70 %

Domnitz, Christian - Zápas o Benešovy dekrety před vstupem do Evropské unie

Více informací k této knize najdete v detailu
Tenká kniha Christiana Domnitze s podtitulem: "Diskuse v Evropském parlamentu a v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR v letech 2002-2003" představovala jistým způsobem výzvu. Konfliktní politické téma spojené s poznámkou, že se jedná o vydání vlastním nákladem, rovnou zavánělo možností, že se jedná o další z celé řady doporučení blbým Čechům, co si mají myslet a kde za to mají platit.

Realita překladu Domnitzovy disertační práce je překvapivě mnohem pozitivnější. Vlastní náklad v tomto případě znamená grantové peníze získané na kvalitní překlad Matěje Spurného. Hlavním utrpením je především teoretické a metodologické vymezení práce, v němž se objevuje až příliš mnoho jmen postmoderních guruů a nakonec vede k prohlášení, že stejně jako pro všechny další teorie diskurzu je zcela samozřejmým východiskem přesvědčení, že neexistuje žádná "objektivní" minulost, ale že historiografie minulost teprve vytváří. Chápu, že z lecčeho se lze vylhat a František Novotný to ve svém (naštěstí fantastickém) románu Další den Valhaly také tvrdí, já se však přesto nemohu vnitřně smířit s myšlenkou, že bitva u Stalingradu dnes a denně stále probíhá. I když práce německých aktivistů v Evropském parlamentu pro tuto tezi jednoznačně mluví.

Dá se proto říci, že poněkud v rozporu s vlastní premisou, že pravda je tam, kde je hlasitější řev a více peněz, autor kritizuje sudetoněmecké aktivisty: Pokus učinit z debaty téma evropské politiky v tomto případě není svědectvím o hledání univerzálně sdíleného evropanství, ale je pouze příkladem snahy zaangažovaných aktérů dát vlastním motivům větší váhu.

Kniha se fakticky rozpadá na dvě části - na diskuse v Evropském parlamentu (od 13.3. 2002 do 9.4. 2003, kdy bylo schváleno doporučení vstupu České republiky do Evropské unie) a na reakci v Parlamentu ČR, vyvolanou exaltovaným požadavkem na bezpodmínečné zrušení dekretů z řad CDU, neboť toto téma považovala za úzce se dotýkající "sebeporozumění EU jako právního společenství, tedy samotných pilířů Evropy" (z čehož si můžeme udělat obrázek, kde vězí takové pilíře Evropy).

Realisticky orientovaná část euročinovníků historické diskuse sice neustále vytlačovala z oficiálních jednání a Froweinům posudek konstatoval připravenost České republiky vstoupit do EU, nicméně usnesení ze 20.11. 2002 bylo mnohem kritičtější než právní posudek, na který se odvolávalo. Navzdory tomuto vývoji byl průběh hlasování o rozšíření na plénu parlamentu ... téměř skandální. CSU hlasovala jednotně proti vstupu ČR do EU. Evropský parlament nebyl schopen dospět ke kompromisu jednotlivých pojetí dějin, čímž autor myslí příčinu odsunu, jíž byla nacistická diktatura a uznání, že vyhánění menšin už dnes není možné. (Ale podíváme-li se na Kosovo a celou Jugoslávii, tak vidíme, že nejen možné je, ale je i široce akceptováno.)

Přijetí zesíleně kritického usnesení prosazeného sudetoněmeckou lobby autor hodnotí jako rozpad široké shody v Evropské lidové straně právě v kritické chvíli. Evropský parlament tak vyslal negativní signál, který nepoškodil jen ty, kteří jej zapříčinili, ale parlament jako celek. Domnitz ukazuje, jak rozhodující slovo, v nepříliš známém tématu bez přítomnosti druhé strany sehrávaly neformální uskupení aktivistů. K tomu patřilo zdůrazňování skutečnosti, že způsob, jakým se ten druhý dívá na dějiny, je překonaný a neslučitelný s evropskými hodnotami. Požadovala-li se od druhé strany jakási omluva, žádalo se vlastně potvrzení vlastní pozice.

Ve studii debaty v českém parlamentu autor konstatuje, že téma bylo neustále považováno za vnucené a nakonec ostře směřovalo k národnímu vymezování. Toho si ostatně povšimli i evropští politici nezainteresovaní v této otázce a odváděli od tohoto bodu pozornost. Překvapivé je, že na evropské straně si nikdo z politiků (nezainteresovaných) nepřipouštěl případné majetkové následky. Ovšem součástí požadavků EU bylo zrušení trestů pro nacisty odsouzené v ČSR v nepřítomnosti. Je rozebrán také zákon Lex Beneš: "Edvard Beneš se zasloužil o stát."

Kniha Christiana Domnitze je překvapivě vyvážená (dokládá, jak Posselt a další prokazatelně lhali o požadavcích EU na zrušení dekretů), pro zájemce o politiku bude jistě přínosná shrnutím pramenů i zpracováním. "Vyvážená" píšu navzdory obálce, zde autor svou filipiku o diskurzech evidentně překročil a zapomenul v prachu.

Vydalo Dokořán v roce 2007.





Diskuze k této recenzi:


Jak se Vám líbila tato recenze?
Oznámkujte jako ve škole
 1     2     3     4     5    Odeslat
Tato recenze ještě nebyla hodnocena.

Bookmark and Share
Knihovnice.cz je na sociálce... ne na úřadu, ale na sociálních sítích. Přidejte se k nám na Facebooku a Twitteru.

Facebook Knihovnice.cz Twitter Knihovnice.cz
Chcete zde
inzerovat?
Napište si o ceník
na adresu
Aktuálně Vám nabízíme
1064 recenzí
  (1012 ohodnocených)
1091 knih
  (963 ohodnocených)
a celkem 30949 čtenářských hodnocení
články pro RSS
Přidej na Seznam

PageRank ukazatel
R e k l a m a
Prodejte svoje knihy jiným čtenářům v online antikvariátu TrhKnih.cz
Antikvariát mezi lidmi
Zde může být Vaše reklama. Kontakt: reklama@knihovnice.cz
R e k l a m a
Starší kusy
(1) Appalačská stezka
Vzpomínáte na knihy Zdeňka Šmída o turistech "Proč bychom se nepotili", nebo "Proč bychom se netopili"? Jestli jste propadli kouzlu tohoto příjemného a inteligentního humoru, nemůžete přehlédnout ...
(2) Hotel svět
(3) Obranný reflex
Knihovnice.cz podporuje
Rosteme s knihou
Vydavatelství audio knih
Celé Česko čte dětem
Spřátelené weby
© 2004-2019 Alžběta Červená, Radek Červený, Václav Čermák. Všechna práva vyhrazena.
Publikování nebo šíření obsahu Knihovnice.cz je bez našeho výslovného souhlasu zakázáno.


TOPlist
Knižní startér - dejte šanci talentovaným autorům a zajímavým projektům