Jarda Cervenka je světaznalý Čechoameričan, jeden z mnoha emigrantů neslavného roku 1968. Procestoval pět světadílů a velký zájem o národy i jednotlivce velmi ovlivnil jeho literární tvorbu. Povídky tohoto světem protřelého profesora genetiky, publikujícího zejména odbornou literaturu, sbírají jedno literární ocenění za druhým. I proto jsem si Dámy bruselských nocí nechtěla nechat ujít. A byla jsem doslova nadšená.
Cervenka skutečně rozumí lidem, o kterých píše. Českého čtenáře, který se byl nejdále někde na jihu Evropy opékat na slunci, zcela jistě zaujmou zasvěcená vyprávění z Japonska, Afriky nebo z prostředí severoamerických Eskymáků. Neméně atraktivní je také pohled na Prahu očima "uprchlíka", dnes už tedy spíše návštevníka, než domorodce. Je to jako kdybyste se po třiceti letech vrátili do babiččiny chaloupky, kde jste v dětství trávívali prázdniny.
Aby ale nedošlo k omylu, v této skvělé sbírce nenaleznete cestopisné povídky jako takové. Námětem pro ně totiž není pouhé putování světem, ale lidé, jejich pocity a životní osudy; i když stále jakoby očima cestovatele. Dočtete se o přátelství mezi lidmi i mezi člověkem a zvířetem, bude Vám dovoleno nahlédnout do nejchudších chýší i do překrásných paláců, do nebe i "pekla". Žádné téma není tabu, ani útlak a lidská omezenost, ani prodejná láska, ani nemoci a smrt. Co znamená pro Inuitu ulovit krále zimy, ledního medvěda nebo jak popsat tak prostou a zároveň jediněčnou událost, jako je úsměv, to vše se dozvíte, když uposlechnete mého doporučení a poběžíte si pro Cervenkovi povídky do knihkupectví. Raději co nejdříve.
Dámy bruselských nocí nejsou zrovna čtení do tramvaje. Tyto povídky jsou hlavně materiálem k zamyšlení. Pokud se necháte, přimějí Vás k dlouhému dumání po každé povídce. A nechte se, protože to je ten nejlepší způsob, jak si tuto úžasnou knihu opravdu užít.
| nápověda
