80 %

Culianu, Ioan Petru - Dualistické gnóze Západu

Více informací k této knize najdete v detailu
Dualistické gnóze západu je komplikovaná kniha, což si hezky ilustrujeme už na jejím názvu. Objevuje se v něm slovo gnóze, avšak v úvodu se dočteme, že se autor hodlá zabývat "západními dualismy". Načež znejistíme a uleví se nám, když si o pár řádků níže přečteme, že tím jsou myšleny gnostické systémy, Markión, manicheismus, paulikiánství, bogomilství, a katarství. Autor vyhledal dualistické mýty až k přírodním náboženstvím. Zapálené sledovače opoziční cesty ovšem zchladí popřením úplné kontinuity středověkých herezí. Ostatně, datované historii je věnována jediná kapitola, zbytek knihy se striktně zabývá strukturalistickými rozbory mýtů.

Autor knihy, Ioan Petru Culianu prožil intelektuálně bohatý, leč krátký život. Po odvážných komentářích politického dění v porevolučním Rumunsku byl popraven ranou do týla přímo na University of Chicago (první podobný případ v USA po 60 letech!). Pro tuto knihu je podstatnější, že byl žákem a spolupracovníkem Mircey Eliadeho. V úvodu se Culianu hlásí k Lévi-Straussovi, avšak dále v textu o něm píše: ...vynikal tím, že si neustále protiřečil, přestože zvolil nesprávné východisko, nerozpakovat se a pustil se do rozboru variant mýtu, i když to nemá s fonologií nic společného. Nicméně strukturalistou zůstává, což čtenáři připomenou i diagramy dobře známe právě z Lévi-Straussových knih.

Culianu přichází s tezí, že dualismus je druh náboženství. Dualismus, jakožto historicko-náboženská kategorie má skutečně své vlastní mýty, které jsou pouze "dualistické". Za obecně podstatný rys považuje poznání existence dvou sil, které stvořily svět. Takto může hledat dualismus až do hloubi šamanských systémů, kde se objevují dvojice stvořitelů - sourozenců. Za gnostického démiurga považuje trickstera (v řecké mytologii jsou jimi Deméter a Prométheus). Tento koncept je objev Culianuovy skupiny.

Úhelným kamenem celé knihy je pochopitelně antická gnóze. Rozčepýřený strom neformalizovaných církví či spíše skupin je ovšem také nejsložitější částí, jakkoli je pečlivě zpracována. Culianu člení gnózi na mnoho druhů, považuje jej spíše za skupinu náboženství než za věrouku jedinou a člení ji i na tři hrubá vývojová období. Pro dělení používá zásadní gnostické mýty: mýtus o Matce (Sofii) a mýtus o vychloubačném a nevědomém Démiurgovi, jejím synovi. Culinau velmi málo užívá jména sekt, mnohá dokonce považuje na moderní konstrukty (např. setovci), při klasifikaci používá prostě jména gnostických spisů, většinou objevených v Nag Hammádí. Jediný správný popis gnosticismu je takový, který říká, že gnosticismus představuje skupinu dualistických soustav, které často pracují současně s mýtem o tricksterce a s mýtem o tricksterovi a které právě tak často dualisticky interpretují mýtus biblické Geneze.

V konvenční formě mýtu Jaldabaóth (syn Sofie) a jeho synové - archonti tvoří člověka jako nápodobu pravého Adama stvořeného Otcem (Sofie, opravdovým Bohem), ten se nad tímto stvořením ustrne a pošle mu vlastní dech, rozum a světlo. Archonti to poznají a stvoří mu tělesné tělo a přidají temnotu, žádostivost a zkaženého ducha (kvintesenci astrálních mocností, která způsobuje poddanost osudu, astrologii). Archonti a andělé zvěrokruhu a planet působí strašlivou silou, která vychází z magie. Ježíš je potrestá tím, že je srazí do 1. sféry, která se otáčí šest měsíců tam a šest měsíců zpátky, čímž ruší moc astrologie.

V dějinách myšlení nenajdeme hnutí, jež by zarputileji bránilo lidskou individualitu proti světu. Ačkoliv stvoření duše a zkaženého ducha popisuje už Platón v dialogu Timaios, gnóze neuznává dobrotu stvoření. Neuznává antropický princip. Autor shrnuje základní teze této revoluční představy: Ekosystémová inteligence pokud existuje, má podřadnou kvalitu (démiurg). Svět, není-li naprosto špatný, je zbytečný produkt z démiurgova podvědomí. Člověk svým stvořením obelstil stvořitele (démiurga), nebyl však stvořen pro tento svět a ani tento svět nebyl stvořen pro člověka. Ve svém bytí proti světu, není nad tento svět povznesen. Ovšem, jak opět upomíná autor, gnóze je udivuje mírou systémové tolerance. To plyne i z výše jmenovaných tří etap vývoje gnostického mýtu. Vývoje od různice mezi stvořiteli světa, která ještě nemusela být soubojem dobra a zla, přes vypjaté antikosmické období a démonizaci Stvořitele až po tendenci ke smíření prokladů a ospravedlnění Démiurga a jeho světa.

Počátek gnóze jakožto hereze hledali a nacházeli teologové u Šimona (Mága) ze Samáří. Tento, z Bible známy samaritán sepsal nedualistický spis v němž Bůh je dobrým démiurgem, zatímco andělé terorizují svět zákonem, který stvořili. V knize je označen za protognostika a autor souhlasí s tím, že hledání rannějších gnostiků bez nových pramenů je nesmyslné. Vlastní vývoj gnóze je zachycen hlavně v komplikování mýtů. Největší myslitelé žili ve 2. století, kdy se již katolická církev vůči nim vymezovala. Později odsouzený Origénés sepsal sérii listů proti valentinovské gnózi, aby přivedl do lůna církve zpět svého bohatého přítele. Sám Valentínos byl kandidátem na papeže. Valentinovci a basileidovci vynaložili velké úsilí k ospravedlnění Boha Starého zákona, kterého gnostici obyčejně považovali za démiurga, ne-li přímo za knížete temnot. Proplétání gnostiků, heretiků a pravověrných je obecně netriviální.

Právě gnostici se považovali za zbožný výkvět křesťanstva kráčející po úzké stezce apoštolské askeze. Kromě obyčejně jim vyčítaného antikosmismu (proti světu), antisomatismu (proti tělu) vyčnívali enkratismem (škodlivou askezí, hlavně odmítáním sňatků a plození dětí). V teologické rovině gnostici převážně nevěřili v tělesnou podstatu Ježíše (doketisté) - buď jej považovali za osobu později Bohem adoptovanou nebo za tvořenou přímo božskou substancí. Často byli vegetariány. Není proto divu, že gnostické skupiny časem mizely a nevytvářely konveční církve. Ale, počty nespokojených, pro které svět nebyl rajským místem byl stále vysoký, v Římské říši se jednalo zejména o ne-Římany navyklé na moc - Řeky, Egypťany. V Egyptě gnóze přetrvávala do 4. století. Zjištění, že svět není dobrý vede k jeho odmítnutí a hledání dobrého světa božího.

Představoval-li gnosticismus v různých svých podobách dosti pesimistickou vizi, pak je jistě překvapivé, že se nalezl jediný člověk - Markión ze Sinópy, který dokázal přemítáním nad Biblí stvořit vizi ještě výrazně pesimističtější. O době pak svědčí to, že ve druhém století jeho paralelní církev hrozila převálcovat tu, kterou dnes považujeme za pravověrnou. Pro gnostiky jsou Bůh i člověk na světě cizinci, kdežto pro Markióna člověk zde na světě cizincem není, není zde ve vyhnanství a nezaslouží si ani Království boží. Kristus je jen darem. Dobrý bůh nemá žádnou transcendentální souvislost se stvořeným světem, je opakem hmoty. Démiurg je jen prostředníkem, není vyloženě zlý. Kristus nesoudí, seslal jej dobrotivý Bůh a z pekla vysvobodí ty, kteří neuznávali nemilosrdnou spravedlnost démiurga a nesloužili mu.

Podobně výrazné postavení zastávalo učení proroka Máního - manicheismus, který se rozšířil až do Číny, kde jeden chrám dosud stojí. Manicheismus užívá mnoho Markiónových úvah, je také antijudaistický - Bůh Starého zákona je Saklas, velký archón hypostáze krále temnot a stvořitele člověka, nikoliv však démiurg, stvořitel světa. Démiurg není špatný, je to živý duch, jemuž je prokazována úcta (na rozdíl od gnostiků). Ačkoliv svět není dobrý, jeho zánik (osvobození světla) bude šťastná událost. Struktura světa je projevem moudrosti aiónů světla, i když jej nestvořili. Dokonalý manichejec se snaží žít v pokoji s celou přírodou. Ví, že všechno v ní přispívá k triumfu světla. Člověk je smíšen, neustále v sobě musí hledat, co pochází z duše a co pochází z těla. Nepřítel doufal, že ukřižoval Spasitele, ale na kříž byl přibit sám kníže temnot.

Další skupinu představuje byzantská sekta paulikiánů (vrchol v 7. století), jejíž učení obsahovalo dualismus, doketismus a popření transsubstance. Tito striktně antinomističtí dualisté byli původně nakaženi markionismem, pak se vyvíjeli sami pomocí prostředků, které byly právě při ruce a navíc v prostředí nepříliš intelektuálním. Autor zde odmítá komplikované teorie o sektách proměňujících se napříč stoletími a o složitých ideologických výpůjčkách.

Byl-li Culinau rychle hotov s paulikiány, pak s ostatními středověkými heretiky se nebude trápit déle: Dle bogomilů ďábel ovládá nižší patra světa, démiurg tvoří obraz světa božího z prvků, které už tu byly a dokonce i se skrytou boží pomocí (je to vlastně stále ortodoxní představa, neboť církev nepopírá vliv ďábla na svět). Bogomilství je pseudodualistické. Bosenská církev je radikální variantou origénismu kombinovanou s manicheismem a od základů přepracovaným bogomilstvím a je radikálně dualistická.

Podobné dvojí dělení platí i pro katary na Západě (povšimli jste si, že víceméně až teď se dostáváme na západ zmiňovaný v názvu knihy?) Církev Concorezzo vychází z bogomilství a tudíž pseudodualismu. Desenzano jsou radikální dualisté hlásící se k neznámé církvi v Dragovici. Tento svět je peklo a jiný není. Svobodná vůle není, nemá ji ani Bůh. Tento svět neskončí, poslední soud už se konal a nebude se opakovat. Peklo, oheň a věčné zatracení jsou na tomto světě a nikde jinde. Bývalý cisterciák Jan z Lugia pro církev Desenzano dokazoval, že nemůže existovat systematická, nedualistická teodicea, protože Bůh je vševědoucí a pak není dobrý, nebo je dobrý, a pak není vševědoucí. Culinau považuje radikální katarství za deformaci origénismu 5. století. Okcitánské katarství 14. století už není radikální, navazuje na lombardskou církev z Bagnola. Za nejzajímavější na katarství autor pokládá práce Jana z Lugia: Buď zlo pochází z dobra, a pak tedy dobro není dobré a zlo - navzdory všemu - není tak zlé; nebo jsou zlo a dobro odděleny a dobro je dobré a zlo je špatné.

Culinau se domnívá, že mýty západních dualistů jsou synchronní. Šiřiteli těchto mýtů byli nebojácní lidé, kteří pro ně často obětovali i svůj život. Avšak jejich oběti ve jménu dualismu nebyly "zbytečné" nic z toho, co nutí člověka přemýšlet není marné, neboť jen tak se odhalí slabá místa zdánlivě neotřesitelných a věčně platných pravd.

Poslední kapitola je věnována gnostickým konceptům v moderní kultuře. Komunistický manifest je apokalypsa kapitalistické společnosti. Je zde ovšem patrné, že silnými slovy kolem sebe seká rád každý, a tak čteme, že Voegelin považoval puritány za protikřesťanské hnutí maskované za ultrakřesťnaství, dílo Jana Kalvína je gnostický korán a profesionální revolucionář je gnostický aktivista. Culinau staví do protikladu ke gnosticismu nihilismus, hlavně existencialismus. Celou moderní historii uzavírá: Vždy někdo vyrukuje s geniálním požadavkem "přirozeného zákona" dělícího na dobré a špatné. A tak se mýtická debata točí pořád dokola.

Vydalo Argo v roce 2008.





Diskuze k této recenzi:


Jak se Vám líbila tato recenze?
Oznámkujte jako ve škole
 1     2     3     4     5    Odeslat
Celkem hlasů 1. Z toho průměrné hodnocení: 1.

Bookmark and Share
Knihovnice.cz je na sociálce... ne na úřadu, ale na sociálních sítích. Přidejte se k nám na Facebooku a Twitteru.

Facebook Knihovnice.cz Twitter Knihovnice.cz
Chcete zde
inzerovat?
Napište si o ceník
na adresu
Aktuálně Vám nabízíme
1064 recenzí
  (1006 ohodnocených)
1090 knih
  (956 ohodnocených)
a celkem 30175 čtenářských hodnocení
články pro RSS
Přidej na Seznam

PageRank ukazatel
Pachman, Richard - Kdokoliv
R e k l a m a
Woodová, Maryrose - Nepolepšitelné děti ze sídla Ashton: Utajená obrazárna
Titul: Woodová, Maryrose - Nepolepšitelné děti ze sídla Ashton: Utajená obrazárna
Sleva: 35 % (ušetříte 98 Kč)
Cena: 180 Kč

Prodejte svoje knihy jiným čtenářům v online antikvariátu TrhKnih.cz
Antikvariát mezi lidmi
reprint původního vydání cca 1000 stran receptů a pracovních postupů.
Kuchařská škola M.B.Svobodové
Zde může být Vaše reklama. Kontakt: reklama@knihovnice.cz
R e k l a m a
Starší kusy
(1) Fakta v pozadí případu Roccamatiových z Helsinek
(2) Dharmoví tuláci
(3) Očima tchyně
Kniha je v pevné vazbě s veselým a trefným přebalem, obsahuje přes 120 stránek a 33 krátkých fejetonů. Ilustrace podtrhují vtipnost textu. Nabízím dvě krátké ukázky: "Pak se divte, že se o tchyních ...
Knihovnice.cz podporuje
Rosteme s knihou
Vydavatelství audio knih
Celé Česko čte dětem
Spřátelené weby
© 2004-2016 Alžběta Červená, Radek Červený, Václav Čermák. Všechna práva vyhrazena.
Publikování nebo šíření obsahu Knihovnice.cz je bez našeho výslovného souhlasu zakázáno.


TOPlist
Knižní startér - dejte šanci talentovaným autorům a zajímavým projektům