Ráda chodím na návštěvy. Je tam všechno zdarma. Narvu se jednohubkami a jahodami se šlehačkou a všechno zapiji minimálně dvěma litry bublinkové limonády. Pak si odskočím na WC a jen tak z luxusu spláchnu dvakrát. Je to zdarma. Ani na chviličku nemám pocit promrhaných peněz. To je důvod proč miluji návštěvy...eh...potom samozřejmě proto, že s přáteli popovídáme /touto cestou bych chtěla pozdravit Krátké, ke kterým chodím obzvláště často/. Návštěvy jsou prostě krásné. Přesto je tam jeden takový malinký moment, kterého se děsím a to, když jeden z hostitelů šáhne do skříně a vytáhne takovou bednu a s rozzářenou tváří řekne: Podíváme se na fotky? A je to. Maminka v plenkách, tatínek v plenkách, dědeček za mlada, babička těhotná, strýček v první třídě, teta po autohavárii, sestřenice u Pražského hradu...jedna jednohubka...a dále...rodina u krbu, rodina bez Franty, rodina s Josefem, Franta na lodi, Josef na břehu...A já se snažím nezklamat, kývám hlavou, směji se a pořád říkám: No, to snad ne...to je krása...ale neříkej...opravdu dědeček nosil takové košile...no teda...
A něco úplně stejného jsem pocítila u knihy "Pravé domácí". Ivanka a Jiří Devátí se rozhodli ukázat celému národu krabici plnou fotek. Je to krásné, že malinký tříletý Jiříček byl chytrý a hrál si s autíčkem - po pravdě řečeno, kdyby to byl můj syn, tak z toho budu mít obrovskou radost, že dělá: Bzzzm bzzzm...ale vzhledem k tomu, že to je jakýsi Jiříček před 55 lety, nedokázala jsem u toho projevit až takové nadšení. Samozřejmě jsou tam kousky, které mají své kouzlo, podobně jako některé fotky v těch domácích krabicích - to jsou takové ty záchytné body - na příklad Ivančino vyprávění z Realistického divadla, kdy ve hře Cyrano z Bergeracu, její kolegyně Zdena hrála v kostýmu i s ramínkem...dobře tak u toho jsem se i usmála...
Ale Devátým vyvolání tohoto pocitu odpouštím.
Důvod číslo 1. Moje babička, která miluje Ivanku Devátou a má od ní všechny knížky a vystřihuje si všechny fejetony, které Ivanka napíše...tak babička z téhle knihy naprosto šílí a směje se u každé věty a je naprosto nehraně nadšená. Ale v tom to je, že babička s Ivankou mají už něco za sebou a přece jenom tahle "literární bedna fotek" rodiny Devátých jí je mnohem bližší.
A důvod číslo 2. Na začátku knihy nám na straně 5 Ivanka a Jiří posílají krásný dopis, kde nám oznamují, že tahle kniha není pro nás, ale pro jejich potomky. Což je dobře, že to víme takhle napřed. A až tedy vstoupíte do obchodu a budete si chtít koupit tuhle knížku nejprve si přečtěte jejich úvodní dopis, ať víte do čeho jdete. Nakouknete totiž do úplně cizí rodiny, s cizím obsazením "Pravé domácí" pohody.
A já jdu tuhle knížku zabalit a poslat mé tetě. Ta má Ivanku totiž taky moc ráda. A pak si dám jednohubku a pak jahody a pak...
| nápověda
