René byl vždycky problémový, ale co se vrátil z Konga, problémů jaksi přibývá. A hlavně mrtvých přibývá. To je venkově nezvyklé. Ne, že by lidé na venkově neumírali, ale umírají všedně, rozhodně ne s modrou pěnou u huby.
Claus staví na protikladech. Vlámsko, to je poklidný venkov a tuhá katolická morálka: Dočista nahatý ve vlámské televizi? To není možné. Podezíravost k cizákům: Ačkoliv je francouzsky a my přece neplatíme poplatky za rozhlas, aby se v něm propagovala nepřátelská řeč. Občas nepříjemné vzpomínky z války, hlavně u těch, kteří se nepostavili na tu správnou stranu. Vlámsko, to je Belgie a té patří Kongo.
I Kongo je venkov, ale ne poklidný, nýbrž šílený svět klanové a koloniální války, dětských válečníků a bezuzdné bestiality. - Asi desítku jsme jich tenkrát postříleli ... Na druhý den jsme v chatrči, co sloužila za místní krám, viděli na prodej jejich lebky a pohlavní orgány. Když se taková lebka zakope na zahradě, přinese to obchodní úspěch. - V Kongu se vlámský svět míru střetává s konžským světem války, či spíše konžský svět války otevírá dveře do temného světa Vlámska.
Nejsou to jen "válečné hrůzy" Konga, Claus je mistrem hrůzného detailu. Sexuální obchody dospívajících dívenek, šikana, bizarní osudy a příhody. (Na jednom místě píše, že Vlámové chodí do lesa na houby.) Figury či spíše figurky skrývající tu něco z války, tu násilné útoky na příbuzné, výstřední zájmy. Řekněme, že Claus umí překvapit. Ne nadarmo se při hodnocení tohoto díla psalo o tou dobou aktuální aféře Marca Detrouxe.
Nebýt konkurenční recenze sám bych nevěděl, že záhadnou nemoc zavlekla do kraje místní mlékárna. Pokud to ovšem nebude nějaká fámy, protože nevím, proč by měly při krvácení slinivky zmodrat sliny. Nicméně ilustrace Clausova stylu je to vzorná: Dva řádky ztracené v textu, které mění rozuzlení příběhu. Pokud je přehlédnete, či povolíte v pozornosti, dočtete jinou knihu. Co vše má význam v plkání venkovanů U Pokličky? Co je slovní vata a co přelomová informace? Ne nadarmo v tomto románu hledali výklad všech podstatných událostí belgické společnosti posledních sto let. Možná je to podobenství o vině, možná rozbor kolonialismu anebo hospodské fámy.
Hugo Claus je velká postava moderní nizozemské literatury, o čemž svědčí i doslov v knize. Nahlédnete-li do autorova životopisu, zjistíte, že Clausův život je manifestem jeho barokního stylu i námětů. Zdáli vznosné fasády a ušlechtilé city, však dojdete-li blíže, štuk opadávající z dřevené náhražky mramoru. Sice z maloměstské rodiny tiskaře, ale přesto v roce a půl odložen do kláštera, ze kterého se mohl na studium gymnázia vrátit domů.
Vydala Paseka v roce 2005.
| nápověda
