80 %

Demetz, Peter - Dějiště: Čechy

Více informací k této knize najdete v detailu
Čechy jsou dějiště sbírky novějších esejů bohemisty Petera Demetze. Jedná se převážně o texty lingvistické nebo literární, ovšem i ty ukazují tam, kam zbytek sbírky, k dějinám Čechů a dějinám Čech a potažmo Česka. Posledně uvedené v sobě nese mefistotelskou kličku - dějiny Čech v sobě obsahují sjednocení dějin Čechů, Němců, Židů a možná i dalších národů na tomto území. Doufám, že později vyplyne, že Demetz je jaksi předurčen k takovýmto přemítáním.

Vysoké hodnocení Demetze jakožto člověka i bohemisty vyjádřila už na křtu této knihy Meda Mládková Kniha samotná je pak uvedena předmluvou Karla Schwarzenberga, která i v ukázce pokračuje nadmíru zajímavým a neotřelým tématem spekulací o pražském jidiš. Z eseje lze vybrat minimálně dva zásadní poznatky. Za prvé, Roman Jakobson učinil nejpozoruhodnější pokus vytěsnit jidiš z rané pražské tradice. Druhý poznatek je podstatně překvapivější: české glosy v hebrejských rukopisech jsou o sto let starší, než veškerá psaná stará česká literatura.

Esej druhý je zasvěcen tématu podstatně oblíbenějšímu (alespoň v jistých kruzích), Bernardu Bolzanovi. Demetz sleduje jeho nelehké životní osudy - zde Vlastní životopis Bernarda Bolzana - a třenice s ostatními buditeli, ale ukazuje opět něco výjimečného. Tvrdí, že Bolzano předjímá de Saussura i Pražský lingvistický kroužek. Ono předjímání mělo vycházet z arbitrárnosti znaku, čehož ilustrací by mohla být bizarní typografická chyba v tomto článku: filosofických je vysázeno jako "řlozořckých".

Následujícího příspěvku k Benešovým dekretům jsem se opravdově obával, ale musím konstatovat, že mne Demetz překvapil, i když z jeho vývody nesouhlasím. Začíná se zde rýsovat jeho světočára, již pevnost by mu mohl praktický každý (nejen nějaký imaginární leckdo) závidět. Jako gymnazista se v roce 1938 přihlásil k Národní gardě, v roce 1948 byl v průvodu studentů rozehnán Lidovými milicemi... Snad jen útržek z jeho života polovičního Žida v pražském knihkupectví v roce 1943 se tomu vyrovná. A dodejme i, že v mnohém předčí. Nezbývá proto než doufat, že si Demetz přece jen najde čas na slibované paměti, jichž je stať předběžnou částí.

Až Fibichova Šárka ukazuje problém textu k Benešovým dekretům. Autor nevěří na národ, je to dle něj fikce průmyslové revoluce... Je to k pláči, po sérii balkánských genocidních válek, po osobních zkušenostech s národnostním čištěním pohraničí, Demetz stále tvrdí, že průmyslová revoluce rozeštvala lidi, kteří se zjevně snesli jenom proto, že bez továrny by pomřeli hlady... V pohledu na osobní kapitoly v tom vidím právě osobní příspěvek, Demetz právě jako člověk, který může snadno přepínat mezi českou, německou i židovskou identitou nedokáže pochopit, že ostatní to nemohou dělat také. Ale v tom to právě je, kolikrát si člověkem, tolikrát máš dovolenou a nikdo nechce, aby jí jiní měli třikrát tolik.

V onom eseji o Fibichovi šlo o to, že se obával, aby nebyl považován za plagiátora nebo následovníka Wagnera. Zde se mi podařilo, při úročení vědomostí z Eddy, nachytat Demetze na starogermánských švestkách, které česal přímo na Yggdrasilu! Sigurd neodpoutal Sigrdrif od stromu, ale rozťal začarované brnění a nebyla to dívka nýbrž valkýra. Pravdou však zůstává, že Vlasta pak připomíná Brunhildu.

Popravdě řečeno, nemohu komentovat práci Walter Benjamin jako čtenář Adalberta Stiftera, protože jsem nečetl ani jednoho z nich. Následující je standardní - překvapivá: Jiří Orten před smrtí za okupace překládal Rilka.

Urzidilovi říkali u Demetzů Uřídil, čímž se přehoupneme k dalším národnostním úvahám v prostoru Čech. Autor si zde povšiml zajímavé věci, česká hymna jako jediná končí otazníkem: "Kde domov můj?", podobně jako kniha Jób.

Chceme-li být úplně kompletní, pak národnostní tření zmíní na případě Čechů a Židů ještě případ Siegfrieda Kappera, jemuž se za života podpory od českých kulturních veličin nedostávalo, ovšem Neruda po Kapperově smrti sepsal nekrolog a nikdy dříve ani od Čechů ani od Němců se mu nedostalo tak veliké slávy.

Veskrze překvapivý soubor, ať už životními historkami samotného autora nebo jeho lingvisticko-literárními rozbory. Nejde sice o oddechové čtení, ale příznivce historie by nemělo nechat chladnými.

Vydala Paseka v roce 2008.





Diskuze k této recenzi:


Jak se Vám líbila tato recenze?
Oznámkujte jako ve škole
 1     2     3     4     5    Odeslat
Tato recenze ještě nebyla hodnocena.

Bookmark and Share
Knihovnice.cz je na sociálce... ne na úřadu, ale na sociálních sítích. Přidejte se k nám na Facebooku a Twitteru.

Facebook Knihovnice.cz Twitter Knihovnice.cz
Chcete zde
inzerovat?
Napište si o ceník
na adresu
Aktuálně Vám nabízíme
1064 recenzí
  (1012 ohodnocených)
1091 knih
  (960 ohodnocených)
a celkem 30899 čtenářských hodnocení
články pro RSS
Přidej na Seznam

PageRank ukazatel
R e k l a m a
Prodejte svoje knihy jiným čtenářům v online antikvariátu TrhKnih.cz
Antikvariát mezi lidmi
Zde může být Vaše reklama. Kontakt: reklama@knihovnice.cz
R e k l a m a
Starší kusy
(1) Přehled statistických metod zpracování dat
(2) Dharmoví tuláci
Novela Dharmoví tuláci vznikla jako nepřímé pokračování veleúspěšné knihy Na cestě, vlastně si jí vyžádal sám nakladatel a Jack Kerouac souhlasil. Skutečně zde najdeme mnoho podobných scén jako v Na ...
(3) Dopisy v nevratných lahvích
Knihovnice.cz podporuje
Rosteme s knihou
Vydavatelství audio knih
Celé Česko čte dětem
Spřátelené weby
© 2004-2019 Alžběta Červená, Radek Červený, Václav Čermák. Všechna práva vyhrazena.
Publikování nebo šíření obsahu Knihovnice.cz je bez našeho výslovného souhlasu zakázáno.


TOPlist
Knižní startér - dejte šanci talentovaným autorům a zajímavým projektům