Znáte to: Einherjové popíjejí s valkyrjemi čerstvě nadojenou medovinu v Ódinově Valhalle, zatímco Naglfar již vyplul z Niflhelu, Súrtova armáda vyrazila z Múspellu a co nevidět proboří Bilröst. Nebýt Heimdalla a jeho Gjallahornu, byli by Ásové a Vanové pobiti s korbelem u huby. Takhle budou pobiti také, ale pořádně, se ctí zahyne Tór i Frey, ba i Fenri a Súrt, zhoubci jejich. Samotný Yggdrasil z kořenů bude vyvrácen a nová země z vln se vynoří, na které Baldr a Höd vzpomenou v písni reků minulých. Inu, ragnarök. Alespoň, že se najdou ztracené zlaté kostky, nebudou hory, tak se nějaká ta zábava sejde.
Cože? Neznáte? VY NEVÍTE jak správný Germán byv praštěn v boji spravedlivém neb loupeživém po palici svůj život hrdinský bojem posledním na straně bohů pravých zúročí? Je tedy nejvyšší čas abyste se seznámili s Eddou! Vypravme se na studený Island, do dob temného středověku. Vikingové mydlí celý svět, ale stačí se také mydlit mezi sebou. Následkem těchto bojů je osídlení pustého Islandu. Již po stu letech je zde natolik vyspělá civilizace, že křesťanství se nepřijímá ohněm a mečem, ale hlasováním v parlamentu. O dalších dvě stě let později píše místní velmož a dějepisec Snorri Sturluson úvod do skaldského umění, čili příručku pro mladé básníky - Eddu. Odkazuje se v ní na starší, větší a významnější Eddu Saemundura Sigfússona, dnes zmizelou. Když v 17. století objevil biskup Brynjólfur Sveinsson ohmatanou pergamenovou knížečku básní, v níž rozpoznal jen několik veršů citovaných Snorrim, nezaváhal a označil ji za onu ztracenou Eddu starší. Později se prokázalo, že tento svazek nesepsal jediný autor, ale jméno už zůstalo.
Slovo "Edda" znamená prabába, ale z důvodů kontextově-hrdostních bývá vykládáno jako prazáklad, tedy pokud to není zkolomenina od Oddi - dvorce na němž se Snorri vzdělával, či ještě větší zkomolenina od "credo" - věřím. Do souboru Eddy starší či písňové se kromě rukopisu objeveného Brynjólfurem řadí i další písně dochované v jiných rukopisech a podobné jim námětem. Sbírka je rozdělena na písně mytologické a hrdinské. Mytologické písně jsou obzvláště cenné, protože se dochovaly jen v eddickém souboru. Nepředstavují vroucí vzývání pohanských božstev, a proto se uchovaly jakožto vyprávění, která nepřišla škodlivá ani středověkému křesťanu. Písně hrdinské zná ve své podstatě celý svět a bylo by proto s podivem, kdyby je zrovna milovníci deklamované poesie na Islandu neznali. S výjimkou Písně o Völundovi a Písně o Grottu se jedná o komplex spojený s osudem Sigurda Drakobijce a jeho rodu. (Bohužel, poznamenaný ztrátou svazečku stránek.) Jedná se o jinou, archaičtější větev germánské mytologie než eposy jako je Beowulf nebo Sága o Nibelunzích.
Tolik tedy nezbytného úvodu. Toto vydání bylo přeloženo do češtiny nordistou Ladislavem Hegerem. O předmluvu bylo doplněno a celkově přehlédnuto Helenou Kadečkovou. První vydání Hegerova překladu (1962) je celkem raritní a rozhodně častěji se čtenář setkal s překladem Emila Waltra (Elk, 1942). To však obsahovalo jen písně hrdinské a jakkoli jsou poznámky v tomto vydání poučné, co se výkladu ducha válečnictví týče, smysl některých slok se u obou překladů liší.
Eddické písně využívají takzvanou aliteraci, alias náslovný rým. Přestože český čtenář při prvním čtení bez upozornění aliteraci asi nevnímá, snažil se ji překladatel zachovat, i když ne vždy podle přísných pravidel originálu. Druhou specialitou eddické poesie jsou heiti, poetická básnická slova a kenningy - dvouslovné poetické opisy. Obé skýtá široký prostor pro historickou a literární vědu, ale klade jisté požadavky i na čtenáře. Zatímco kenning "zhoubce větví" pro oheň by se dal eventuálně i uhodnout, "Frodiho mouka", tj. zlato, již vyžaduje jistou znalost severské mytologie. (Právě proto také Snorri sepisoval její shrnutí pro mladé básníky.)
Edda není snadnou četbou. Češtině cizí metrum, básně určené k hlasitému přednesu v hodovní síni, navíc protkané jinotaji mýtické reality vzdálené nám více než tisíc let. Řekněme rovnou, že Bible kralická je oproti Eddě jednoduchým čtením do tramvaje.
Pro odvážného je však připravena cenná podpora: Rozsáhlá předmluva; Poznámky komentující celou konkrétní báseň, její zachované alternativy i výklad jednotlivých veršů; Seznam a výklad používaných jmen a pojmů (a že jich je); Bibliografie pro ty nejotrlejší, kteří Eddě zasvětí život. Těm se bude hodit i Edda starší anglicky. Nezanedbatelné je provedení celé knihy, jedním slovem luxus! Rozmáchlá typografie, stylové ilustrace, oboustranný, rozkládací přebal. Kniha, která neudělá ostudu ani v parádním pokoji. Závěrečné připomenutí si zaslouží i vlastní překlad Ladislava Hegera, který pro českého čtenáře zmapoval velkou část severské poetiky, například Severské balady. Ostatně, vychutnejte si kousek Vědminy písně, nejslavnější písně knihy, která po Bibli inspirovala nejvíce autorů:
Vydalo Argo v roce 2004.
