80 %

Budil, Ivo - Válka Zuluů

Více informací k této knize najdete v detailu
Jak se v posledních letech ztratila Jihoafrická republika ze zpráv, budou asi jména Ulundi, Hlobane, Isandlwana a Eshowe povědomá snad jen hráčům Meierovy Civilizace. Nebyli to však jen oni, koho děsil král Šaka. Ivo Budil zpracoval exotické téma britsko-zulské války v roce 1879, a to notně zeširoka od přechodu bantuských kmenů ke státním útvarům a příchodu evropských osadníků. Překvapivě se obojí zhruba shoduje. Tato spletitá dobrodružství plná mrtvol též zasadil do celosvětových dějin, jejichž následkem tyto události ostatně byly.

Vzdor názvu se jedná o dějiny minimálně tří entit: Britů, Búrů a Zuluů, kromě toho Khoisanů, Ndebelů, Svazijců, a Xhosů. Posledně jmenovaní by si možná zasloužili více prostoru (třeba v jiné knize), neboť jejich devět válek s Velkou Británií je jistě podstatnější číslo než jediná, kterou byli smeteni podstatně známější Zuluové.

Zulský stát se jako i další bantuské státy vynořil z krvavé lázně mfecane/difaqune (hladovění/zničení) způsobené přelidněním. Jeho praotcem byl mtetvský atentátník, který jako Gogongvana utekl do buše s oštěpem v zádech a jako Dingisvajo se vrátil zpět obtěžkán puškou a vizí říše. V ní vyrůstal z nevhodného svazku pošlý Šaka, ponižováním a ústrky zoceleny hromotluk, jehož agresivita a brutalita se staly pověstnými. Šaka získal takový respekt, že v domorodé společnosti prosadil oštěp klva pro boj zblízka a útočný štít. (Jaký to byl výkon vzpomeňte, až uvidíte egyptské feláhy používající motyku s 30 cm dlouhou rukojetí.) Šaka zavedl nový způsob boje (taktika "býčí rohy") i rozdělení společnosti. Zulský stát zvětšil ze 4 na 11,500 čtverečních mílí. Šaka stvořil armádu, jejímž vedlejším nezamýšleným produktem byl národ.

Živoucím neštěstím bantuských kmenů byli Búrové, potomci nizozemských a francouzských kalvinistů, kterým tutéž službu poskytovali Britové. Budil píše, že v jižní Africe se střetly 2 proudy kalvinismu - expanzivní kalvinismus filantropicky-expanzivního mesianismu a introvertní kalvinismus patriarchálně-starozákonního mesianismu - tedy Britové a Búrové. Převzetí Kapska Velkou Británií znamenalo zavedení britských společenských norem. Kupříkladu zrušení otroctví v roce 1833 se hluboce dotklo náboženského přesvědčení Búrů o nerovném postavení ras. Kromě uraženého přesvědčení je britští abolicionisté nechávali i zavírat.

Tento pocit ohrožení "dobrého života"(lekker lewe) vedl část Búrů k hledání nového místa k životu, k Velkému treku (Voortrek). V říjnu 1836 rozdrtili Ndebely u Vaalu a v roce 1838 pobili beze ztráty jediného muže 3,000 Zuluů u řeky Ncome, na počest tohoto výkonu přejmenované na Krvavou řeku. Búrové v Natalu vyhlásili samostatný stát, ale jako mnohokrát později narazili na Brity, kteří nebyli ochotni tolerovat otrokářské výpravy a provokované války vedoucí k nepředvídatelným přesunům obyvatelstva.

Ironií dějin se ničiteli Zulského státu stali Britové, kteří jej zachránili před Búry, a to opět vyprovokovanou válkou. Britové si jižní Afriku vydržovali jako základnu pro předpokládanou válku s Ruskem o Indii. Za tímto účelem požadovala londýnská vláda v oblasti klid, lokální zájmy jednotlivých gentlemanů však byly odlišné. Britové postrádali vůli i prostředky k pacifikaci odbojných Búrů, kteří v letech 1852 a 1854 dosáhli plné nezávislosti Transvaalu a Oranžského svobodného státu. V roce 1876 už Búry v Transvaalu samostatnost tolik nebavila a nechali se ukecat Shepstonem (multikulturální rasista, který stál u zrodu apartheidu, ale neváhal ani trávit psy svým oponentům), aby se stali britskou kolonií. Není překvapením, že vzápětí se 81% Búrů vyjádřilo proti tomuto spojení, a protože Britové hledali viníka i za povstání Griqů, Pediů, Basutů a Xhosů (1878 anexe Transkei), brzy se nalezl viník v zulském králi Cečvajovi. Co na tom, že od roku 1838 žilo KwaZulu s Natalem v míru a Cečvajo i jeho předchůdce Mpede se pokoušeli o nemožné, o appeasement státu založeného na kořistnictví a expanzi, který držel pohromadě jen násilím.

V roce 1878 se Frerovi a lordu Chelmsfordovi konečně podařilo vyvolat válku, kterou bylo třeba rozhodnout rychlým vítězstvím, než ji z Londýna zakáží. Zrovna totiž doznívala rusko-turecká válka a probíhala druhá afghánská válka. Chelmsford naplánoval útok ve třech proudech, sám velel nejsilnějšímu prostřednímu, jehož úkolem bylo dobýt Ulundi. Překvapivě právě tato britská kolona se dopustila chyb - neopevnění tábora a rozdělení sil, které vedlo k největší porážce britských vojsk v 19. století - bitvě u "Čehosi, co se podobá malé chatrči" - Isandlwany. V této bitvě padlo více britských důstojníků než v bitvě u Waterloo a v Evropě způsobila šok. Přesto byly britské ztráty (1329 vojáků a 52 důstojníků) nižší než přibližně 2,000 padlých Zuluů.

Kniha velmi detailně probírá veškerá vojenská střetnutí tohoto prvního tažení do KwaZulu i druhého tažení na jaře 1879, které skončilo porážkou Zuluů u Ulundi, zajetím Cečvaja a rozbitím království. Toto téma je v anglické literatuře stále živé. Budil jej ze své antropologické pozice rozšířil z popisů bitev a politických tahanic na podstatně hlubší studii souvislostí přelévání moci mezi Búry, Brity a domorodými národy, ale také události v jižní Africe zasadil do celosvětových dějin konce 19. století a jejich studium do rámce současných společenských teorií. Kniha tak má ambice být obecnou historií ukazující, jak společnosti fungují v prostředí daném přírodními podmínkami a vnějšími silami, což je bezpochyby poučné, především proto, že o současných sporech se zpravidla nic nezaujatého nedovíme.

Poslední kapitola je věnována osudům aktérů války po jejím skončení. Kromě osudů britských důstojníků a státníků Budil krátce shrnul i dějiny Jihoafrické republiky až k provincii KwaZulu-Natal a zulské straně Inkatha.

Případní zájemci ocení anglické sekce Wikipedie k tématu, zejména mapy. Kniha totiž obsahuje jen mapu bojišť v rámci KwaZulu, přičemž probírané události proběhly na podstatně větší oblasti. Kniha má rejstřík, přehled literatury i cennou obrazovou přílohu, v tomto ohledu pomocné ruky netřeba, naopak bylo by bývalo třeba překladatele anglických veršů, patetické opěvování padlých od Isandlwany a uliční popěvky z dob krymské války snad nemusíme číst v originále!

Vydal Triton v roce 2006.





Diskuze k této recenzi:
Budil, Ivo - Válka Zuluů (příspěvků: 3)


Jak se Vám líbila tato recenze?
Oznámkujte jako ve škole
 1     2     3     4     5    Odeslat
Celkem hlasů 7. Z toho průměrné hodnocení: 1,86.

Bookmark and Share
Knihovnice.cz je na sociálce... ne na úřadu, ale na sociálních sítích. Přidejte se k nám na Facebooku a Twitteru.

Facebook Knihovnice.cz Twitter Knihovnice.cz
Chcete zde
inzerovat?
Napište si o ceník
na adresu
Aktuálně Vám nabízíme
1064 recenzí
  (1007 ohodnocených)
1091 knih
  (957 ohodnocených)
a celkem 30471 čtenářských hodnocení
články pro RSS
Přidej na Seznam

PageRank ukazatel
R e k l a m a
Kmenta, Jaroslav - Boss Babiš
Titul: Kmenta, Jaroslav - Boss Babiš
Sleva: 35 % (ušetříte 105 Kč)
Cena: 194 Kč

Prodejte svoje knihy jiným čtenářům v online antikvariátu TrhKnih.cz
Antikvariát mezi lidmi
Zde může být Vaše reklama. Kontakt: reklama@knihovnice.cz
R e k l a m a
Starší kusy
(1) Dům
(2) Naučné stezky a trasy. Praha a Středočeský kraj
Kniha však bude čtenáři nápomocná už v přípravné části výletu, tedy při plánování, kde vyrazí. V obsahu nalezne abecedně seřazeny všechny popisované stezky. Nezbývá, než vybrat podle místa, délky, ...
(3) Lid Rudého oblaka
Knihovnice.cz podporuje
Rosteme s knihou
Vydavatelství audio knih
Celé Česko čte dětem
Spřátelené weby
© 2004-2017 Alžběta Červená, Radek Červený, Václav Čermák. Všechna práva vyhrazena.
Publikování nebo šíření obsahu Knihovnice.cz je bez našeho výslovného souhlasu zakázáno.


TOPlist
Knižní startér - dejte šanci talentovaným autorům a zajímavým projektům