80 %

Diamond, Jared - Kolaps

Více informací k této knize najdete v detailu
V posledních letech se vyrojila řádka knih zabývajících se zhrouceními společností a systémů. Patrně pod vlivem hollywoodské filmové produkce a postmileraristického eschatismu se snažíme hledat příznaky úpadku na každém rohu tiše se tetelíce představou, že to budeme právě my, kdo bude umírat poslední na troskách posledního mrakodrapu ve scéně svým patosem hodné stříbrného plátna. Nicméně, raději se nepošklebujme, neboť v Tolstého románech nalezneme blouznivce v očekávání konce světa spící v rakvích a vidíte, do pekla to opravdu neměli daleko! Nadto jsou kolapsy či rozpady stejnou přirozenou součástí světa jako počátky a vzniky. Proto vzhůru do nich! Patrně nejrozsáhlejší spis na toto dekadentní téma sepsal popularizátor nad jiné, autor několika zásadních knih, které svého času bořily mantinely, jako byl například Třetí šimpanz nebo Pulitzerovou cenou za ověnčené Osudy lidských společností, Jared Diamond.

Dnes, po sedmnácti letech ředitelování WWF si především povšimneme, že si Diamond dává více než dobrý pozor, aby se o nějaký ten mantinel neopřel více, než je politicky zdrávo. Neznamená to ovšem, že by se z něj stal sjezdový řečník umně vyplňující svou hodinku, dvě dojemnými "ehm" a "tudíž", což ostatně můžete ověřit sami sledování jeho přednášky (v původním zněmí s titulky). Diamond si stále dovolí napsat, že Indiáni Anasazi propadli v úpadku své civilizace kanibalismu, ale pravda je, že až po slovním tanci o tom, kterak to neznamená, že by si jich nevážil. Rovněž jeho příspěvky k tématu nadnárodní koncerny a příroda svědčí o tom, že názory má realističtější než většina zavilých aktivistů.

Kniha má zajímavou koncepci a je podnětné sledovat, jak se mu podařilo pospojovat dříve samostatné články dohromady. Procesy, kterými si dřívější společnosti podkopávaly své vlastní základy, když poškozovaly své životní prostředí, bychom mohli rozdělit na osm kategorií, praví se v úvodu, ve kterém autor určí také čtyři nové hrozby hrozící lidstvu:

  1. Změna klimatu způsobená lidmi (ano, je to alarmista).
  2. Hromadění toxinů v prostředí.
  3. Nedostatek energie.
  4. Úplné využití fotosyntetické kapacity Země.

Takto teoreticky vystrojen se autor vypraví na jednotlivé společnosti. Postupuje přitom nadmíru zajímavě, začíná totiž popisem Montany, kterou zná z vlastní zkušenosti. Vypočítává místní podmínky, problémy starousedlíků, nedávné změny, ekologické problémy a zátěže. Místy je to čtení, že vstávají vlasy na hlavě hrůzou a člověk má pocit, že není-li Montana peklem, pak je určitě předpeklím. Závěrem ale autor konstatuje, že Montana je vlastně jeden z nezdravějších amerických států. Je to cenná připomínka, že problémy jsou všude a dopředu není jasné, co je opravdu ten zásadní, limitující problém a co je bouře ve sklenici vody. Nicméně to, že starousedlíci dělnických profesí musí žít v karavanech, protože zbohatlíci odjinud vyhnali ceny do nedosažitelných výšek je alarmující podle mého více, než oteplování a pokles hladiny spodní vody dohromady. Podobně jsou na tom farmáři - traktor stál před 50 léty dvě krávy, zatímco dnes 25 krav. Navíc si na smrad z kravínů stěžující kalifornští důchodci, kteří si ranče druhdy zakoupili právě kvůli bukolickým scenériím s kravičkami (a to po americky, tedy žalobami).

Po této rozšířené předmluvě Diamond rozebírá pět společností, které se zhroutily. Ve všech případech se jedná o společnosti na svou dobu velice rozvité, ale zahnané osudem na snadno poškoditelná území či přibývající nad schopnosti krajiny. Diamond přitom píše, že mnohde neměli čerství osadníci žádné zkušenosti z novým terénem, což katastrofu urychlilo. Nepropadá tak líbivé lži, že někde jsou holt lidi zodpovědnější. Pracovní a sociální étos bezpochyby hraje nezanedbatelnou roli, ale staří Keltové a Frankové by na Velikonočním ostrově také nezaložili malou Francii, ale převážně pomřeli hladem pár desítek let po posledním stromu, stejně jako Polynésané. Duch Osudů lidských společností tak zní i touto knihou.

Po Velikonočním ostrově dojde na Mangarevu a její hospodářské kolonie na Hendersonu a Pitcairnu. Magnarevu odlesnili a přelidnili, což se vyřešilo následnou válkou, ale obě nesoběstačné kolonie mezitím stačily vymřít. Rozbory polynéského stavování přinášejí perličku (ke které se dnes už nikdo moc chtít hlásit nebude), že v padesátých letech byl v britských vědeckých kruzích ještě dobře známý recept na laboratorní krysu na smetaně.

Opačné ostrovy, to jest oázy vláhy v pouštích severozápadu USA, představují kultury puebel. Nejznámější kultura Anasaziů se patrně vlivem přelidnění zhroutila a zbývající obyvatelstvo se rozešlo do okolní krajiny, kde přispělo ke genezi Hopiů a Zuñiů. Opuštěná sídliště by přitom byla bývala uživila třetinu předkatastrofické populace, přesto po pádu kulturního jádra odešli všichni. Vysvětlení taktových nečekaných událostí poskytuje jednak kapitola o současné Montaně, jednak příklady známé z historie. Podobný osud v jiných kulisách a s důrazem na vzájemné střety zastupují Mayové (představují varování, že zhroucení může postihnout i ty nejpokročilejší a nejtvořivější společnosti). V souvislosti s Mayi autor píše o 208-letých cyklech sucha spojených se sluneční aktivitou, takže jeho přístup k oteplování není zcela doktrinální.

Následující tři kapitoly popisují památníček ochlazování - grónské Nory. Expanzi Vikingů zahájil objev Faerských ostrovů a vydrancování kláštera Lindisfarne roku 793. To udělalo válečnictví reklamu. V roce 1066 naopak dostali Vikingové natlučeno v Anglii i ve Vinlandu od Indiánů a boom nájezdů ustal. Z norských kolonií je ekologicky nejzdevastovanější Island, půda je lehký sopečný prach, který po spasení trávy odnese vítr. Nory navyklé na těžké půdy Norska a Anglie to zaskočilo. Přesto obyvatelstvo Islandu přežilo - bylo jich málo a ostrov byl velký. Obyvatelům Grónska nezbyla žádná půda k obdělávání a v posledním tažení se přidaly i útoky Inuitů od nichž se doktrinálně utuhlí Vikingové odmítli cokoli naučit. Celkem záhy, celá staletí před vymřením grónských osad, vyhnali Vikingy z Vinlandu Indiáni.

V jediné kapitole jsou shrnuty tři úspěšné společnosti, které se ekologické katastrofě, zpravidla za cenu nemalých obětí vyhnuly. Jsou to Japonci šogunátu Tokugawa, melanésané z Tikopie a Papuáni z Novoguinejské vysočiny. To je Diamondova srdeční záležitost, na Nové Guineji prožil několik let a o domorodcích hovoří vždy jen v superlativech. Papuánci zdomácnili taro, jamy, banány a cukrovou třtinu. Vynalezli hnojení kompostem a střídání plodin. Před 1200 lety začali pěstovat les - přesličníky (železné dřevo) - který dokázal uspokojit potřebu dřeva ve společnosti.

Další oddíl se zabývá současnými společnosti. Prvý příklad je genocida ve Rwandě, kterou autor považuje za jasný důsledek přelidnění. Dokládá okres, kde žil jediný Tutsi a při jejich pronásledování bylo zabito 8% obyvatelstva. Druhý příklad je Haiti kontra Dominikánská republika. Diamnod je zde až nepoliticky nekorektní konstatováním, že Haiti nemá prakticky žádnou šanci na lepší budoucnost (a to bylo před zemětřesením). Ještě nečekanější je jeho závěr z celé kapitoly. Po shrnutí činnost dominikánského diktátora Balaguera, který neváhal poslat na nelegální dřevorubce armádu s mačetami a na milionářské vily v národním parku buldozery, přiznává, že diktatury jsou v zavádění environmentalistických opatření mnohem úspěšnější než demokracie, respektive demokracie jsou téměř neschopné taková opatření zavést.

Něco chmurných vizí pak schytá i Čína., ale ta v průběhu tisíciletí ukázala, že vydrží leccos. O to zajímavější je pár ukázek australského hospodářství. Zástupci toho tureckého ze známého úsloví by se chytali za hlavu a řvali hrůzou. Prakticky bezlesá Austrálie těží dřevo na štěpky a za 7 USD/t je vyváží do Japonska, kde z nich udělají papír za 1000 USD/t. To, že do roku 2006 bylo stále dotováno mýcení buše na dočasné pastviny je jen posledním hřebíčkem, kterým tuto truhlu rychle zatloukám.

Cílem knihy pochopitelně nebylo líčit ty, kteří přežili a ty kteří nepřežili, a pak si zoufat. Cílem bylo lidi popíchnout k podpoře udržitelného hospodářství. Jak již bylo řečeno, Diamond hovoří o koncernech. Upomíná, že Chevron vyrobil ze svého ropného claimu nejlépe udržovanou rezervaci na Nové Guineji (rebelie proti jiné těžařské firmě v novoguinejské provincii Bougainville stála za válkou, která trvala šest let a těžaři se poučili) i že těžba kovů je mizerně placená a v posledních 25 letech nepokryje ani investiční náklady.

Skutečným vrcholem je líčení vzniku a vítězství nátlakových skupin, které prosadily nezávislé auditování těžby dřeva a rybolovu. Forest Shepardship Council dosáhl takových úspěchů, že se vyrojilo mnoho pseudocertifikátů. Nepřekvapí, že automatickou regionální certifikací "ekologizovalo" své dřevařství Rakousko. Podobnou certifikaci aktivisté vybudovali v oblasti rybolovu. Závěrem autor přiznává, že kniha je koncipována jako propagandistická: Ekologicky šetrné, dlouhodobě ekonomicky výnosné využívání zdrojů musí požadovat spotřebitelé. Výrobci vyrábějí pro peníze, ti to dobrovolně neudělají. Cituje příklad Henryho Forda, který v roce 1919 prohrál soud s akcionáři, kteří jej vinili z mrhání, poněvadž zvýšil minimální mzdu na 5 USD/den, i když nemusel.

V tomto ohledu představuje Diamond vzácný příklad nového ekologického aktivisty, který nehodlá realizovat své koncentráčnické vize pouličním terorem a totalitními instrumenty, ale důsledně požaduje zodpovědného, samostatně se rozhodujícího občana, který volí k přírodě šetrnější řešení, byť je dražší. Z čehož plyne, že potřebuje lidi, kteří mají prostředky, nikoli mukly zválcované zelenými polpotovci. Proto mu odpouštím pokoutní, poloutajené narážky na Lomborga bez uvedení jeho jména (kolem strany 676), jakož i bájení o planých vizích Římského klubu, které se ve skutečnosti nikdy nenaplnily, spojené s odsuzováním předpovědí Juliana Simona.

Vydala Academia v roce 2008.





Diskuze k této recenzi:
Diamond, Jared - Kolaps (příspěvků: 0)


Jak se Vám líbila tato recenze?
Oznámkujte jako ve škole
 1     2     3     4     5    Odeslat
Celkem hlasů 2. Z toho průměrné hodnocení: 1.

Bookmark and Share
Knihovnice.cz je na sociálce... ne na úřadu, ale na sociálních sítích. Přidejte se k nám na Facebooku a Twitteru.

Facebook Knihovnice.cz Twitter Knihovnice.cz
Chcete zde
inzerovat?
Napište si o ceník
na adresu
Aktuálně Vám nabízíme
1064 recenzí
  (1006 ohodnocených)
1090 knih
  (956 ohodnocených)
a celkem 30177 čtenářských hodnocení
články pro RSS
Přidej na Seznam

PageRank ukazatel
Pachman, Richard - Kdokoliv
R e k l a m a
Pamuk, Orhan - Muzeum nevinnosti
Titul: Pamuk, Orhan - Muzeum nevinnosti
Sleva: 25 % (ušetříte 125 Kč)
Cena: 373 Kč

Prodejte svoje knihy jiným čtenářům v online antikvariátu TrhKnih.cz
Antikvariát mezi lidmi
reprint původního vydání cca 1000 stran receptů a pracovních postupů.
Kuchařská škola M.B.Svobodové
Zde může být Vaše reklama. Kontakt: reklama@knihovnice.cz
R e k l a m a
Starší kusy
(1) Tváří v tvář
(2) Zpěvy hvězd a stínů
Vzdor již zmiňovaným pocitům je sbírka dosti pestrá, od akčních kusů po zmiňované pocitovky, od fantasy k drsné politické vizi. Věž z popela je zrovna taková fantasy, píseň zhrzeného milence a ...
(3) Tajemství gobelínu 1. - Probuzení Astarotha
Knihovnice.cz podporuje
Rosteme s knihou
Vydavatelství audio knih
Celé Česko čte dětem
Spřátelené weby
© 2004-2016 Alžběta Červená, Radek Červený, Václav Čermák. Všechna práva vyhrazena.
Publikování nebo šíření obsahu Knihovnice.cz je bez našeho výslovného souhlasu zakázáno.


TOPlist
Knižní startér - dejte šanci talentovaným autorům a zajímavým projektům