80 %

Budil, Ivo - Válka Zuluů

Více informací k této knize najdete v detailu
Jak se v posledních letech ztratila Jihoafrická republika ze zpráv, budou asi jména Ulundi, Hlobane, Isandlwana a Eshowe povědomá snad jen hráčům Meierovy Civilizace. Nebyli to však jen oni, koho děsil král Šaka. Ivo Budil zpracoval exotické téma britsko-zulské války v roce 1879, a to notně zeširoka od přechodu bantuských kmenů ke státním útvarům a příchodu evropských osadníků. Překvapivě se obojí zhruba shoduje. Tato spletitá dobrodružství plná mrtvol též zasadil do celosvětových dějin, jejichž následkem tyto události ostatně byly.

Vzdor názvu se jedná o dějiny minimálně tří entit: Britů, Búrů a Zuluů, kromě toho Khoisanů, Ndebelů, Svazijců, a Xhosů. Posledně jmenovaní by si možná zasloužili více prostoru (třeba v jiné knize), neboť jejich devět válek s Velkou Británií je jistě podstatnější číslo než jediná, kterou byli smeteni podstatně známější Zuluové.

Zulský stát se jako i další bantuské státy vynořil z krvavé lázně mfecane/difaqune (hladovění/zničení) způsobené přelidněním. Jeho praotcem byl mtetvský atentátník, který jako Gogongvana utekl do buše s oštěpem v zádech a jako Dingisvajo se vrátil zpět obtěžkán puškou a vizí říše. V ní vyrůstal z nevhodného svazku pošlý Šaka, ponižováním a ústrky zoceleny hromotluk, jehož agresivita a brutalita se staly pověstnými. Šaka získal takový respekt, že v domorodé společnosti prosadil oštěp klva pro boj zblízka a útočný štít. (Jaký to byl výkon vzpomeňte, až uvidíte egyptské feláhy používající motyku s 30 cm dlouhou rukojetí.) Šaka zavedl nový způsob boje (taktika "býčí rohy") i rozdělení společnosti. Zulský stát zvětšil ze 4 na 11,500 čtverečních mílí. Šaka stvořil armádu, jejímž vedlejším nezamýšleným produktem byl národ.

Živoucím neštěstím bantuských kmenů byli Búrové, potomci nizozemských a francouzských kalvinistů, kterým tutéž službu poskytovali Britové. Budil píše, že v jižní Africe se střetly 2 proudy kalvinismu - expanzivní kalvinismus filantropicky-expanzivního mesianismu a introvertní kalvinismus patriarchálně-starozákonního mesianismu - tedy Britové a Búrové. Převzetí Kapska Velkou Británií znamenalo zavedení britských společenských norem. Kupříkladu zrušení otroctví v roce 1833 se hluboce dotklo náboženského přesvědčení Búrů o nerovném postavení ras. Kromě uraženého přesvědčení je britští abolicionisté nechávali i zavírat.

Tento pocit ohrožení "dobrého života"(lekker lewe) vedl část Búrů k hledání nového místa k životu, k Velkému treku (Voortrek). V říjnu 1836 rozdrtili Ndebely u Vaalu a v roce 1838 pobili beze ztráty jediného muže 3,000 Zuluů u řeky Ncome, na počest tohoto výkonu přejmenované na Krvavou řeku. Búrové v Natalu vyhlásili samostatný stát, ale jako mnohokrát později narazili na Brity, kteří nebyli ochotni tolerovat otrokářské výpravy a provokované války vedoucí k nepředvídatelným přesunům obyvatelstva.

Ironií dějin se ničiteli Zulského státu stali Britové, kteří jej zachránili před Búry, a to opět vyprovokovanou válkou. Britové si jižní Afriku vydržovali jako základnu pro předpokládanou válku s Ruskem o Indii. Za tímto účelem požadovala londýnská vláda v oblasti klid, lokální zájmy jednotlivých gentlemanů však byly odlišné. Britové postrádali vůli i prostředky k pacifikaci odbojných Búrů, kteří v letech 1852 a 1854 dosáhli plné nezávislosti Transvaalu a Oranžského svobodného státu. V roce 1876 už Búry v Transvaalu samostatnost tolik nebavila a nechali se ukecat Shepstonem (multikulturální rasista, který stál u zrodu apartheidu, ale neváhal ani trávit psy svým oponentům), aby se stali britskou kolonií. Není překvapením, že vzápětí se 81% Búrů vyjádřilo proti tomuto spojení, a protože Britové hledali viníka i za povstání Griqů, Pediů, Basutů a Xhosů (1878 anexe Transkei), brzy se nalezl viník v zulském králi Cečvajovi. Co na tom, že od roku 1838 žilo KwaZulu s Natalem v míru a Cečvajo i jeho předchůdce Mpede se pokoušeli o nemožné, o appeasement státu založeného na kořistnictví a expanzi, který držel pohromadě jen násilím.

V roce 1878 se Frerovi a lordu Chelmsfordovi konečně podařilo vyvolat válku, kterou bylo třeba rozhodnout rychlým vítězstvím, než ji z Londýna zakáží. Zrovna totiž doznívala rusko-turecká válka a probíhala druhá afghánská válka. Chelmsford naplánoval útok ve třech proudech, sám velel nejsilnějšímu prostřednímu, jehož úkolem bylo dobýt Ulundi. Překvapivě právě tato britská kolona se dopustila chyb - neopevnění tábora a rozdělení sil, které vedlo k největší porážce britských vojsk v 19. století - bitvě u "Čehosi, co se podobá malé chatrči" - Isandlwany. V této bitvě padlo více britských důstojníků než v bitvě u Waterloo a v Evropě způsobila šok. Přesto byly britské ztráty (1329 vojáků a 52 důstojníků) nižší než přibližně 2,000 padlých Zuluů.

Kniha velmi detailně probírá veškerá vojenská střetnutí tohoto prvního tažení do KwaZulu i druhého tažení na jaře 1879, které skončilo porážkou Zuluů u Ulundi, zajetím Cečvaja a rozbitím království. Toto téma je v anglické literatuře stále živé. Budil jej ze své antropologické pozice rozšířil z popisů bitev a politických tahanic na podstatně hlubší studii souvislostí přelévání moci mezi Búry, Brity a domorodými národy, ale také události v jižní Africe zasadil do celosvětových dějin konce 19. století a jejich studium do rámce současných společenských teorií. Kniha tak má ambice být obecnou historií ukazující, jak společnosti fungují v prostředí daném přírodními podmínkami a vnějšími silami, což je bezpochyby poučné, především proto, že o současných sporech se zpravidla nic nezaujatého nedovíme.

Poslední kapitola je věnována osudům aktérů války po jejím skončení. Kromě osudů britských důstojníků a státníků Budil krátce shrnul i dějiny Jihoafrické republiky až k provincii KwaZulu-Natal a zulské straně Inkatha.

Případní zájemci ocení anglické sekce Wikipedie k tématu, zejména mapy. Kniha totiž obsahuje jen mapu bojišť v rámci KwaZulu, přičemž probírané události proběhly na podstatně větší oblasti. Kniha má rejstřík, přehled literatury i cennou obrazovou přílohu, v tomto ohledu pomocné ruky netřeba, naopak bylo by bývalo třeba překladatele anglických veršů, patetické opěvování padlých od Isandlwany a uliční popěvky z dob krymské války snad nemusíme číst v originále!

Vydal Triton v roce 2006.





Diskuze k této recenzi:
Budil, Ivo - Válka Zuluů (příspěvků: 3)


Jak se Vám líbila tato recenze?
Oznámkujte jako ve škole
 1     2     3     4     5    Odeslat
Celkem hlasů 7. Z toho průměrné hodnocení: 1,86.

Bookmark and Share
Knihovnice.cz je na sociálce... ne na úřadu, ale na sociálních sítích. Přidejte se k nám na Facebooku a Twitteru.

Facebook Knihovnice.cz Twitter Knihovnice.cz
Chcete zde
inzerovat?
Napište si o ceník
na adresu
Aktuálně Vám nabízíme
1064 recenzí
  (1012 ohodnocených)
1091 knih
  (963 ohodnocených)
a celkem 31025 čtenářských hodnocení
články pro RSS
Přidej na Seznam

PageRank ukazatel
R e k l a m a
Zde může být Vaše reklama. Kontakt: reklama@knihovnice.cz
R e k l a m a
Starší kusy
(1) Encyklopedie mystiky I.
(2) Píseň Kálí
(3) Malfuria - Tajemství zpívajícícho města
Jak autor píše v jeho krátkém doslovu, příběh se zrodil během pobytu na ostrově Ibiza, jednoho skvostného letního dne. Možná nás pak nemusí překvapovat, že se příběh odehrává ve španělském světě, ...
Knihovnice.cz podporuje
Rosteme s knihou
Vydavatelství audio knih
Celé Česko čte dětem
Spřátelené weby
© 2004-2020 Alžběta Červená, Radek Červený, Václav Čermák. Všechna práva vyhrazena.
Publikování nebo šíření obsahu Knihovnice.cz je bez našeho výslovného souhlasu zakázáno.


TOPlist
Knižní startér - dejte šanci talentovaným autorům a zajímavým projektům