Již ten fakt, že se kniha zabývá zdravotnickou tématikou, sociologií a historií, je pro mne velmi významný!
Ilona Borská vypráví ve své knize o problematice TBC,
nebo-li tuberkulóze (souchotiny),
vypráví o době, kdy tato nemoc byla metlou lidstva,
tak jako je dnes rakovina nebo AIDS...
Na přelomu 19. a 20. století budily souchotiny velkou hrůzu avšak ani dnes nemoc nevymizela, naopak začíná být znovu aktuální!
Ilona Borská se narodila 9.11.1928 v Praze. Maturovala na Gymnáziu, vystudovala sociologii na vysoké škole. Pracovala jako redaktorka, působila v Československém rozhlase, pracovala jako asistentka na ČVUT, jako redaktorka nakladatelství ALBATROS, jako reportérka a později na volné noze.
Ilona Borská píše častěji literaturu faktu, většinou se věnuje životopisným románům o lidech se zajímavým osudem. Je také autorkou knih pro děti a mládež.
V současné době má na kontě přes třicet knih...
Své knihy nevěnovala lidem zvučných jmen,
ale lidem výjimečných osudů...
Hlavní hrdina v knize je doktor František Hamza, je to lidumil, soucitný a obětavý lékař. Veselý, společenský, družný, vynalézavý, cestovatel a demokrat, lékař, spisovatel a sociolog... Velký člověk!
Student medicíny František Hamza po promoci a ženatý, nastupuje jako lékař do Luže... Zde začíná a naplňuje svůj studentský sen - zakládá sanatorium pro děti nemocné tuberkulózou. Začíná skromně, ale jde dál za svým snem...
Léčebna se rozrůstá, František Hamza na všechno osobně dohlíží. Léčí děti zámožných rodičů za peníze a děti chudých zadarmo, dbá na zdravou stravu dětí, pobyt na čerstvém vzduchu, léčí je, uzdravuje!
Aplikuje pracovní rehabilitaci (dnes pracovní terapii), která je ojedinělá široko daleko... Děti nemyslí na svou nemoc a rozptylují depresi, přitom se učí dovednosti, chudé děti je mohou pak využít při své obživě...
Při léčebně zřizuje pak i školu, aby nemocné děti nepřišly o vzdělání, protože léčba TBC je zdlouhavá.
V knize nacházím konkrétní historické události, které pravdivě dokreslují kolorit té určité doby, kdy se děj zrovna odvíjí... Autorka zmiňuje například jubilejní výstavu v Praze na Výstavišti v roce 1891, Křižíkovu fontánu, zahájení provozu petřínské lanovky...
Autorka proplouvá dějem a zároveň pátrá po úřadech a matrikách, aby spatřila stopy po zapomenutém lékaři, připomíná to vskutku napínavé detektivní pátrání, v knize dokládá dobové fotografie, pohlednice, texty, dopisy a rozhovory s pamětníky. Specifikem, které mne zaujalo, v této knize je, že autorka dovedně a nenásilně občas zamíchá s letopočty, což samé ještě zvyšuje kvalitu románu.
Ilona Borská je opravdovým mistrem psaného slova, její vyprávění je zajímavé, citlivé, dojímavé, informativní i střízlivé. Je to více než obyčejný autobiografický román, je to literatura faktu, ohlédnutí do dějin našeho národa.
Autorka líčí I. Světovou válku i s jejími dopady na lidské osudy...
Svým románem odkázala na zapomenutý gen našeho národa.
V knize Kdo zachránil jeden život se prolíná vše!
Dílo je historické, autobiografické, ze života, protiválečné, národní, zdravotnické, sociologické, prostě lidské...
MUDr. František Hamza byl velký člověk, nejen jako zakladatel sanatoria
pro tuberkulózní děti, ale jako odborník, sociolog...
Svými činy, vystupováním a přednáškami nám zanechal odkaz i pro dnešek...
"Nedbat o zdraví národa
je největší zločin,
jakého se politikové mohou dopustit."
Kniha se mě velmi líbila, četla jsem tak, že jsem nevnímala ani čas a poslední řádky jsem dočítala se slzami v očích...
Jakou hodnotu může mít jeden život?
Vydalo MOTTO, 2006.
