"Rychlé lodě do pekel" byl krvavě laděný dobrodružný příběh ze současné Brazílie, "Obranný reflex" byl něco jako ekohoror z blízké budoucnosti a románem "Milující sestra" nás autor zavede do minulosti, i když ne příliš vzdálené. Děj se odehrává ve zlatých dobách jazzu, ve 20. letech minulého století, a je situován do města St. Louis, s jeho zábavními podniky i černošskými ghetty na březích řeky Mississippi.
Hrdinkami románu jsou sestry Helen a Carrie, které vyrůstají jako siroty v domě staré a panovačné tety Banksové. Jejich soužití je více než komplikované. Nejen díky očividnému generačnímu konfliktu, ale především společenskému postavení, protože sestry pocházejí z velmi chudinských poměrů, snad ani nemají stejného otce, zatímco teta Banksová je typickou představitelkou dámy ze světa jižanské aristokracie. Vdova s přísnými společenskými pravidly, které značně tvrdě uplatňuje a vnucuje oběma sestrám. Starší Helen, která v sobě objevila talent ke zpěvu, se snaží převzít roli "matky-ochranitelky" nad malou Carrie, která je stejně tvrdohlavá a neústupná, ale má v sobě ještě něco temnějšího, bezohlednějšího, co později začíná lidi z jejího okolí až děsit. S postupem času se Helen začíná měnit v krásnou slečnu, kolem které se rojí nápadníci jako trubci, zatímco z malé Carrie vyrůstá nevýrazná dívka, jejíž postavení je vlastně dáno - být mladší sestrou, vždy zastíněnou talentem i krásou té starší. Jazzová hudba přestává být jen černošskou hudbou, ale proniká i do nóbl podniků a kabaretů, jejichž návštěvníci si tento druh muziky žádají. Tehdy přichází na scénu talent Helen, která se postupně stane více než skvělou zpěvačkou z baru Hot Heaven, celebritou celého St. Louis. A k tomu patří neodmyslitelně i láska, láska šarmantního a krásného Alana, člena bigbandu, kde Helen zpívá. Životní osudy sester se tím začínají rozcházet, což ale Carrie nese více než nelibě. A je schopna všeho, jen aby s Helen zůstaly navěky spolu.
Už při prvním nahlédnutí do knihy si každý čtenář určitě všimne nezvyklého stylu, který autor zvolil. Příběh je psaný v několika časových rovinách (které se v knize rozlišují řezem písma), z pohledů různých aktérů. Není to tedy souvislý text, jak si běžně u románů představujeme, ale vícevrstvá kompozice. Osobně nejsem přívržencem těchto stylistických experimentů, ale Eisner prokázal své spisovatelské mistrovství, a naopak možnostmi různých pohledů na situaci děj knihy ještě více zatraktivnil. Ale co je podle mého názoru to nejvýraznější v jeho tvorbě, je jeho jedinečné umění navodit neuvěřitelně realistickou atmosféru. Stejně jako to byla dokonale navozená hrůza a beznaděj v dusnu Amazonie v "Rychlých lodích", i v "Milující sestře" čtenář dokonale vycítí všechno to napětí mezi hrdinkami i celkový svět mississippské aglomerace, s jeho rasismem, kterému se autor vůbec nevyhýbá, ale i neskutečně hlubokými rozpory mezi jednotlivými společenskými vrstvami. A obdobně jako u jeho předešlých románů, i zde čtenář nebude "překvapen" happyendem. Eisnerovy představy konců se velmi přibližují např. představám Stephena Kinga.
Román "Milující sestra", ve svém nepřehlédnutelném červeném obalu s úžasnou grafikou, byl jedním z nejlepších knižních titulů, které se mi poštěstilo dostat do rukou v roce 2009.
