Nejsem sice žádná tenisová superhvězda.. no, nejsem popravdě řečeno asi ani hvězda, ale myslím si, že dokážu o něco málo lépe jak většina "běžných" čtenářů pochopit, nebo si alespoň představit, jaký život může sportovní celebrita mít. Nejsou to totiž jen peníze, uznání, krásné ženy a tisíce obdivovatelů. Je to hlavně dřina, nic než nekonečný trénink, stres a sebeobětování. Například já až nyní v dospělosti dokážu ocenit dar, který jsem v podobě lásky k tenisu a sportu obecně od svého otce dostal (tati díky!). V době svého nejaktivnějšího hraní jsem si naopak mnohokrát říkal, že raději než trávit dětství na tenisových kurtech bych chodil ven s kamarády a blbnul, tak jako všechny ostatní děti.
Dost už ale o mně. Když se řekne jméno Boris Becker, tak snad není člověka, který by nevěděl, o koho jde. Do podvědomí lidí Becker vstoupil v roce 1985, když teprve jako sedmnáctiletý (!), poprvé vyhrál světoznámý tenisový turnaj ve Wimbledonu. Tenkrát si asi všichni sportovní fandové museli říkat: "Odkud vlastně tenhle německý mladíček přišel, kde se tak najednou vyloupl na předních pozicích světového žebříčku?" V Hráči se dočtete, že pochází z nevelkého německého městečka Leimenu, a také poněkud méně známou informaci, že jeho matka Elvira pochází z Ostavy tehdejšího Československa. Při popisu svého raketou poznamenaného dětství (o které vlastně přišel), píše Becker podobně jako já v úvodu této recenze. Kromě dětství se dozvíte i některé další podrobnosti z osobního života, stranou nezůstane manželství s Barbarou a následný težký rozvod, ani nemanželská dcera nebo třeba obvinění z daňového úniku.
Co se tenisu týče, v Hráči nechybí líčení některých zápasů nebo nejdůležitějších momentů z nich. Dočtete se také o Beckerových významných soupeřích a jejich vzájemných vztazích. Velmi zajímavé je rovněž vyprávění o hájení německých barev v Davisově poháru a rozhovor s americkým tenistou Johnem McEnroem.
Kniha samozřejmě není jen o osobních pikantnostech v bulvárním stylu a o hraní tenisu. Tenis totiž, tak jako každý jiný sport, není jen o hraní, turnajích, atd... je to životní styl a pokud se mu chcete opravdu věnovat, musíte jím žít. Boris Becker jím žil (a snad ještě žije) a i já jsem měl podobnou zkušenost. I když jsem tím pravděpodobně "neobjevil Ameriku", přišel jsem na to, že sport Vám dá hodně i do běžného života. Formou hry zjistíte, že nikdy není nic zadarmo, že o všechno musíte bojovat a že se při cestě za úspěchem nesmíte nechat odradit menšími nezdary. I přes prohraný set totiž můžete celý zápas vyhrát. Podobnými postřehy se Hráč jen hemží.
Borise Beckera obdivuji nejen jako tenistu, ale i jako osobnost. Pokuste se představit si, co všechno s lidskou psychikou provede, když se během dne stane ze sedmnáctiletého kluka doslova národní celebrita. Na jedné straně jsou peníze a obdiv, naproti tomu ale stojí neodbytní novináři a fotografové, kteří Vás pronásledují na každém kroku. Představte si, že nemůžete v klidu zajít do své oblíbené restaurace nebo mít schůzku, aniž by Vás někdo nepoznal nebo dokonce neobtěžoval. Nevím jak Vy, ale já osobně bych s Beckerem v tomto neměnil, ani za nic. Někteří lidé takovou popularitu nezvládnou a hledají únik v drogách, alkoholu či něčem obdobném. Becker ale svou situaci ustál a proto si zaslouží můj obdiv.
Hráč je velmi čtivě napsaná kniha a doporučuji ji k přečtení všem, nejen sportovcům, protože každý si v ní podle mého názoru může najít něco, co ho zaujme. Obsahově dokonce předčila má očekávání. Pokud bych měl také něco vytknout, tak snad jedině poznamenám, že mi k textu chyběly doprovodné fotografie, v knize tohoto druhu jsou totiž jistě vítaným zpestřením. I přesto ale říkám, přečtete si ji a seznamte se s Borisem Beckerem, jeho rodinou, láskami, přáteli a známými, poznejte, jak tvrdý je tréninkový režim vrcholového sportovce a jak snáší velké výhry i prohry, jak ty tenisové, tak ty životní.
