec nepatří. A teď pozor: Hubenější ženy jsou dominantnější a měly by být preferovány, když je těhotenství v rozporu se zaměstnáním ženy.

Mimo sběračské skupiny, kde je možné vlastnit majetek se proces rozhodování ve věci reprodukce komplikuje. Lidé musí investovat nejen do potomků, ale též do materiálních statků, protože ty mají značný vliv na budoucí reprodukční úspěch jejich potomků. Nemohou-li si dovolit provdat či oženit své potomky, jsou z evolučního hlediska slepými uličkami vývoje. ... Je-li možnost nabývání majetku nízká, je nad určitou hranicí bídy optimální plodnost pro všechny třídy stejná. Naopak, lze-li zbohatnout, pak bohatí hodně plodí a nechávají jen málo dědit. Vzpomeňme si na to, až nám bude někdo ve zprávách vypravovat, jak musíme mít více dětí! A všimněme si, kolik jich má on.

Velmi rozsáhlým rozborem vlivu majetku tato učebnice vstupuje do tradičního hájemství humanitních věd. Kupříkladu ukazuje, že velmi mladé matky z nízkých sociálních skupin jednají velmi racionálně. Je-li strádající třída, pak zvláště chudí lidé musí drasticky omezit porodnost, aby děti měly šanci nespadnout do ní. Dojde nejen na majetek, ale i na babičky, nevolnost v těhotenství a potřebnost otce při výchově (kde není, je méně vražd dětí). V Chicagu podle čtvrtí porodnost koreluje v počtem vražd, věk prvního dobrovolného styku dívky s majetností a průměrný počet partnerů negativně s kvalitou vztahu s otcem

Příbuzenské a partnerské vztahy jsou ilustrovány i na nevšedních příkladech soužití více národností: Maďarští Romové investují více do dcer, které mají šanci - jsou-li vzdělané a krásné - provdat se za Maďara. Z podobného důvodu mají muži silnější dialekt, zatímco ženy mluví spisovněji (v dané skupině, nebo alespoň v Anglii dokud se dal původ podle dialektu určit na ±30 km). S ohledem na mé časté psychoanalytické recenze je zajímavý Hartungův model Freudovy chyby: Synové drží s matkami proti otcům, nedělají to však proto, že by chtěli své otce připravit o své matky a nechat si je pro sebe, ale proto, že matky i jejich synové nechtějí, aby otec nacpal své hmotné statky do dalších žen, když je může nacpat do majetku pro syny a tím pádem do jejich žen a matčiných vnoučat.

Pod heslem: Kulturní pravidla a regulační systémy společnosti byly vytvořeny jednotlivci motivovanými konkrétními důvody, si čtenáři mohou nastudovat roztodivné systémy lidského soužití, od primogenitury portugalské šlechty a ultimogenitury fríských sedláků až po tibetskou polyandrii.

Po tématu manželství a dědictví přichází okruh jedinec ve společnosti. Ani toto komplikované téma, které nás pomalu dovede k formálnějším tématům mozku, poznávání a jazyka, není prosté neshod s obecným míněním: V rozporu s obecně oblíbeným názorem představují moderní společnosti mnohem bezpečnější místo pro život, zřejmě proto, že policejní síly zajišťují určitou sociální kontrolu. Celá kapitola je věnována poznávacím procesům a modulárnímu mozku, tedy tématům již úvodem zmíněné evoluční psychologie Toobyho a Cosmidesové.

Jazyk je natolik nedostatečný při vyjadřování vnitřních pocitům, že většina z nás se při vytváření intimnějších vztahů uchýlí ke starému, dobrému vzájemnému "kousání a škrabání". Ostatně, smích nejspíš nahradil rozkoš z drbání Dle autorů je totiž úkolem jazyka oslňovat a bavit - jistí vědci na základě analýzy věku autora uměleckých a vůbec děl usuzují, že lidé jsou tokajícím druhem. Čemuž nasvědčuje i to, že ženy jsou lepší ve verbálních testech IQ a lépe se učí jazyk než muži, aby je tito předčili ve slovní zásobě a výřečnosti. Je vyvrácena Chomského hypotéza vzniku jazyka makromutací.

Poslední kapitolou je kulturní evoluce. Je zasvěcena hlavně obecným otázkám adaptivity kultury, rychlosti jejích změn a formě jejího přesonu mezi jedinci a generacemi. Dojde na memy a nářky nad tím, že se v komplexních modelech příliš počítá, a tak se do nich nikomu nechce. Za nejzvláštnější tajemství celé lidské evoluce je označena očividná lidská ochota řídit se obecnou vůlí spíše než vlastním individuálním zájmem.

V obecnosti je třeba říci, že kniha probírá témata v méně bonmotovitém stylu, než v jakém jsem si činil poznámky a psal tento text, takže svou roli učebnice rozhodně splní. Domnívám se, že by se mohla stát i obecnou knihou pro zájemce o toto téma, a to nejen proto, že popisuje černochy žijící v symbióze s ptákem medozvěstkou a evoluci plyšového medvídka.

Za polovinou knihy měl překladatel zřejmě krizi, protože nevystihl "sítě malého světa", ale píše "jak je ten svět malý", aby po 17 stranách zaměnil rumunštinu za romštinu. Celkově je však překlad velmi dobrý, stejně jako redakční práce. Snad jen Ridleyho Genom si mohl Portál zacitovat ve svém vlastním vydání, nikoli v anglickém.

Vydal Portál v roce 2007.





Diskuze k této recenzi:


Jak se Vám líbila tato recenze?
Oznámkujte jako ve škole
 1     2     3     4     5    Odeslat
Celkem hlasů 2. Z toho průměrné hodnocení: 1.

Bookmark and Share
Knihovnice.cz je na sociálce... ne na úřadu, ale na sociálních sítích. Přidejte se k nám na Facebooku a Twitteru.

Facebook Knihovnice.cz Twitter Knihovnice.cz
Chcete zde
inzerovat?
Napište si o ceník
na adresu
Aktuálně Vám nabízíme
1064 recenzí
  (1007 ohodnocených)
1091 knih
  (957 ohodnocených)
a celkem 30459 čtenářských hodnocení
články pro RSS
Přidej na Seznam

PageRank ukazatel
Pachman, Richard - Kdokoliv
R e k l a m a