Nejprve tedy k formě. Kniha je bohatě ilustrována, dokonce ukrytá ve speciálním návleku - aby se z ní nevysypaly přílohy. Ve dvou kapsách na deskách jsou uloženy tzv. "věrohodné kopie" dobových dokumentů: Strany Literárních novin s výzvou Dva tisíce slov; Rozkaz sovětského velitele oznamující zastřelení invazního vojáka; Dopis polských komunistů. Tisk každého z dokumentů vypadá velice autenticky - rozkaz je dokonce na silnějším papíře. Vlastně je to až přehnáno, protože noviny jsou natištěny na křídě, stejně jako strojopisný text. Dobře víme, že x-té kopie ze stroje bývaly na úplně něčem jiném.
Kromě dvou zákožek je v knize také CD se záznamem autentického vysílání Československého rozhlasu. Osobně bych viděl místo pro přilepení kapsy na CD právě na deskách a pokud možno v obalu, ze kterého lze CD snadno vyjmout. Tím by se patrně zvýšila cena už i tak dosti vysoká. Kniha samotná je celkem útlá, 64 stran. Dojem z ní je však velmi dobrý - množství dobře vybraných obrázků, detaily v rámcích, dobové bonmoty v rámečcích. Témata shrnuje obsah (PDF). Každému tématu je věnována dvoustrana (s výjimkou 21. srpna a bojů před rozhlasem, ty jsou delší).
Z obsahu samotného už bylo leccos vyzrazeno v článku z autogramiády. Emmert si dal práci a téma důkladně nastudoval. Dá se říci, že odstup, ve formě osobní ne-zkušenosti s tímto obdobím, textu jen prospěl. Je čtivý, přehledný a nezanesený osobními letitými postoji a vlastním emočním vztahem k některým událostem.
Mimo již v článku zmíněného přesunu váhy v zodpovědnosti za vpád vojsk Varšavské smlouvy ze SSSR na Polsko a NDR (které demokratizace v ČSR ohrožovala na vlastní moci) jsou uvedeny další podstatné informace. Kupříkladu jsou dobře patrné hospodářské důvody nepokojů, ale také stále rozpory ohledně státoprávního uspořádání se Slovenskem. Vždyť i Husák byl odsouzen jako "buržoazní nacionalista" a odpor proti poststalinistovi Novotnému byl na Slovensku velmi silný v roce 1967 odmítl v Martině dary Matice slovenské). Další vývoj ukazuje zlomové okamžiky, ale i opravuje zažité omyly a vžité fámy. Vývoj osmašedesátého je dotažen do roku 1969 v detaily a další kapitolou jsou zmíněny pozdější ohlasy. V zásadě je to trudné čtení o vítězství hrubé síly.
Pokud se mají ti, kteří rok 1968 nezažili, odněkud o této zásadní epizodě československých dějin poučit, neměli by rozhodně váhat sáhnout po Emmertově knize. Je stručná, přehledná a až překvapivě obsažná. Bohaté vizuální pojetí navíc dává možnost opravdu rychle vstřebat, o co vlastně šlo.
Vydal Vyšehrad v roce 2008.
