95 %

Feynman, Richard P. - O smyslu bytí

Více informací k této knize najdete v detailu
Světoznámý fyzik, nositel Nobelovy ceny za fyziku a autor vynikajících přednášek, tentokrát znovu přednáší, ale netradičně o vztahu vědy k náboženství, filozofii a společnosti. Pokud ovšem lze slovo netradičně použít pro člověka, který kromě se kvantové elektrodynamiky stačil věnovat ještě "kasařině" v Los Alamos, malování, bubnování, zkoumání ...

Světoznámý fyzik, nositel Nobelovy ceny za fyziku a autor vynikajících přednášek, tentokrát znovu přednáší, ale netradičně o vztahu vědy k náboženství, filozofii a společnosti. Pokud ovšem lze slovo netradičně použít pro člověka, který kromě se kvantové elektrodynamiky stačil věnovat ještě "kasařině" v Los Alamos, malování, bubnování, zkoumání ribozómů v buňkách, luštění mayských hieroglyfů a vymetání barů. Feynman je tradičně netradiční. Pokud pro Vás bylo vynikající shrnutí postmoderních názorů na vědu pana Jonáka intelektuálním utrpením, tak si nad několika zde uvedenými citáty, případně při četbě celé knihy, jistě odpočinete.

O smyslu bytí je soubor tří přednášek, na které byl Feynman pozván v roce 1963 na Washingtonskou universitu do Seattlu. Pokud jsem správně pochopil reklamní textíky na stránkách vydavatele, tak anglická verze vyšla knižně poprvé v roce 1998. Česká verze následuje už po dvou letech.

Prvá přednáška se jmenuje "Nejistoty vědy", ale aby to snad nebylo vyloženo, jako že věda je v koncích a že stejně už nemá co říct, tak zacituji: Vědci jsou proto zvyklí střetávat se s pochybnostmi a nejistotami. Nic z vědeckého poznání není absolutně jisté. Tahle zkušenost s nejistotami a pochybnostmi je důležitá. Osobně věřím, že je úžasně důležitá a má platnost i mimo vědu. Ale není to jen opus o nezbytnosti pochybování, Feynman se zamýšlí i nad otázkou, co lidé chápou pod pojmem věda, co jí podsouvají a za co ji zaměňují: Slyšel jsem, jak lidé mluví o "vědeckém" vyhlazování Židů za druhé světové války v Německu. Na tom přece nic vědeckého nebylo. Bylo jen důkladné. V tomhle smyslu docházelo k "vědeckému" vyhlazování lidí už za starého Říma...

Druhá přednáška "Nejistoty hodnot" se věnuje dopadu vědeckého vidění světa na politiku a na otázky víry. Feynman se sice záměrně vyhýbá vznešené teologii, ale vyvozuje, že vědecké pochybování je neslučitelné s vírou v Boha, (toho, ke kterému se lidé modlí a který má o společného se stvořením.) Ohlédneme-li se zpět do těch nejhorších období naší historie, zjišťujeme, že vždycky existovali lidé, kteří v cosi věřili - bezvýhradně a dogmaticky. A svou víru brali tak smrtelně vážně, že trvali na tom, že s nimi musí souhlasit i zbytek světa. Načež se začali dopouštět věcí, které byly v jasném rozporu s jejich vírou, jen aby dokázali, že jejich učení je správné. Od dogmatismů náboženských se postupně přesouvá k dogmatismům politickým, kde si docela smlsne na Zemi sovětů, zvláště pak v souvislosti s Lysenkem a jeho, jedinými správnými, názory na genetiku.

Dovolil bych si ještě jednou zacitovat ze samého závěru kapitoly: Žádná vláda nemá právo rozhodovat, které vědecké principy jsou správné, ani předepisovat, které problémy mají být studovány. Stejně tak nesmí vláda rozhodovat o estetických hodnotách výtvarného umění či omezovat formu, jíž se vyjadřují spisovatelé a jiní umělci. Podobně se nesmí vyjadřovat ke správnosti ekonomických, historických, náboženských či filozofických názorů.

Třetí kapitola s cynickým titulem "Ten náš nevědecký věk" je o Feynmanových názorech na společnost, respektive je kaleidoskopem postřehů ze života. V podstatě mluví o tom, čemu věří a čemu ne a proč. A tak zatímco na umění a na texty písní žádná "vědecká" kritéria neklade, senzibily už si podá. Zmiňuje J.B. Rhinea (zmínil jsem se o něm v recenzi na knihu Aniely Jaffé: Přízraky a zjevení.) a jeho studiu telepatie. Hlavně, jak se ze zázračných počtů až 100% uhodnutých znaků dostali pokusní telepati na statisticky spočítaný průměr, což už na rozdíl od prvních výsledků, nebývá tak často citováno. Pozastavuje se nad prokazováním zázraků při kanonizaci svatých a navrhuje alternativní postup, který by řady světců patrně značně ztenčil. Velmi zajímavá je citace výzkumů z předminulého století, zda se lodi s misionáři na palubě potápějí méně často, než lodi s běžnými hříšníky.

Docela hodně se věnuje politice. Například Feynmanův popis průzkumu jakéhosi obchodu před kterým byla vyvěšena americká vlajka, stejně jako ve výloze ústava. Na první pohled typická bašta obrany svobody, personál - dobrovolníci, večerní přednášky. Ale diskuse s prodavačkou má trošku jiný směr: Snažil jsem se té dámě vysvětlit, že tohle odporuje jejich vlastním principům. Ústava předpokládá, že se bude hlasovat. Nepředpokládá, že o každé záležitosti bude možné předem automaticky říct, jestli je správná nebo nesprávná. Kdyby to tak šlo, nebylo by zapotřebí vynalézat parlament a hlasovat v něm. V onom obchůdku se totiž scházeli bojovníci proti novému plánu Sovětů - vedení války podle 10. zásady mystických vojenských řádů...Jinými slovy, teď tu máme připravený mechanismus, jak obvinit každého, kdo řekne něco, s čím vy nesouhlasíte, že je paralyzován mystickou silou 10. zásady vedení války. Ostatně i po 40 letech je tento princip roubování lží na cokoliv, co je obecně přijímáno, velmi oblíbený.

Feynman byl nenapravitelný, jeho hloubání uniklo máloco. Ctitelé tradic s ním museli trpět: Když jsem přemýšlel o lidech ve středověku, zajímal jsem se i o arabské učence. Ti se zabývali vědou jen trochu - hlavně psali pojednání o velkých lidech, kteří žili před nimi. Psali i pojednání o pojednáních. Psali co který z nich o kterém z nich kdy napsal. Prostě psali další a další pojednání. Sepisování pojednání je jakousi chorobou intelektu. Tradice je velice důležitá, ale nesmí vést k tomu, že nové myšlenky, nové možnosti jsou přehlíženy s odůvodněním, že všechno, co už bylo vymyšleno, je lepší, než s čím můžu přijít já. Nemám právo nic měnit nebo něco objevit nebo o něčem novém uvažovat. Poznáváte je? Tohle jsou vaši profesoři angličtiny. Uctívají tradici a píší pojednání.

Vydalo nakladatelství Aurora v roce 2000.

Psáno pro sekci Věda Neviditelného psa.





Diskuze k této recenzi:


Jak se Vám líbila tato recenze?
Oznámkujte jako ve škole
 1     2     3     4     5    Odeslat
Celkem hlasů 6. Z toho průměrné hodnocení: 1,17.

Bookmark and Share
Knihovnice.cz je na sociálce... ne na úřadu, ale na sociálních sítích. Přidejte se k nám na Facebooku a Twitteru.

Facebook Knihovnice.cz Twitter Knihovnice.cz
Chcete zde
inzerovat?
Napište si o ceník
na adresu
Aktuálně Vám nabízíme
1064 recenzí
  (1007 ohodnocených)
1091 knih
  (957 ohodnocených)
a celkem 30458 čtenářských hodnocení
články pro RSS
Přidej na Seznam

PageRank ukazatel
R e k l a m a
Chabon, Michael - Židovský policejní klub
Titul: Chabon, Michael - Židovský policejní klub
Sleva: 20 % (ušetříte 70 Kč)
Cena: 279 Kč

Prodejte svoje knihy jiným čtenářům v online antikvariátu TrhKnih.cz
Antikvariát mezi lidmi
Zde může být Vaše reklama. Kontakt: reklama@knihovnice.cz
R e k l a m a
Starší kusy
(1) Abeceda tělesné lásky
(2) Pole a palisáda
(3) Nejkrásnější ženská ve městě
Ale asi vás zklamu, já ve skutečnosti (nebo alespoň doufám) nejsem žádný zvrhlík a důvod, proč jsem se na Nejkrásnější ženskou ve městě tolik těšil (pokud tedy pomineme prostý fakt, že na ...
Knihovnice.cz podporuje
Rosteme s knihou
Vydavatelství audio knih
Celé Česko čte dětem
Spřátelené weby
© 2004-2017 Alžběta Červená, Radek Červený, Václav Čermák. Všechna práva vyhrazena.
Publikování nebo šíření obsahu Knihovnice.cz je bez našeho výslovného souhlasu zakázáno.


TOPlist
Knižní startér - dejte šanci talentovaným autorům a zajímavým projektům