Michael Crichton je opravdu výborný vypravěč, což dokazuje právě jeho popularita. Snad žádnou jeho knihu nešlo nedočíst (tedy kromě "Pohotovosti", předlohy k TV seriálu). Má vždy zajímavou a napínavou zápletku, velmi čtivý styl, a především dokáže velmi věrohodně popsat problematiku. Čtenář je většinou zcela přesvědčen o reálnosti děje, o jeho možné technické či vědecké uskutečnitelnosti. Vždyť kolik rozruchu i na akademickém poli zbudila jeho slavná kniha "Jurský park".
Stejně tak je tomu i v případě "Příští". Kniha se ale možná více než genetickým výzkumem a vývojem zabývá především právními dopady a důsledky této činnosti. Americké právo je často velmi nepřehledné, samé precedenty a dodatky, a v případě takové věci, jako je kód lidského genomu se dá očekávat, a vlastně se už děje, zuřivá právní válka. Je fakt, že přes všechnu znalost problematiky autor předložil možné krajní důsledky genetické války v právním a patentním systému. Děj pojednává až o extrémní možnosti novodobého otroctví na základě patentového vlastnictví určitého lidského genu či typu buňky.
Přes všechnu čtivost ale kniha má určitá negativa. Myslím, že hlavně je to ta až extrémní varianta výsledků genetických pokusů. Přiznejme si, že mluvící papoušek žako, který s vámi komunikuje zcela běžně o smyslu života, či o tom, kde chce jet a proč, dovede počítat, prostě při setkání s tímto ptákem by se určitě i bláznivý Američané zarazili. Stejně tak šimpanz s lidskými geny, který mluví, logicky myslí, ale přesto vypadá jako méně ochlupená opice, by nemohl bez rozruchu chodit do základní školy a žít v maloměstě jako postižené dítě. A to nemluvím o tom, že tento výsledek tajného genetického pokusu někdo jen tak odvede z přísně strážené vládní laboratoře, a nikdo se po něm neshání.
To má za následek ještě jeden fakt, a to je zbytečná roztříštěnost děje. Kniha nemá vlastně jednu hlavní dějovou linii. Autor možná pro větší nastínění různorodosti možných problému spojených s touto tématikou z knihy udělal jakýsi kaleidoskop příběhů vždy nějak byť okrajově propojených s genetikou a jejím možným praktickým dopadem do našeho života.
Těžko nějak hodnotit knihu, která i přes zjevné nedostatky v logice čtenáře stejně nutí hltat děj až do pozdních nočních hodin. Možná kdyby z knihy udělal opravdu spíše science fiction, více by ji to pomohlo. Přesto si myslím, že Crichton stejně jako další super hvězdy 80.-90. let minulého století, jako Stephen King či Tom Clancy, jsou už za vrcholem své tvorby, možná si svou další tvorbou spíše kazí své kultovní postavení. Ale vždy tu jsou výjimky. Kniha "Příští" ale podle mne do ní nepatří.
