Úplným fanouškům vadit nebude, značnou část fyzikálně vzdělaného čtenářstva odradí, ale široširou část fyzikálně nevzdělávaného čtenářstva má potenciál oslovit. Tato kniha je totiž výběrem - dle názvu - šesti snadných kapitol z Feynmanových přednášek z fyziky, onoho legendárního opusu, který se dlouhá, předlouhá léta, než jej vydal česky Fragment vyskytoval jen ve slovenské verzi z Alfy. První dva díly byly koncem osmdesátých let, když vyšly díly poslední, beznadějně nesehnatelné.
Celou knihu otevírá předmluva Paula Daviese. Na můj vkus zbytečně vršící fráze a falešné omluvy. Pokud nedokážete sami číst mezi řádky feynmanových knih, tak to udělal Mlodinow za vás (tou jedinou fyzikálně správnou cestou - experimentem) a otevřeně napsal, že Feynman byl mílius jen když chtěl a na koho chtěl a nechtěl-li, uměl být i v tomto velice excelentní.
Jistě lze zkonstruovat vývod, že Feynman pohrdal toliko formou filozofie, nikoli jejím obsahem, ale v jeho vlastním textu si pak stejně čtenář přečte, že: Filozofové vykládají spoustu věcí o tom, co je ve světě absolutně nezbytné, a vždycky to je, aspoň zatím, poněkud naivní a nejspíš i nesprávné.
Rozhodně lze Daviese pochválit za hodnocení: Pro Feynmana byla posluchárna divadelním jevištěm a přednášející hercem, jehož úkolem je sehrát oslnivý dramatický výstup a při té příležitosti sdělit i nějaká ta vědecká fakta a ukázat obrázky. Zde také prosvítá problém publika: Onen legendami opředený kurs Feynman pronesl vlastně jen jednou, v letech 1961 až 1963. Většina studentů z něj utekla, ale u zaměstnanců se těšil nesmírné popularitě. Feynman sám si toho povšiml a jeho vlastní úvod je dosti pesimistický.
Po všech těch úvodech konečně k šesti kapitolám. Atomy jsou velice vybíravé, mají oblíbené určité partnery, určité směry a tak dále. Je právě úkolem fyziky, aby vysvětlila, proč každý atom chce to, co chce. To bylo z prvé kapitoly vedené v duchu: Vše je složeno z atomů. V tom je ostatně i zbytek knihy.
Nesmí samozřejmě chybět přechod od klasické ke kvantové fyzice. K předchozímu citátu se přece jen více vztahuje kapitola Vztah fyziky k ostatním vědám. Jediným testem libovolné představy je experiment, připomíná zde Feynman, ale také píše, že ne všechno musí být věda, aby to stálo za to. Například láska není věda. Případné je také upozornění, že: Příroda o našem dělení na obory nic neví!
Zbývající tři kapitoly představují Feynamnova velká vysvětlovací témata: Zákon zachování energie včetně jejího definování; Teorii gravitace od Keplera a pohybu planet po Cavendishův experiment v laboratoři a konečně téma nejzásadnější: Kvantové chování vyložené na dvojštěrbině.
K poslednímu tématu lze vyčíst zajímavou poznámku z úvodu - Feynman původně v kursu nechtěl o kvantové teorii příliš hovořit a plánoval se místo ní věnovat matematické fyzice, difúzní rovnici a podobným tématům. Vedení Caltechu mu to však zatrhlo. Pokud se tomu divíte, je dobré si uvědomit, jak celkem málo se tehdy vědělo. Feynman píše, že experimentátoři například objevili onen μ-mezon a my pořádně nevíme, kam ho zařadit. Dnes už víme, že mion je lepton a zavádějící označení μ-mezon bylo jen důsledkem dobového honu na částici přenášející silnou interakci a předpovězenou Yukawou.
Knihu bych tedy rozhodně nedoporučil těm, kteří už doma mají Feynmanova přednášky z fyziky. Mohla by však být velice zajímavá pro ty, kteří tři kila papíru o fyzice nechtějí a přesto by si rádi přečetli prvotřídní výklad několika fyzikálních témat.
Vydala Aurora v roce 2007.
