Kniha Příběhy obyčejného šílenství je soubor třiceti čtyř povídek Charlese Bukowského. Spolu s knihami Zápisky starého prasáka a Nejkrásnější ženská ve městě (ta má vyjít ještě letos) tvoří takzvanou "prasáckou trilogii". Název je to poměrně výstižný.
Texty pocházejí z konce šedesátých a začátku sedmdesátých let minulého století, tedy z doby, kdy byl Bukowski v nejlepších letech, dá li se to tak říci vzhledem k jeho často proměnlivé sociální situaci. Řeší se tu všechno možné. Zážitky z vězení, řemeslo spisovatele, sex, sázení na koně, ženy, sex, alkohol, drogy, sex ale hlavně život samotný. Bukowski nám nabízí pohled na americkou společnost pěkně ze zdola. Pokud možno z toho úplného dna, ale vůbec to není na škodu.
Ač sám odmítal své zařazení do Beatgeneration, přece jen tam asi tak trochu patří. To vycítí každý. Pro mě osobně se tu jasně nabízí srovnání s králem beatníků Jackem Kerouacem. I když se Kerouac asi hodně snažil o spontánní a necenzurovanou tvorbu, Bukowski jde mnohem dál a Kerouaca nechává daleko za sebou v prachu Na cestě. Bukowski je spontánnější, lidštější, kritičtější, vtipnější a pro mě i uvěřitelnější.
Kniha je plná vulgarismů a leckoho to tak může odradit. Bohužel je to autorův styl a má své jednoznačné oprávnění, vzhledem k tomu co jím popisuje. Ale tahle kniha si mě nezískala tím, že je vulgární, drsná nebo snad rádoby vtipná. Všechny povídky, i když jsou velice krátké, mě zcela vtáhly do sebe a za chvíli mě zase propustily a já se cítil bohatší. Mají v sobě ono "něco", ono těžko definovatelné "cosi". Cítím, že to tam je a díky Charlesi Bukowskemu za to, že mi to předal. Nenechte se odradit puritány, čtěte Bukowskeho, protože on za to stojí. A právě proto ode mě dostala tato skvělá kniha absolutní hodnocení, jinak by to prostě nešlo přátelé.
