Hned na začátku knihy se v autorově poznámce můžete dočíst: "Tato kniha a řada, kterou otevírá, není předchůdcem ani následovníkem knih předchozí odyseje, nýbrž k nim stojí v jistém smyslu v pravém úhlu není pokračováním ani vylíčením dějů předešlých - vychází z podobných předpokladů, ovšem přistupuje k nim z jiného směru." Další stránky dávají poznámce za pravdu - můžeme tu sice najít hned několik podobností s Odyseou, zejména v pozadí příběhu, hlavní linie děje se ale ubírá zcela jiným směrem.
Nejprve tedy k těm podobnostem. Oko času začíná také v dávné historii, na počátku vývoje člověka. Jen Ten, jenž hledí na měsíc byl nahrazen opočlověkem ženského pohlaví, jménem Ta, která hledá. V obou knihách najdeme na Měsíci základnu Clavius, i když v Oku času nehraje významnou roli a je spíše jen zmíněna. Černé monolity pohlcující světlo nahradily "Oči" - stříbřité koule, které naopak světlo odráží, vznášejíce se nad zemí.
Co se postav týče, nesetkáme se samozřejmě jen s Tou, která hledá, ale třeba i s Rudyardem Kiplingem, britskými vojáky z 19. století, Alexandrem Velikým nebo Čigischánem. Trochu nesourodá společnost, co říkáte? Zvlášť pokud Vám prozradím, že všichni jmenovaní vystupují tak nějak pospolu, v jedné době (viz dále). Hlavními hrdiny jsou členové posádky helikoptéry OSN: Bisesa Duttová, Casey Othic a Abdikadir Omar a kosmonauti z vesmírné lodi Sojuz: Anatol Konstantinovič Krivalapov (Kolja), Sabel Jonesová a Musa Chiromanovič Ivanov (Který z autorů asi ty krkolomná jména vymýšlel?); všichni z roku 2037.
A jak se tedy vlastně všichni sejdou v jednom příběhu, když je spolu dělí propast času? Bůh (nebo Oči?) ví proč, je totiž Země během krátké chvíle roztrhána na kousky a složena zpět v Zemi novou, každý kousek z jiné epochy. Počasí a vlastně i celá planeta se se situací těžko vyrovnávají, podmínky k životu se zhoršují i pro těch několi tisíc lidí, kteří katastrofu "přežili". K tomu všemu se s proměnou Země objevily ony Oči. Vznášejí se téměř nehybně prakticky všude. Co jsou zač a kdo s jejich pomocí sleduje časovou skládanku? Po nezbytném "rozložení sil" se zbytky civilizace vydávají na dlouhou pouť, každý z jinéhou kouta Asie, ale všichni směřují k Babylonu. Za jeho hradbami se cosi skrývá, něco, co vydává jediný radiový signál na Zemi...
Jako Clarkův obdivovatel jsem se na tuto novou knihu moc těšil, bohužel jsem z ní nakonec měl poněkud rozporuplné pocity. Co mě například úplně nadchlo byly detailní popisy prostředí a chování v armádách Alexandra i Čingischána, ovšem celkově se podle mého názoru Oko s Odyseou nemůže vůbec srovnávat. Ale ono napsat kultovní sci-fi sérii se může i tomu nejlepšímu z nejlepších povést jen párkrát za život. A Odysea i Ráma už byly napsány. Ani tak si ovšem nenechám ujít další díly Oka času.
