Když jsem vzal knihu poprvé do rukou, už samotný název i grafická úprava obálky mi nějak podvědomě říkali, že půjde asi o něco jiného, než je člověk u moderních fantasy příběhů pro mládež zvyklý. Všechny ty akce, mírně okořeněné násilím, slangové výrazy a podobně v této knize moc nenajdete, nebo snad v odlišném vyznění. Příběh vychází z jakési šablony klasické anglické dobrodružné tvorby pro mládež. Styl mluvy, postavy, prostředí, to vše je tak trochu jako z edwardovské Anglie, přestože se většina příběhu odehrává v dnešní době. (Většina příběhu se odehrává v dnešní době, ale protože jedním z námětů knihy je možnost cestování v čase, tak zbývající část se odehrává právě v edwardovské Anglii.) Osobně ale spatřuji největší rozdíl od knih tohoto typu v absenci humoru. Ať už vezmete tituly jako Harry Potter, Řada nešťastných příhod, tituly od J. Wilsonové či E. Colfera, vždy je nezanedbatelným prvkem knihy humor, často populární tzv. šibeniční. V "Tajemství muzea" na humor nějak nezbylo místo. Tento prvek ale autor částečně nahrazuje postavami, které jsou v jeho popisu více než podivínské. Jako příklad jmenujme postavy manželů strýčka Josiho a tety Melby. On malý a tlustý, růžolící mužíček, ona vysoká a kostnatá, s účesem jako pudinková mísa. K této dvojici ještě patří jejích zvířecí mazlíček, krysa jménem Plankton. A takových postav a postaviček najdete v příběhu povícero, např. mluvící vycpaná zvířata ze Scatterhornova muzea, místa, které je středobodem celého příběhu.
Co je námětem knihy? Hrdinou je jedenáctiletý Tom Scatterhorn, jehož otec, a posléze i matka, zmizeli v opuštěných dálavách Mongolska při hledání záhadných brouků či jeden druhého. Proto musí vánoční prázdniny strávit u podivného strýčka Josiho a tety Melby, dědiců a správců přírodovědného Scatterhornova muzea v městečku Dragonportu. Skomírající a pusté místo plné pelichajících vycpaných zvířat zažilo svoji slávu před sto lety v době založení slavným lovcem a dobrodruhem sirem Henry Scatterhornem. Kolem historie muzea se stále točí legenda o velkém safíru, který tu snad sir Henry měl schovat. A jak postupem času malý Tom zjišťuje, je tu ještě jedno tajemství, které láká podivná individua k muzeu ještě více. Tajemství slavného preparátora Augusta Catchera má v sobě moc jako od Boha.
O příběhu se dá vcelku říci totéž, co se říká u kvalitních vín, že s postupem času zrají a jsou lepší a lepší. Obdobná slova mě totiž napadala i u této knihy. Po pomalém rozjezdu, kdy se s prominutím dalo přeskakovat odstavce, se s každou další kapitolou přidávalo na tempu a akčnosti.
Na podzim 2009 by v angličtině měl vyjít další příběh Toma Scatterhorna pod názvem "The Hidden World: The Remarkable Adventures of Tom Scatterhorn".
V překladu Jany Jašové vydalo nakl. Argo v roce 2009.
