Pokud bych ale měl být přesný, musím říci, že autor knihy není jeden, ale dva. Tedy speciálně pro české vydání. Několikastránkovou předmluvu ke knize napsala známá česká autorka Tereza Brdečková, která se rozepsala o problematice čtení u českých žen, a to od doby národního obrození až po dnešek. Fantastický je ale i její vlastní vývoj čtení, už od prvních rodičovských předčítání. A musím říci, že jen toto její vyprávění samo o sobě stojí za přečtení.
Kniha je rozdělena do tří kapitol. Včetně předmluvy T. Brdečkové jsou to "Dějiny čtení v obrazech od 13. do 31. století", ve které autor shrnuje základní vývoj a pohled na čtení žen, po které už následuje hlavní obrazová část. Zde autor postupuje podle časové osy a de facto vztahu ke knize. První obrazy jsou tedy většinou vyobrazením ženy s náboženskými spisy či biblí. Pak se to mění s tolerancí žen s knihou. V tomto ohledu byly nejvíce pokrokové země Beneluxu a Skandinávie. Proto se velmi často setkáváme především s nizozemským malířstvím. S dalšími stoletími a demokratizací společnosti se to přece jen mění. Ke konci knihy se dokonce už nacházejí i slavné fotografie se čtoucí ženou.
Autor nás seznamuje s pojetím obrazu, a to velmi důkladně, a přitom stále čtenářsky atraktivně. Po dlouhé době jsem použil při četbě lupu, protože Bollmann mnohdy vytváří dojem psychoanalytika. Obrazy rozebírá po jednotlivých prvcích, detailech, které nám unikají, ale v jeho výkladu najednou nabývají důležitých dimenzí. Člověk se doví nejen trochu o malíři, trochu o osobě zobrazené na plátně, ale pro mne bylo nejobdivuhodnější, jak právě z těch drobností a detailů z plátna dokázal vydedukovat, co žena asi čte, od koho, jaké je povahy a odkud asi pochází. Nádherná hra na skrytého voyeura, který se snaží v tichu a nepoznám odhalit tajemství čtenářky.
"Ženy, kterou čtou, jsou nebezpečné" je velká obrazová publikace, která nepřináší jen množství informací, ale je svým celkovým pojetím pastvou pro smysly. V překladu Ivany Führmann Vízdalové vydalo nakl . Euromedia - Knižní klub, 2008.
