V tomto duchu se odehrává i příběh hudebníka Johannese Karelskyho, geniálního houslisty a skladatele v období napoleonských válek. Hudbě propadl už od dětství, kdy mu jeden potulný cikánský houslista předvedl, jak naslouchat hudbě. Hudba se pro něj stala jediným smyslem života. A je naprosto jedno, co se v okolí děje. Ani smrt jeho matky, ani naverbování do napoleonské armády při dobývání Itálie, nemohlo nic změnit na jeho jediné lásce. Jen díky svým snům se mu podařilo přežít celou krvavou hrůzu války, i své zranění. S Napoleonem se nakonec dostane do Benátek, kde slouží v okupačních jednotkách. Je ubytován v domě osamoceného starého muže Erasmuse, z kterého se vyklube jeden z nejskvělejších výrobců houslí jeho doby. Jejich přátelství je zpečetěno, a zde začíná i příběh černých houslí. Houslí s nejdokonalejším zvukem na světě. Je to příběh o lásce, která se nenaplnila, o lásce nejen k ženě, která disponovala andělským hlasem, ale hlavně o lásce k hudbě samotné.
Kniha má na internetu velmi kladný čtenářský ohlas. Jak už to prezentují na přebalu knihy úryvky z citátů čtenářů, např.: "Fermine je bomba", či "Jsou to symboly? Legendy? Co vlastně?". Opravdu nelze jednoznačně říct, co vlastně nám má příběh říct. Na rozdíl od Coelhových příběhů zde není totiž přesně daná skladba začátek - závěr - pointa. Děj jakoby nikam nechvátal, místy jakoby ani nebyl. Mnohdy jde spíše o vyjádření duševních pocitů a stavů, ale tím se vytváří jedinečnost knihy.
"Černé housle" jsou velmi čtivý poetický příběh, který nám naznačuje, že je stále proč žít. Stačí jen najít svůj objekt vášně, svůj sen. Nemalou hodnotu u takových knih určuje kvalita překladu (zde překlad Ivany Doškářové), ale i celkový vzhled, který se Metafoře velmi vydařil. Ve stejné grafické úpravě už vyšel i další autorům román "Včelař", a na tento rok se chystá ještě "Tango Masaj"
| nápověda
