Že jsou drogy svinstvo ví každé malé dítě, ale málokdy se člověk dostane k informacím takřka z první ruky. Nahý oběd nám je servíruje na plísní porostlém podnose a celé je to dost nehezká podívaná. Tahle kniha vznikala přímo při drogovém opojení a je to vidět. O ději se zde prakticky mluvit nedá. Celá kniha je série šílených obrazů zfetovaného malíře, díky metodě střihu se dění neustále přesouvá z jednoho místa do druhého a kdo se v tom vyzná, je nejspíš také blázen. Není to čtení pro citlivé povahy, podíváte se až na hranici možného (a nejspíš i za ní), ale asi toho nebudete litovat. Tahle kniha je hlavně o prožitku a o předání pocitů. Budete se muset hodně soustředit, možná se i chvílemi nutit číst dál, na konci toho všeho vyjdete zmatení.
Burroughs napsal za svůj život mraky knih (např. Feťák, Teplou, Nova Express a další), ale Nahý oběd už asi zůstane jeho knihou nejdůležitější, v Americe byl za ní popotahován po soudech, jeden čas byla úplně zakázaná a dnes je z ní uznávané dílo.
Nebudu vám nic nalhávat, kniha je to zajímavá, ale velice náročná na čtenáře a nevím, jestli se k ní ještě někdy vrátím. Nutí hodně přemýšlet a na to už dnes není moc času nebo snad ne? Já o ní přemýšlet ještě dlouho budu.
