Jedná se o románovou prvotinu mladého českého autora Petra Eisnera (*1976), který za sebou už má vydanou básnickou sbírku a divadelní hry.
Mezi autorovy oblíbené činnosti patří cestování, a čím dále, tím lépe. Svých zkušeností a zážitků z cesty po Brazílii využil právě ve svém románu "Rychlé lodě do pekel". Knihu jsem viděl v jednom knihkupeckém řetězci propagovat na plakátech jako nový český thriller, což je pravda, ale ne úplná. Přitažlivost titulu je podle mne v tom, že v knize se nádherně prolíná několik žánrů. První kapitola spíše připomíná nějaký pokus o existenciální námět o prohnilosti našeho "šťastného" civilizovaného života ovládaného penězi a komercí, který pozvolna přejde v cestopisné vyprávění, jenž se ale od poloviny knihy změní na avizovaný thriller.
Hrdinou příběhu je mladý muž, kterému se jeho pražský život už přejedl, a jenž se rozhodl zmizet na chvíli nejen někde jinde, ale přímo do "jiného" světa, kde platí jiné hodnoty, kde je život, jak doufá, exotický, odlišný. Dá v práci výpověď a koupí si letenku do Brazílie, kde chce strávit několik měsíců uprostřed amazonských pralesů. My jako čtenáři jsme seznamováni s koloritem Brazílie, především s městem Manaus ležícím uprostřed amazonského pralesa. Očima hrdiny si i my můžeme krok po kroku prohlídnout zdejší svět, lidi, životní běh, ověřit si pravdy a nepravdy v průvodcích po Brazílii. (Zde bych poukázal na shodu nepravdivého textu o manauském hotelu Dona Joana v průvodci z edice Rough Guide: "Levný hotel s velkými a udržovanými pokoji, ze kterých ke skvělý výhled na řeku."). Jako většina Evropanů i on v této ne příliš atraktivní turistické destinaci "září" na míle daleko, a tak se snadno seznámí s dalšími evropskými dobrodruhy na cestách. Rozhodnou se pro další společnou cestu do srdce pralesa pomocí místního soukromého provozu rychlých člunů. Nakonec jsou nalákáni do lodi Mandrugada, jejíž posádka jim slibuje rychlou a levnou cestu do vybrané destinace Tefé. Kouzlo exotického dobrodružství ale končí ve chvíli, kdy těch několik evropských mladých cestovatelů zjistí, že tatáž loď jim slíbila cestu do několika odlišných končin najednou. Z rychlé lodi do Tefé se stejně rychle stává rychlá loď do pekla.
Autorova výborná kombinace popisu nepřátelského prostředí pro nás Evropany, jeho tropického vedra a vlhkosti, hmyzu atd, a hrůznosti z dalšího osudu člověka uzavřeného v boudě uprostřed pralesa, bez znalosti jazyka, bez znalosti příčiny únosu, dokáže vytvořit tak děsivou atmosféru, až lze potvrdit tvrzení mnohých, že toto dílo, psané s lehkostí, je hrůzné a strašidelné, jako vystřižené z hororů Stephena Kinga.
S tím můžu jen souhlasit, protože nevídaná čtivost, volba slov a hlavně skvělé vykreslení pocitů člověka nacházejícího se v osudové situaci na rozhraní života a smrti, to z tohoto románu dělá opravdový čtenářský požitek.
