Kniha je sbírkou fejetonů, které vycházeli v šedesátých letech v losangelských novinách Open City (Otevřené město). Tedy před začátkem jeho spisovatelské dráhy. Protože ve svých fejetonech reagoval na aktuální události a problémy nejen amerického života, je jejich složení velmi různorodé. Bukowski píše o karbanu, sebevraždě, Dubčekovi a roku 1968, atentátu na prezidenta Kenedyho a samozřejmě o sexu. Literární podoba fejetonů je proti všem psaným i nepsaným zásadám tohoto literárního žánru, ostatně i proti zásadám správné stylistiky. Tak například Bukowski zásadně ignoruje velké písmena na začátcích vět, pravděpodobně nevěřil, že to je potřeba. Uvažuje pomocí selského rozumu, žádné náročné intelektuální pochody nečekejte, ale o to je to přitažlivější.
Tato knížka je hold nejen Bukowskému, ale i beatnické generaci, jejímž představitelem Bukowski byl. Je také hold americké svobodě slova, někoho může šokovat otevřenost a porušování morálních a etických zásad. Ovšem Charles Bukowski tohle uměl podat nenuceně, přirozeně, s vulgární noblesou. Ze začátku jsem se bál, že mě s postupem času začne opakování vulgárností a obscénností nudit, ale čím více jsem se knížkou probíral tím více mě to bavilo. Dokonce bych i řekl, že Bukowského forma je vhodná právě pro tento literární žánr. Vřele doporučuji.
