Je to vyobrazení anglické školy, zde tedy konkrétně Drtičovy základní školy. Jak sám název nastiňuje, jedná se o velmi specifickou základku. Její zvláštností je paní ředitelka, slečna Kruťáková. Už podle volby jmen možná tušíte, o jakou paní ředitelku půjde, a jak to tedy v takové škole asi chodí. Do boje s touto britskou mistryní v hodu koulí se dá drobná holčička Matylda, naše hlavní hrdinka, která právě nastoupila do první třídy slečny Dobrotové. Matylda je sice malá a drobná dívenka, ale má jedno velké tajemství, které nikdo z její ignorantské rodiny nechce akceptovat (otec podvodný prodavač ojetin, matka platinová blondýna sedící stále na bingu a brácha nudné ucho. A k tomu se jmenují Kazisvětovi.) Matylda je génius. Sama se naučila číst, psát a počítat, v pěti letech už měla načtenou celou anglickou klasiku a zpaměti umí v mžiku vypočítat téměř jakýkoliv matematický příklad. Odepsaná rodiči, protože nemiluje televizi, se na školním dvorku seznamuje se světem - jak v něm přežít a jak si přitom co nejméně natlouci nos. Ví, že jedinou její zbraní proti nepřátelům (tedy rodině a ředitelce), je pouze její intelekt. Na tom je založené jedno z kouzel celé knihy. Matylda je sympatická už tím, že Dahl ji vykreslil jako malou, drobnou, ale přesto čertovsky chytrou holčičku, která není žádný andílek, a ví jak si spravit náladu na potupení svých nepřátel.
Nebyl by to tedy Dahl, kdyby své nápady a myšlenky nedovedl až do absurdity. Vždyť krásně to v některém místě vysvětluje ředitelka Kruťáková, která tvrdí, že za své chování vůči dětem (které nazývá hromadou smetí či odpornými bradavicemi) ji nic nehrozí, protože postupuje ab absurdum. Nikdo z dospělých by přece nevěřil, že ředitelka vyhazuje děti z oken, že s nimi metá do dálky jako s koulí, že je věší za vlasy do vzduchu atd.
Je to příběh, který je jakoby založen na pohádkových principech, jenž autor pouze převedl do modernějšího hábitu. Nemůžeme sice tvrdit, že má klasický pohádkový závěr, kdy by dobro zvítězilo a zlo by bylo poraženo. Zde bych tvrdil, že dobro zvítězilo a zlo se jen odsunulo škodit o kousek dále.
Autor vytvořil kouzelný a humorný, místy dojemný příběh, který mohou číst všichni čtenáři od 9-99 let. Na přitažlivosti příběhu má svůj podíl i překlad, který je stejně jako u knihy "Jirkova zázračná medicína" výsledkem práce Jitky Herynkové. A stejně jako u "Jirky" i zde dokonalý požitek z četby doplňují výborné ilustrace Quentina Blakea.
Vydalo nakl. Euromedia - Knižní klub 2007.
| nápověda
