Už několikrát jsem narazil na problém, v čem se liší žánry detektivka a thriller. A nikdy jsem se nedohledal jasné odpovědi. Sám jsme si nakonec určil rozdíly v tom, že detektivka je záležitostí policejního vyšetřování, kdy trestný čin už proběhl a my jako čtenáři jsme pak svědky, jak se detektiv či vyšetřovatel pomocí dedukce, náhody či moderních forenzních metod dopátrá pachatele. Thriller pak používá de facto stejných podmínek, ale my čtenáři jsme i svědky zločinů, a to ve většině případech brutálních vražd (sérioví vrazi, pedofilové, sexuální maniaci, atd). Vidíme brutální masakry a vidíme i do vrahovy duše, známe jeho duševní pochody a pohnutky. Jako v románech "Mlčení jehňátek", "Mesiáš" či dílech J. Deaveryho. A pokud bych tedy kalkuloval s tímto rozdělením, pak "Temnota" spíše inklinuje k termínu detektivka.
Přestože detektivky nejsou moje oblíbené tituly, v tomto případě jsem příběhu zcela propadl, a nad jeho stránkami jsem pobýval do velmi pozdních hodin. To jak díky výborně postavenému příběhu, tak díky hlavnímu hrdinovi této knihy a vlastně celé série - soukromému vyšetřovateli jménem Elvis Cole. Je to sympatický bývalý voják, nyní soukromý vyšetřovatel, který se po Los Angeles prohání ve své Corvettě z roku 1966, a jehož vyšetřovací metody se často pohybují už za hranicí legálnosti. V čemž mu často sekunduje jeho spolupracovník Joe Pike.
V tomto příběhu se jedná o případ sériových vražd žen, které policie není schopna vyřešit. Do doby, než se v jednom domě najde mrtvola Lionela Byrda, který má v klíně album s fotkami umírajících, zavražděných žen z nevyjasněných případů. Policie má vše hned jasné, pachatel se našel a nad svými činy zpytoval duši a vystřelil si mozek z hlavy. Problém je v tom, že z jedné z těchto vražd už byl jednou obviněný, ale právě Cole dokázal jeho nevinu. Nyní ho policie a média chtějí nařknout, že jen díky jeho zásahu zbytečně zemřely další nevinné dívky. A je tedy jen na něm, aby svoji pravdu obhájil.
Jak je tedy vidět, příběh je obsahem atraktivní a napínavý, ale přitom se slabší nátury nemusí bát často přehnaně krvavých a brutálních popisů zločinů. Cole pak musí případ skládat kousek po kousku, hledat jednotlivá svědectví a skutečnosti. Přitom se ale nejedná o suchopárné vyšetřování jako u inspektora Colombo, Cole musím být neustále ve střehu, protože mu někdo jde po krku. Případ se neustále vyvíjí, vyšetřování neustále naráží na další překvapení a lži, dostává se do prostředí "nedotknutelných", a pak opět změní směr, až zcela nečekaně vyvrcholí úplně z jiného úhlu. Cole musí nejednou využít svých fyzických schopností, své odhodlanosti, aby i přes značný risk dokázal svoji pravdu. Ale tím nejneobvyklejším je konec, který vlastně odhalí vraha, ale přitom se už nedozvíme PROČ, proč to dělal, co ho motivovalo. Spravedlnosti bylo učiněno zadost, stačí. Možná to někomu může připadat jako velké minus knihy, ale i takto nevyjasněná příčina v Craisově podání vyzní zcela logicky.
Tento vskutku čtivý, a především logiku i smysl nepostrádající příběh, vydalo v překladu Viktora Faktora nakl. Metafora v roce 2009.
| nápověda
