"V srdci země" (orig. In the Heart of the Country, 1977) byl jeho druhý román, za který získal hlavní literární cenu JARu CNA Literary Award (kterou autor získal už třikrát), a který byl v roce 1985 v USA zfilmován. Je to ale také moje první nahlédnutí pod pokličku autorových spisovatelských dovedností, a musím přiznat, že jsem přes jeho světovou slávu přílišné povědomí o jeho tvorbě a stylu neměl. Dokonce jsem k tomuto dílu přistupoval s jistou obavou, protože jeho jméno spíše patří do akademických kruhů. Už po otevření této rozsahem ne příliš obsáhlé knihy zaujme netradiční styl psaní po číslovaných kapitolách. Jakoby to připomínalo deníkové zápisky hlavní hrdinky příběhu, vlastně bezejmenné staré panny z ovčí farmy uprostřed (ničeho?) jihoafrické savany. Při čtení je zapotřebí vzít v potaz už nakladatelem avizované motto na přebalu: "Miluje ho, nebo nenávidí? Dcera, nebo milenka? Sen, či skutečnost?" Obzvláště poslední věta (sen, i skutečnost) vystihuje celý příběh asi nejvěrněji. K tomuto netradičně pojatému příběhu je třeba přistupovat především s velkou mírou fantazie. Příběh vypráví žena, která žije svým osamělým životem neatraktivní, přímo snad nehezké ženy uprostřed velké farmy, jakoby zcela odříznuté od okolního světa. Jediná bytost, snad i jediný kontakt s realitou, je její otec. Měla sice matku, ale ta zemřela, měla macechu, měla sourozence, ale všichni odešli či zemřeli. Zde si čtenář nemůže být objektivitou zcela jistý. Pro ni existuje pouze otec, drsný a mlčenlivý tvor, ke kterému snad hledá nějakou cestu sblížení. Ale snad má z něj i strach, snad ji dokonce i sexuálně zneužíval. To vše je právě zahaleno rostoucím pomatením, či snad duševním kolapsem hrdinky, která si ani sama nedokáže vybrat, co od něj a od sebe vlastně chce. Jen ona a on, a dvojice černých (otroků) dělníků, to je celý svět, který nás v ději čeká. A s postupem času se tento počet zmenšuje, ale my už si nemůžeme být zcela jistí, jestli je to pravda, jestli odešli, jestli zemřeli. Celá mysl hrdinky už nedokáže ani odlišovat realitu od snu.
Pokud bych mohl tento velmi sugestivní příběh nějak charakterizovat, jsou to především emoce, které jsou tou hlavní hybnou sílou v celém díle. Autorovo vyobrazení duševní či snad psychické degenerace lidské mysli, je vskutku mistrovské. Když přistoupíte na autorovu hru, čeká vás opravdový čtenářský koncert.
V překladu Edity Drozdové (v knize chybně Drahomíra Michnová) vydalo v roce 2009 nakl. Metafora.
