Mohlo by se zdát, že životopisná monografie o životě a zrůdných činech nacistického zločince Adolfa Eichmanna bude obžalobou a jednou z dalších senzacechtivých publikací, které se objevily vždy, když byl dopaden další z mnoha nacistických pohlavárů, ukrývajících se před spravedlností (nejčastěji za oceánem). V případě objemné knihy Eichmann: Jeho život a zločiny je tomu jinak. Kniha překvapí už obálkou, z níž se usmívá pohledný modrooký muž v uniformě SS. Jeho klidný úsměv a dobrácky přimhouřené oči jsou v přímém kontrastu s černou obálkou a obsahem knihy. Autor Adolfa Eichmanna neobžalovává, nesoudí, snaží se objektivně vylíčit život a zločiny "odborníka na židovské záležitosti". Zároveň popírá teze vědců, publicistů, ale i zainteresovaných laiků, kteří se po roce 1961, kdy byl Eichmann zatčen, snažili získat podrobné informace o jeho zločinech, často těch, které sám nespáchal, jen proto, aby uspokojili poptávku veřejnosti a knižního trhu po senzacích. Eichmann byl totiž až do roku 1960, kdy ho v Argentině vypátrala tajná policie jako spokojeného muže-otce, žijícího plnohodnotným rodinným životem, pouhou neznámou figurku, ukrytou ve stínu "slavnějších" lidských bestií.
Soudní proces s Eichmannem v Izraeli měl netušící svět informovat o "konečném řešení židovské otázky". O vnitřním chodu Říše a fungování nacistického "byrokratického aparátu" se toho za necelých dvacet let od války nevědělo mnoho a Eichmannovy lži a vytáčky vše ještě více zamlžily. Izraelské soudní líčení a následně vydané popularizující publikace vypodobnily Eichmanna zcela zavádějícím způsobem jako byrokrata-vraha, plánujícího od psacího stolu, rozháranou bytost s nešťastným dětstvím.
Autor na základě nedávno objevených dokumentů a znovurevize výpovědí svědků vyvrací v době studené války preferovaný názor o přímé spojitosti zločinců typu Eichmanna, "kolečka ve státní mašinerii", s totalitními režimy, ať už s nacistickými nebo komunistickými. Současný vývoj ve světě totiž potvrzuje Cesaraniho domněnku, že genocida se neomezuje pouze na totalitní režimy.
Devět kapitol dokumentuje život jedné z klíčových postav "konečného řešení", seznamuje čtenáře s dětstvím a mládím Adolfa Eichmanna, rekapituluje profesní dráhu, kterou urazil v rámci nacistických struktur od "odborníka na emigraci" až po "odborníka na fyzickou likvidaci - židovskou genocidu". Jednotlivé kapitoly jsou uvedeny krátkými ukázkami sugestivních výpovědí buď samotného obžalovaného nebo svědků u soudu v Jeruzalémě.
Cesaraniho mimořádně podnětné pojednání uvádí na pravou míru Eichmannovy skutky. Přesto Cesarani vyvozuje, že byly Eichmannovi v Jeruzalémě přiřčeny i zločiny, které nespáchal. Svět si tak o něm a o jeho konání utvořil absurdně zkreslené povědomí. Eichmannova role v říšském aparátu tak zůstávala objektivně nezhodnocená a nadále nezodpovězená.
Jisté je, že se provinil a za své provinění byl popraven. Cesarani ukazuje, jak se celkem obyčejný člověk mění ve zločince. Naštěstí "Boží mlýny vedou pomalu, ale jistě".
