75 %

Bruno, Giordano - Magie, pouta a dialog renesančního filosofa

Více informací k této knize najdete v detailu
Giordana Bruna, italského filozofa a hermetika, představitele pantheismu a oběť inkvizice snad netřeba ani představovat. V češtině vyšly pod dlouhým názvem tři jeho menší práce: O magii, O poutech a Kabala pegasovského koně s přídavkem o kyllénském oslu. Prvé dvě práce Bruna představují jako filozofa a teoretika magie, zatímco práce poslední jej ukazuje jako neobyčejně břitkého a jedovatého satirika a mezi jinými nám, kromě role Osla ve vědě, ukazuje, proč byl nakonec upálen.

Giordano Bruno se narodil v Nole u Neapole roku 1548 jako Fillipo, Giordanem se stal na počest svého učitele fyziky v domikánském řádu roku 1565. O 7 let později byl vysvěcen na kněze a započala jeho kariéra světově proslulého filozofa nebo, chcete-li, konfliktního potížisty. Jakkoli byl dynamický princip sjednocení protikladů úhelným kamenem jeho náhledu na fungování světa, v osobním životě se mu této mety skoro nikdy nepodařilo dosáhnout. Brzy po vysvěcení musel pro podezření z kacířství odejít přes Řím a severoitalská města postupně až do kalvinistické Ženevy. Zde se sice stal kalvinistou, ale v roce 1579 musel odejít. Tentokrát jej před tvrdým postihem zachránila omluva. Pro hanobení Aristotela musel roku 1583 opustit Anglii, po svárech mezi umírněnými a radikálními luterány roku 1588 Wittenberg. Neuchytil se ani v Praze, ale za stipendium Rudolfa II. mohl alespoň pokračovat v putování po dalším neúspěšných univerzitních štacích. Roku 1591 se vypravil vyučovat italského šlechtice Giovaniho Moceniga mnemotechniku, avšak proradný mecenáš jej po jakémsi konfliktu udal inkvizici. Až do roku 1593 pak Benátky vzdorovaly papežskému nátlaku, ale nakonec povolily a Bruno strávil dalších 7 let v žaláři. Nakonec zahnaný do kouta patrně zvolil radikální odpor namísto totálního ponížení, odmítl uznat, že Kristus je syn Boží, že existuje poslední soud a trval na ideji "mnoha světů".

Každý druh magie musí být poznán, ale nesmí být zpřístupněn davu, který by magii bez toho jen zneužil, píše Bruno v spisu O magii, kterou chápal jako obecnou vědu o všem. Josef Hajný (překladatel třetí části) a Jiří Ohlídal (spoluautor doslovu) tento vztah popisují takto: Magické operace odhalují skrytou povahu skutečnosti, přičemž úkolem filozofie je vyložit ji rozumovým způsobem. Do této části je dobré nahlédnout, neboť renesanční filozofický traktát, vzdor tomu, že Bruno byl "syntakticky" uměřený, není snadné čtení a občas, pokud nemáte čas na opravdové studium spisu, je dobré přečíst si, jaký intelektuální klenot bylo radno nalézti.

Ani bez návodu není však zvídavý čtenář ztracen, neboť Brunův styl je věcně vědecký, poplatný dnešní logice třídění vědění. Toto vědění však stále pochází z citátů, ze spekulací a prostých věření pitomostem. Sám doznává, že nikdy nezkusil, zda se dva magnety přitahují. Snaha setřídit z palce vycucané důvody jevů jej vede k vršení vymyšlených příčin a způsobují celkovou složitost a nepřehlednost textu, z nějž o to překvapivěji vystupují démanty postřehů stále platných. Je mnoho duší, ale ty by se mohly spojit v jednu, stejně jako se jednotlivé řeky a jezera mohou spojit s oceánem.

Traktát O magii obsahoval myšlenky kontinuita vesmíru a duše světa, následující dílo O poutech už přímo obsahuje prohlášení, že nazývat hmotu Bohem není neoprávněné, čili pravé vyjádření čistého panteizmu - bůh je přítomen ve všem.

O poutech se hovoří již ve spise O magii: Nejúspěšnější je ten lékař, kterému věří nejvíce lidí, neboť takový lékař svazuje mnoho lidí svou výmluvností, přítomností a pověstí. Toto neplatí jen pro lékaře, ale také pro jakýkoli druh magie a pro každého, kdo působí prostřednictvím nějaké moci, že nepodaří-li se mu vzbudit patřičnou důvěru, sotva co zmůže jinými prostředky. Samotný traktát O poutech obsahuje rozbor jednotlivých pout, není však, jak by se mohlo na první pohled zdát, magickou příručkou ovládání, ale spíše teoretickým spisem o interakci - vazbě mezi dvěma subjekty s překvapivě hlubokými myšlenkami. Bruno již v mnohém předjímá myšlení moderní fyziky a psychologie, ačkoliv "jen" bohapustě spekuluje. Poutající tedy obecně nasazuje pouta poznáním a utahuje je.

Občas Bruno působí spíše jako buddhistický či taoistický zasvěcenec spíše než jako křesťanský mág, i když uznávám, že odkaz na souvislost mezi jeho dělením na svět elementární, nebesky a rozumový a učením o trojím těle trikáji mi přijde samotnému slabý. Snad citát: Kdo nic nemiluje, nemá důvod se bát, můj pocit ospravedlní lépe.

Jinde zase Bruno píše, že: Poutat více lidí je jednodušší než poutat jediného, neboť ten je individualita a neplatí o něm obecné pravdy. Hle, příklad strukturalistického rozlišení mezi jazykem a promluvou, vzdor tomu, že Bruno nepovazuje znak za arbitrární a tvrdí, že hieroglyfy obsahovaly vnitřní, pravou podstatu popisovaných věcí, a proto byly mocnější slov.

... v tomto smyslu toho slova (mág) nepoužívají vzdělanci ani gramatici, nýbrž někteří zakuklení žvanilové, jako ten co sepsal Malleus maleficarum, a ještě dnes jej tak používají všemožní spisovatelé, což si můžeme uvědomit četbou postil a katechismů nevzdělaných a blouznících kněží. Citátem z prvé práce se tak dostáváme ke třetí, ke Kabale pegasovského koně s přídavkem o kyllénském oslu, dílo jehož smyslem je poukázat na obecné rozšíření oslovství po celém světě, vedoucím ke krizi, která zmítá celou společností ve všech úrovních. Hned tedy vidíme, že stále "středověk neskončil" a že "středověk trvá" neboť za podobné satiry se stále dostává nožem pod žebro anebo bombou pod okno. Takže běda tomu, kdo přijde o svého osla!

Z Areopagítova tvrzení, že nevědomost je nejdokonalejší vědou Bruno vyvozuje že Božství je ekvivalentem oslovství. Jelikož je celý tento dialog ve stejném duchu, nemůžeme se snad ani divit konečnému verdiktu, kochejme se raději několika stále živými citáty: Tihle tupci, aby se vyhnuli namáhavému přemýšlení o věcech, aby neprozradili svou netečnost a závist vůči umění druhých, aby vypadali lépe, obvinili přírodu a věci, že se špatně vyjevují.

A po mementu vědeckému vydejme se opět do hájemství filozofie: Osel je nejbožštější zvíře a jeho sourozenec oslovství je soudruhem a sekretářem pravdy. Čímž se vlastně dostáváme i k pedagogice, protože: Pokud tedy bude oslem jen učitel, anebo poučovaný, anebo ani jeden, anebo jimi budou oba zároveň, pak z toho vyplývá, že nelze žádným způsobem zoslovatět. O oslovství tedy nemůže být žádného poznání...

Vydalo Argo v roce 2007.





Diskuze k této recenzi:


Jak se Vám líbila tato recenze?
Oznámkujte jako ve škole
 1     2     3     4     5    Odeslat
Celkem hlasů 1. Z toho průměrné hodnocení: 2.

Bookmark and Share
Knihovnice.cz je na sociálce... ne na úřadu, ale na sociálních sítích. Přidejte se k nám na Facebooku a Twitteru.

Facebook Knihovnice.cz Twitter Knihovnice.cz
Chcete zde
inzerovat?
Napište si o ceník
na adresu
Aktuálně Vám nabízíme
1064 recenzí
  (1012 ohodnocených)
1091 knih
  (963 ohodnocených)
a celkem 30969 čtenářských hodnocení
články pro RSS
Přidej na Seznam

PageRank ukazatel
R e k l a m a
Eisner, Petr - Milující sestra
Titul: Eisner, Petr - Milující sestra
Sleva: 50 % (ušetříte 139 Kč)
Cena: 140 Kč

Prodejte svoje knihy jiným čtenářům v online antikvariátu TrhKnih.cz
Antikvariát mezi lidmi
Zde může být Vaše reklama. Kontakt: reklama@knihovnice.cz
R e k l a m a
Starší kusy
(1) Otcové - dcery, matky - synové
(2) Na hřbetě Itálie
(3) Doppler
Hrdinou příběhu je ke střednímu věku mířící muž jménem Doppler. Úspěšný a pilný člověk, vzorový obyvatel Oslo, který pilně pracuje, pilně se stará o rodinu, pilně dodržuje společenské konvence, ...
Knihovnice.cz podporuje
Rosteme s knihou
Vydavatelství audio knih
Celé Česko čte dětem
Spřátelené weby
© 2004-2019 Alžběta Červená, Radek Červený, Václav Čermák. Všechna práva vyhrazena.
Publikování nebo šíření obsahu Knihovnice.cz je bez našeho výslovného souhlasu zakázáno.


TOPlist
Knižní startér - dejte šanci talentovaným autorům a zajímavým projektům