Knížka "Příběh o Zoufálovi" (orig. The Tale of Despereaux, 2003) je první české setkání s touto sympatickou autorkou, která má zálibu ve zvířecích hrdinech (jsou hlavními hrdiny ve všech jejich příbězích). Tato kniha, jejíž hlavním hrdinou je myšák (celý název knihy totiž zní "Příběh o Zoufálkovi, aneb, Vyprávění o myšákovi, princezně, troše polévky a špulce niti") má základ v pohádkách, ale je to jinak napsaná pohádka. Pohádka, kde nejsou postavy dobré a zlé, kde nic není tak černobílé. Příběhem, který je rozdělený na čtyři knihy, nás provází vypravěč, který nám nastiňuje nejen směr děje, ale pomáhá i vysvětlit, co a proč kdo dělá, či co to znamená cítit empatii.
Hlavním hrdinou je malý myšák, který se narodil s otevřenýma očima, obrovskýma ušima a je poloviční než i tak malé myši, kterých po hradě krále Filipa z království Jej běhají stovky. Jeho francouzská matka mu dala proto jméno Zoufálek z rodu Tillingů. Stejně jako např. hrdina z populárního kresleného filmu Ratatouille, ani Zoufálek nevidí smysl svého života ve stálém hledání jídla a jídla. On slyší hudbu a vidí krásu světla, a ... bohužel se přitom zamiluje do princezny Hrášky. A za to ho Myší rada odsoudila na smrt v temném sklepení. V její temnotě žijí krysy, které na rozdíl od jejich příbuzných myší vidí smysl své existence hlavně v utrpení druhých, což je rozkošný způsob naplnění života krysáka Rosvita, který mu vštípil podlý krysák Botticelli Kruttosti. Další nešťastnicí na tomto světě je přihlouplá dívka Sviňka Drobinka, která byla prodána svým otcem za hrst cigaret, a její nový "otec" ji tak častoval pohlavky, že její uši připomínají spíše kusy květáku. Posledním hrdinou naše příběhu je princezna Hráška, snad jediná normální, ale přesto jako ostatní i ona nešťastná.
Knížka je pohádkově laděným příběhem o bytostech, kterým osud rozdal špatné karty. Zoufálek miluje princeznu, ale je to jen myš, Rosvit touží po světle, ale musí být zlá krysa, tlustá a hloupá Sviňka Drobinka se chce stát princeznou, a princezna Hráška ztratila matku. Pohádkovost, nebo spíše nepohádkovost příběhu vidím především v pointě. Ta neslibuje žádný happyend. Až možná moc realisticky končí tím, že člověk (bytost) nemůže mít to co chce, ale musí se smířit s tím, co svět nabídne a z toho vytěžit pro sebe to nejlepší. Děj, který se nese spíše v melancholické či až ponuré atmosféře přesto nepostrádá nic z pohádkové poetičnosti. Nad žádnou z postav se člověk nemůže vlastně pohoršovat, každá svým rysem mu bude nějak sympatická.
Kniha je doplněná nádhernými černobílými ilustracemi Timothy Basil Eringa. Vydalo nakl. Albatros v roce 2007 v překladu Milana Žáčka.
