Navzdory tomu, že stále slyšíme a opakujeme fráze o boji proti národnostní nesnášenlivosti, proběhlo uplynulé století ve znamení etnických čistek snad ještě více, než ty předchozí. Vzdor úspěchu konceptu národního státu a vzdor proběhlým i probíhajícím genocidám tupě opakujeme, že to už se nikdy stát nemůže a že to by svět nedopustil. Opravdu, ohlásí-li někdo plánovanou genocidu, zpravidla mu OSN plán alespoň částečně zatrhne, ale zůstane-li vymetání nepohodlných pod peřinou domácí politiky, je mezinárodní společenství milosrdně slepé. Není proto náhodou, že termín "zrada elit" prochází Sorensenovou knihou o politologii, stejně, jako jej můžeme vytušit ve Vaníčkovu Soběslavu I. na osudech Polabských a Pobaltských Slovanů.
Michael Borovička, zkušený historik, bývalý šéfredaktor časopisu Historie a vojenství a autor několika knih si nejen umí vybírat atraktivní témata, ale též je dokáže fundovaně zpracovat (což můžete ověřit, hned ve článku o Vlastě Kálalové-Di Lotti). Pro knihu o kolaborantech vybral: Emanuela Moravce, legionáře, který došel od obhajoby komunismu k obhajobě nacismu; Vidkuna Quislinga, který byl v dětství tak nadějný, že nikdy později neuvěřil, že už není; Andreje Andrejeviče Vlasova, rudého bijce kozáků, kterého zbytečné porážky pod Moskvou a v zásadě trapné zajetí přivedly k pokusu bojovat proti Stalinovi; Friedricha Pauluse, kterému se povedlo totéž na opačné straně; Josefa Tisa na cestě od Tiszó k prezidentství nejantisemitštějšího státu; Phillipea Pétaina, starého maršála, který si myslel, že má vše pevně v rukou a Leóna Degrella, kterého kariéra v SS vyvedla z politického propadliště dějin.
Osudy jsou to notně členité a ne každý z uvedených skončil se stejně krvavýma rukama. Mnozí z nich se vlastně ani nechovali jinak, než současní politici, prostě jen dělali všechno proto, aby byli nahoře. Jenže, jak píše autor, nelze se vždy v životě vymlouvat jen na okolnosti. Přesto je nakonec vhodné připomenout známou pravdu: Není těžké být slušným člověkem v časech klidu, míru a prosperity. Charakter prověří teprve krizová situace. ... Tato knížka je o sedmi fatálních mravních selháních.
Nalezneme v ní neuvěřitelné ideové veletoče a dějinné shody. Moravcova manželka byla blízkou příbuznou druhého předsedy rady lidových komisařů Alexeje Rykova, on sám pak byl pro spolupráci s Němci naverbován německým důstojníkem - bývalým majorem československého generálního štábu a svým podřízeným. Quisling poradil u Kazaně Trockému s vedením Rudé armády, ale místo ve štábu pak odmítl. Snad ještě na okraj jeden z malých příběhů, které se mihnou v jedné z kapitol, a snad i proto ilustraci toho, že ne každý může mít pro kolaboraci pochopení: August Bonsak, který dne 9.4. 1940 výstřely ze dvou muzejních děl z roku 1892 potopil německou vlajkovou loď Blücher, takže i budoucí správce Norska musel na břeh připlavat, byl po válce jako člen Nasjonal Samling pro "hospodářskou velezradu" (pracoval v Německu) odsouzen k propadnutí majetku, nesměl nosit uniformu, nedostal penzi a dožil v blázinci.
Zajímavá kniha, jednak jako svým způsobem skandální a bulvární čtení, ale i v druhém plánu, jako rozsáhlý studijní materiál k přebíhání mezi ideologiemi, stranami a národy.
Vydala Paseka v roce 2007.
